Argo
Matt Baglio , Antonio J. Mendez
Vylíčení jedné z nejlepších a nejnebezpečnějších akcí CIA, při které se v roce 1980 podařilo Kanaďanům dostat z obklíčené americké ambasády v Teheránu šest amerických diplomatů díky jejich perfektně vymyšlenému přestrojení za kanadské byznysmeny. Autor pracoval v CIA jako Chief of Disguise a v knize popisuje zákulisí celé CIA a těchto speciálních útvarů. Vychází z autentických materiálů CIA, které byly uvolněny před několika lety. Stejnojmenný film bude uveden do kin v listopadu 2012 s Benem Affleckem v hlavní roli.... celý text
Literatura faktu Válečné Historie
Vydáno: 2012 , Mladá frontaOriginální název:
Argo, 2010
více info...
Přidat komentář
Není to klasická beletrie. Je to opravdu spíše reportáž. K tomu, abychom po čtyřiceti letech pochopili tehdejší atmosféru v rozbouřeném Íránu, je prvních několik kapitol věnováno historii a mezinárodním vztahům v té době. Pro čtenáře neznalého a zvyklého napínavým špionážním románům, to může leckdy působit i trochu nudně. Určitě to není kniha pro každého. Myslím si však, že autor, který nedávno bohužel zemřel, získal všechna ocenění plným právem.
Zajímalo by mne, jestli by například Radous přepsal svůj komentář, kdyby na té kanadské ambasádě tehdy strávil alespoň tři dny s vědomím, že pokud bude prozrazen, hrozí mu možná jen mučení, kdy se začíná vytrháváním nehtů. Nebo rovnou poprava. ....Z tepla domova jsa schován za klávesnicí je každý hrdina, ale je dost dobře možné, že kdyby tehdy jel do Teheránu místo pana Mendéze, tak by se po pár minutách možná i posral strachy.
Popis události, zajímavý, ale ne "zábavný". První polovinou navíc dokonce dost nudný.
Má druhá nejdále rozečtená kniha. Spíš než o čtenářsky atraktivní knihu, jde v tomto případě o suchopárnou literaturu faktu.
Spíš reportáž než román, zajímavé odkrytí technik CIA, hodně politiky a málo děje
Zajímavá kniha, zvláště když ji srovnáme s následným filmovým zpracováním. V něm se tvůrci rozhodli, asi aby bylo napínavější, ledacos pozměnit nebo přidat. Podobný dojem jsem měl ze srovnání knihy Issera Harela Mosad: Operace Eichmann, kterou napsal sám šéf celé operace a filmem Muž, který dopadl Eichmanna, v němž tvůrci také značně fabulovali. (Zde však může být omluvou, že Harelova kniha vyšla až po natočení snímku.) To srovnání mě napadlo nejen proto, že obě knihy popisují činnost tajných služeb a jednu konkrétní operaci, ale i v souvislosti se scénou týkající se letadla (nechci víc prozrazovat), která se objevuje v obou filmech a v obou je nejen téměř totožná, ale také zcela smyšlená.
Kniha A. J. Mendeze a M. Baglia je podobně jako ta Harelova naopak velmi realistická, velmi popisná, plná jmen osob v nichž jsem měl občas trochu problém se orientovat, ale taková už literatura faktu bývá.
Asi do půlky se kniha čte fakt těžce, docela nudný děj, nic se neděje, měla jsem v plánu knihu radši nedočíst...Naštěstí poté děj knihy nabral jiný rozměr, bylo to napínavé a s očekáváním jsem četla a čekala, jak to vlastně celé dopadne. Hodnotím jako průměr, kniha nenadchne, ale ani neurazí.
Kdo čeká dramatický napínavý román podle skutečné události, ten se mýlí. Jedná se o velice dokumentární pojetí daného případu - záchranné operace v utajení - přičemž se netýká jen jeho, ale popisuje ve zkrácené formě i historický vývoj techniky provádění jiných podobných operací. Po přečtení musím říct, že se tvrzení o extrémně náročné úspěšné operaci, jak to stojí v souhrnu na přebalu knihy, docela odchyluje od toho, co se člověk dočte. Všechna čest operativcům – na začátku osmdesátých let (bez soudobých vynálezů) to jistě neměli jednoduché (a jistě nemají ani teď), ale mně přišlo, že se skutečně o nějak závratně dramatickou věc nejednalo. O to víc mě překvapil popisovaný humbuk kolem zachráněných. Jistě, pár měsíců byli v izolaci a jistě i v ohrožení (přestože si nemyslím, že života), ale soudě podle toho, co se dělo s těmi, co se jim utéct z ambasády nepodařilo, se nejednalo o žádné peklo. No a když se těch několik lidí vrátilo díky tajným službám zpět, všichni dělali, jako kdyby je vytáhli z futer plynové komory. Nevím no, prostě tak to v Americe chodí. Těžko se do tehdejší atmosféry vžít. Takže ač to bylo popsané dobře, není to super záživné čtivo. Nicméně jsem to přečetl asi za pět dní. Film jsem – tuším – neviděl.
Faktická kniha, ve srovnání s mým oblíbeným Frederickem Forsythem příliš strohá, bez emocí, přesto stojí za to si ji přečíst (nebo pro lenochy vidět film). Jsou příběhy, na které by se nikdy zapomínat nemělo. Zajímal by mě i pohled ze strany lidí zadržovaných na americké ambasádě, o tom ale Argo není a být nemá.
Silny pribeh. Musel jsem si zvyknout na jiny styl vypraveni pribehu, presto me kniha chytla.