Arizace české kinematografie

Předkládaný text se věnuje tématu arizace české kinematografie, které nebylo doposud samostatně zpracováno. Hlavní pozornost je soustředěna na období let 1938-1942. Samotný proces arizace začal až po vzniku Protektorátu Čechy a Morava, přesto se však první kapitola textu zabývá již pomnichovskou druhou republikou (říjen 1938 ? březen 1942). Jedním ze znaků tohoto období byla i vlna antisemitismu. V Československu byla ve velké míře spojena s úsilím zničit židovskou konkurenci v nejrůznějších oblastech podnikání. Tato vlna se nevyhnula ani oblasti kinematografie. I zde se začaly v rámci filmových organizací objevovat názory, že by filmoví podnikatelé a tvůrci židovského původu měli být z oblasti kinematografie vyloučeni. Zastánci těchto názorů argumentovali tím, že film je součástí národní kultury, do níž najednou někteří lidé židy nezahrnovali. Konkrétní projevy antisemitismu, názory a hlavní představitelé jsou zaznamenány v této první kapitole. Další části práce jsou již zaměřeny přímo na období Protektorátu Čechy a Morava. Kapitola 2 se zabývá změnami, které v oblasti kinematografie proběhly v prvním roce existence protektorátu a byly nějakým způsobem spojeny s židovskou problematikou. V této kapitole je popsán pokus českých fašistů obsadit barrandovské ateliéry dne 16. března 1939. Dále je uvedeno, jaké změny proběhly ve filmových organizacích, kteří členové byli vyloučeni, komu se podařilo odejít do emigrace atd. Kapitola také obsahuje informace o vyhláškách a nařízeních, které vylučovaly občany židovského původu z návštěv filmových představení. Třetí podkapitolou tohoto celku je představení koncepce německé filmové politiky v protektorátu, která byla vytvořena v roce 1939. Tato koncepce stanovovala, jakým způsobem chtěla německé strana změnit podobu české kinematografie. Určovala, jak se měla změnit majetková struktura, přičemž se při těchto změnách počítalo i s použitím arizačních opatření. Kapitola 3 je věnována otázce filmových ateliérů. Podrobně se zabývá vývojem situace v barrandovských ateliérech, kde Němci využili v létě 1939 arizace k dosazení nuceného správce, který mohl vyvíjet nátlak na akcionáře firmy A-B Barrandov. Je zdokumentováno, jakým způsobem získala německá strana ateliéry do svého vlastnictví. Dále je představena problematika hostivařských ateliérů, u nichž Němci také využili arizace k vyvinutí tlaku na akcionáře firmy Host. Kapitola obsahuje i informace o ateliérech Bapoz ve Zlíně a Foja v Praze, u nichž sice nebyla použita arizační opatření, ale i jejich majitelé se museli ateliérů vzdát pod nátlakem. Kapitola 4 se zabývá arizací filmových společností a kin. Nejvíce informací je uvedeno o arizaci firem Elektrafilm a Slaviafilm, které vlastnil filmový podnikatel Josef Auerbach. Tyto firmy patřily k největším a nejúspěšnějším v rámci českého filmového průmyslu, a proto na ně Němci zaměřili největší pozornost. V kapitole jsou však i údaje o arizaci dalších distribučních a produkčních společností. Je zaznamenána arizace premiérových biografů v Praze, Brně a Ostravě. Kapitola 5 přináší profily hlavních německých arizátorů, kteří jako dosazení správci nebo jako úředníci Úřadu říšského protektora arizaci přímo prováděli. Je zachycen vývoj jejich kariéry a jejich činnost na území protektorátu. Jako Apendix jsou připojeny dvě podkapitoly. Jedna se zabývá filmy s antisemitskými prvky, které byly natáčeny v protektorátu ? Žid Süss, Jan Cimbura, Velká přehrada. Druhá podkapitola zaznamenává poválečný vývoj causy firmy Elektafilm, kterou její majitel Josef Auerbach chtěl obnovit, ale úřady mu to neumožnily. V příloze jsou v německém jazyce uvedeny edice některých dokumentů k tematice arizace české kinematografie. Práce je doplněna přehledem židovských podnikatelů a tvůrců, kteří v české kinematografii působili do vzniku Protektorátu Čechy a Morava.... celý text

Literatura naučná Umění

Vydáno: 2015 , Karolinum
více info...