Aritmetika bohů
Katrina Kalda
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357472/bmid_aritmetika-bohu-BtZ-357472.jpg
4
7
7
Francouzská autorka Katrina Kalda je původem Estonka, ale od deseti let žije ve Francii. Její prvotina Estonský román (Un roman estonien) z roku 2010 vyšla v překladu Heleny Beguivinové v pražském nakladatelství Havran v roce 2015. Zatímco Estonský román byl svým způsobem literární hříčkou, druhý román Katriny Kaldy vychází ze syrové reality. Dalo by se říct, že v Aritmetice bohů se Kalda věnuje historii své země již zcela otevřeně, téměř prvoplánově. Podobně jako autorka, i vypravěčka je mladá Estonka, která se koncem 80. let vystěhovala s matkou do Francie. Smrt blízkého člověka ji přiměla zabývat se nejen vlastními vzpomínkami na babičku, která měla daleko do přívětivé stařenky s láskyplnou náručí, nýbrž rodinnou historií v širším měřítku a zejména identitou svého otce, který se narodil začátkem druhé světové války v Estonsku okupovaném Němci. Vzpomínky se prolínají s dopisy, které babičce posílala její přítelkyně, odvlečená na Sibiř v roce 1941 v rámci sovětských represí vůči pobaltskému obyvatelstvu. Dopisy líčí život ve vyhnanství a na nucených pracích, přičemž transport a konkrétní podmínky tamního života, zejména příděl potravin, si v ničem nezadaly se situací v koncentračních táborech. Román se odehrává ve třech časoprostorových rovinách. První popisuje život na Sibiři v letech 1945–1948. Druhý prostor je věnovaný Estonsku, jak ve vzpomínkách na dětství vypravěčky, tak během jejích pozdějších návštěv příbuzných. Třetí románový prostor je vymezený francouzskými hranicemi a vyprávění se odehrává prostřednictvím vzpomínek i líčením ze současnosti. Katrina Kalda i ve svém druhém románu dokázala dovedně skloubit fabulaci s dějinami a reáliemi své původní vlasti, a právě v tom může být pro českého čtenáře přínosem. Kniha byla v roce 2015 oceněna literární cenou Prix littéraire Richelieu de la francophonie.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2017 , HavranOriginální název:
Arithmétique des dieux
více info...
Přidat komentář
Poněkud smíšené pocity: první půle byla obsahem a stylem výrazně jiná než druhá, nevyvážená zajímavostí a závažností. V první se plácáme (asi) v autentických vzpomínkách autorky po emigraci s matkou v deseti letech z Estonska do Francie, v druhé se autorka zaměřuje dle vyprávění na starší generace, zejména babičky a jejích vrstevníků, z pohledu už dospělé neprovdané ženy (2010). A s tím vším souvisí prokládané dopisy ze sibiřského pracovního nasazení 1945-1947 od babiččiny přítelkyně. Objasnění jejího příběhu a vazby na babičku se sice poodhalí v samotném závěru, ale neobjasní... V druhé půli se také autorka v maximální stručnosti pustila do před- a po-válečných dějin rodného Estonska - příliš stručně, aby to mělo takovou váhu, kterou jsem od knihy čekala.
Takže i přes pár trefných mouder ve výsledku jen 65% (včetně bonusu za krátkost textu).
"Za svého života měla babička Eda vždy pravdu, protože mluvila nejhlasitěji. Teď už nepotřebuje zvyšovat hlas, protože okamžikem, kdy jejich duše opouští tělo, se i ti nejomezenější a nejzlomyslnější živí mění v moudré a ctnostné nebožtíky a jejich úsudek hned nabývá puncu pravdivosti."
"Oznamovat smrt příbuzného je nepříjemné poslání: člověk se stává odpovědným za zármutek svého bližního."
"Ti lidé si vyčítali svá provinění, jakoby počet mrtvých a živých v počtech Všemocného, v aritmetice bohů, byl předem stanoven a pro zachování jednoho člověka by bylo nutné obětovat jiného. Možná je božský princip koneckonců jen obrovským strojem na počítání, vážení a porovnávání. ... mohou směšné lidské výpočty vyřešit rovnice bohů?"
"Teprve po smrti člověka se život jeví jako to, čím je: proces hromadění, akumulace uvnitř i vně, zbytečných věcí a falešných emocí."
"Štěstí s neštěstím chodí vždy ruku v ruce, že? Je to rub a líc jedné a téže rukavice, a ta se občas obrátí jediným pohybem."
2,5 Kniha rozhodně není špatná a autorka má určitě veliký talent. Nicméně jsem od knihy očekával asi trochu něco jiného. Mám rád Estonsko a těšil jsem se na více estonských reálií nebo detailnější popis vyrůstání estonské dívky ve Francii. Zajímavější je dějová linka babičky Edy nebo dopisy její přítelkyně ze sibiřského gulagu. V závěru knihy čtenář skutečně počítá možnosti oné aritmetiky bohů.
V knize je rovněž několik trefných poznámek na život v socialistickém Estonsku:
"Podřadné místo na společenském žebříčku, který se tehdy určoval podle příslušnosti nebo nepříslušnosti ke straně, podle užitečnosti definované sovětskými měřítky, podle přístupu k určitým výsadám (byt, zvláštní potravinové balíčky, existence podnikového obchodu nebo jídelny), podle postavení v koloběhu zboží. Ředitelé továren, politici, ale také prodavačky, kantýnské, číšníci v restauracích se nacházeli na strategických místech. Prodavačky dostávaly stranou nejvzácnější a nejžádanější zboží, vedoucí restaurací měli moc otevřít nebo neotevřít podnik, nechat vás vstoupit nebo vstup zakázat. Kantýnské odcházeli každý den domů s taškou plnou nejlepších potravin a školákům nebo zaměstnancům nechávali jen to, co bylo na samé hranici poživatelnosti. V této periodické tabulce stály pokladní nad dělníky, tak nad univerzitními profesory."
"Dřívější hrdinové se proměnili ve zločince. Lidé všude mizeli, zatímco kolem statků starý les ožil, hemžil se posledními příslušníky odboje. Tatíček Stalin svým pronikavým pohledem dohlédl všude a všechno viděl, ale svou velkou ruku kladl na čelíčka dětí, a to i v dalekých pobaltských zemích, které ještě nedávno živily imperialistického lidožrouta. Lysenko nechával růst fíky na jabloních, magie socialismu začala."
S Kaldou v Tallinu přes Paříž až do pracovních táborů v zemi,tam kde zítra znamená včera.
Celé to může působit značně nevývaženě.Dost možná i je.
Jenže v téhle společnosti různých situací bylo natolik emocí že dokážu lecos odpustit.I když bych se chtěl dozvědět někdy víc.U některých knížek prostě litujete.Mohli být delší.
Svérázná babička tak to je kapitola všech babiček.Dětství a dospívání.Léta počůrávání až do let seznamování a milostných avantýr.Tahle kapitola dost možná největší šleha.Plná sebeironie vykouzlí úsměv.
Ten naopak zamrzne u dopisů z nucených prací a nuzných podmínek.
Vyhnanství z Estonska do Francie a samotné autorčiny autobiografické prvky dělají z knihy i něco víc než se na první pohled zdá.
A v čem spočívá samotná aritmetika bohů ? Necht si čtenář zjistí z tohoto vyprávění sám.