Archy života: Historie rodu Löw-Beer
Daniel Low-Beer
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429390/bmid_archy-zivota-historie-rodu-low-beer-ERJ-429390.jpg
3
21
21
Mezi vilou Tugendhat a Schindlerovým seznamem Tato kniha je příběhem o nepravděpodobném přežití jednoho jména a lidí, kteří je nosí. Před rokem 1938 byla Morava a Brno pro majetnou rodinu židovských průmyslníků Löw-Beerů nejen domovem, ale i místem, kde se mohli plně realizovat v podnikání, kultuře i společenském životě. Československo představovalo špičku evropského modernismu a oni mu udávali tón. A pak, roku 1938, se vše zbortilo, museli bojovat o holé životy, přišli o všechno. Ti, kteří dokázali utéci, se rozptýlili po celém světě. Šli kamkoli, kam je pustili, v Československu z nich nepřežil ani jeden. Po válce svitla naděje, ale majetky brzy přešly do rukou komunistického režimu a příběhy jejich původních majitelů byly odsouzeny k zapomnění. Mezi přeživšími však kolovaly dál, i díky nim rodina přežila. V roce 2010 začal jeden z jejích členů, Daniel Low-Beer, navštěvovat své příbuzné doslova po celém světě a sbírat střípky toho, co zbylo – příběhy o úniku z ghetta, o životě ve dvacátých a třicátých letech a útěku z Československa... celý text
Přidat komentář
Kniha přečtena jako audiokniha, ale musím říct, že mě vůbec nebavila. Jak obsahem, tak hlasovým projevem. Za mě to šlo udělat asi jinak, ale nejsem autor, nebudu hodnotit.
Moc krásně sepsaná historie rodiny Löw-Beer. Autor jako potomek slavné rodiny pojal pátrání jako niterný osobní příběh svůj, svého otce a ostatních příbuzných, rozptýlených po celém světě. Noří se do historie, sbírá střípky přeživších vzpomínek a sestavuje příběh nejen své rodiny, ale i příběh celé epochy Židů, kteří v 19. století opouštěli ghetta, aby se zapojili do budování hodpodářství a rozkvětu země. Velmi zajímavá kniha o pátrání po osobní, rodinné i židovské a československé historii.
Také asi nebudu objektivní. Bydlím v Brněnci, na továrnu se dívám z okna bytu . Oba prarodiče a rodiče mí i manžela v této továrně pracovali. Dokonce manžel s rodiči v nové vile v Půlpecnu i chvíli bydlel.
Nyní jsou z fabriky opravdu trosky, ale věříme, že brzy bude vše jinak. Plány jsou velkolepé a moc se těším na konečnou podobu archy.
Pana Daniela Low-Beera jsem už 2x viděla a myslím, že ještě mnohokrat uvidím . Děj knihy se odvíjí plynule a já v duchu s ní - jdu po známých místech - nejen zde v Brněnci, ale i v Brně. Musím napsat, že někteří rodinní příslušníci - díky bohatství - měli obrovské štěstí a před válkou se jim podařilo utéct. Občas jsem se v nich ztrácela, ale v knize je i ,,strom života,, , který napoví.. Dnes žijí po celém světě..
Ještě dodám, že knihu mám i s podpisem autora
Autor měl asi dobrý záměr napsat rodinnou kroniku rodu Low-Beer, to se mu však nějak nepovedlo. Kniha mi připomíná setsakramentsky zašmodrchané klubko, které se mi nepodařilo během čtení rozmotat.
Kniha má velký potenciál, který ale autor totálně zazdil. Směsici rodinných historek naskládaných na hromadu bez zřejmého záměru nemá smysl číst, pokud nejste z rodiny Löw-Beer. Mohla to být krásná rodinná kronika, představovala jsem si něco na způsob Pašeráků knih Davida E. Fishmana (románově psaná historická literatura), ale historický výzkum Low-Beerovi nic neříká a talent pro psaní románů zřejmě nemá (překlad tomu taky moc nepomohl). Jedna hvězdička je za dobrý úmysl, který ale sám o sobě bohužel nestačí.
Malý disclaimer na začátek – k Boskovicím, Svitávce, vilám Tugendhat i Löw-Beer mám velmi osobní vztah, takže v hodnocení určitě nemůžu být objektivní. :D Každopádně knihu považuji za dobře napsanou, objasňující “malé dějiny” (osudy rodinných větví Jákoba a Mošeho Löw-Beerových) na pozadí těch “velkých” (od života v boskovickém ghettu, přes první továrny ve Svitávce, Brně a Brněnci, dvě světové války až po poválečný život do současnosti). Autor sleduje “příběh jména”/své rodiny, jenž se snaží zachytit (mimo jiné) za pomoci nashromáždění vzpomínek jak žijících členů, tak jeho vlastních a snaží se tím vytvořit jakousi “mentální mapu vzpomínek” (s. 29). Důležitým poselstvím je určitě snaha o zachování kulturní/historické paměti i do budoucna, apel na to, abychom “nalezli cestu vedoucí z minulosti do přítomnosti a odtud dále pak do budoucnosti”. Autor navíc v reálném světě usiluje o vytvoření Schindlerovy archy – edukačního centra/muzea na místě původní Schindlerovy továrny v Brněnci, která by byla místem vzdělání ohledně šoa, a to zejména mladších generací. To určitě kvituju s povděkem a knize odpouštím různá klišoidní nebo vágní vyjádření, případně určitou idealizaci jistých míst a povznáším se nad obraty jako “drtivé, mocné východoevropské objetí” nebo “typický moravský humor”...
Archy života: Historie rodu Löw-Beer
V této audioknize je krásně popsaný příběh nejen rodiny Low-Beer, ale i ostatních Židů, kteří opouštěli ghetta a snažili si vybudovat svůj nový život.