Arnošt Lustig Zadním vchodem -autorizovaný životopis
František Cinger , Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/18879/arnost-lustig-zadnim-vchodem-autorizovany-zivotopis-18879.jpg
4
22
22
Volně pojatý, autorizovaný životopis jednoho z nejpopulárnějších a mezinárodně nejproslulejších současných českých spisovatelů. Napsal ho literární kritik a historik František Cinger, spoluautor knihy 3x18, portréty a postřehy. Vyzpovídal v něm Lustigova kamaráda, spoluvězně Jiřího Justice, aby se dozvěděl, jak společně přežili Terezín, Osvětim i Meuselwitz, pobočný koncentrační tábor Buchenwald. Cituje první novinový příspěvek dvacetiletého Lustiga i jeho první povídky, zveřejněné osm let před prvotinou Noc a naděje (1959). Odhaluje zákulisí spisovatelova působení jako šéfredaktora české verze časopisu Playboy. Prozrazuje jeho inspirační zdroje a neznámé zážitky z amerického exilu i z pedagogické praxe na Americké univerzitě ve Washingtonu. Zároveň nepomíjí bolesti, s nimiž se člověk rozdávající jinak dobrou náladu a optimismus svěřuje jen nejbližším. Knihu provází 32 stran většinou naprosto neznámých fotografií.... celý text
Přidat komentář
Lustig je naprostý fenomén. Miluji jeho vyjadřování, lehce ironické, lehce smutné, prostě píše ( vlastně psal.... nějak mi to nejde psát v minulém čase) s lehkostí, kterou čtenáři všech jeho knih naprosto bytostně cítí. Možná právě tou tíhou břemena , kterou mu život nandal , možní tím, že mu byla ironie lehce daná do vínku. Měla jsem to štěstí, že jsem ho v životě potkala - on to samozřejmě netuší ( netušil...) a žilo se mu i bez této vědomosti dobře. Zatímco já si jeho moudrostí a potměšilým úsměvem žiji do dnes, on si v klidu žil i bez mé ironie a mého úsměvu. Nevím, svou moudrostí a lehkostí vyjadřování mi připomíná pana Wericha. Každopádně to byl PAN SPISOVATEL, který by "rádobypisálkyufňukánky" strčil do kapsy zadních kalhot. A to nemluvím o některé současné próze, kdy se v knize motá nečitelno a depresivno až až - ač k tomu nemá pisálekufňukánek pražádný důvod. Jeho knihy jsou převážně nádherně smutné s depresivním koncem, ale přitom strašně moc lidské až jemné. Prostě pane Lustigu, já vás miluju, víte VY to vůbec????
Spíš než o klasický životopis jde kombinaci rozhovorů a úvah nad životem a dílem A.L.
Klenot v mé knihovně ! Pánové Hrabal, Lustig a Škvorecký (řazeno abecedně) měli společně vzácný dar, který se nazývá člověčenství. Pan Hrabal jej zřejmě získal v kladenské Poldi a potom ve Sběrných surovinách, Pan Lustig v děsivé cestě po koncentrácích a pan Švorecký zřejmě ve svém Náchodě alias Kostelci.
Mladý A.L. se svým kamarádem Jiřím J. uprchli z vlaku, který transportoval židovské vězně možná k blízké smrti. Bylo to buď či nebo . Vznikl z toho krásný film a neuvěřitelné, vzpomínkové povídání o boji o život. A ten měl Arnošt Lustig opravdu pestrý. Z jedné strany měl po válce relativní štěstí, že se opět setkal se svými nejbližšími, kromě tatínka, který nepřežil. Z druhé strany si zvolil (jako mnoho jiných) partajní legitimaci. Ale i ona mu pomohla. Potkal třeba (mimo jiných) Aškenázyho či Otu Pavla. Rok 1968 byl pro něj rozhodující memento. Jiná cesta než emigrace nebyla možná. Uplatnil se v emigraci, byl výtečným pedagogem pokud jde o tvůrčí psaní. To je vidět na jeho žácích, z nichž čtu nejraději Danu Emingerovou.
Tato kniha je vzácným svědectvím o zachování moudrých myšlenek moudrého starého pána.
Téma č. 4. - dosud nepřečtená kniha ve vlastní knihovně
Splněno, rychle na další knihu. Než nám uteče. Kdo, co? Život!
Zde se hodí použít
"Žít znamená bojovat."
Před lety bych řekla, že je to úryvek z knihy, kterou by si měl přečíst někdo
starší, rozumnější. Před lety jsem jí dostala jako dárek. Potešil, zaujal, ale po pár přečtených stranách skončil nedočtený. V knihovně na něj sedal prach, já jej stále nečetla. Čekala jsem na dobu, kdy to, co se tam píše, budu plně chápat. Na tehdy čtrnáctiletou žábu, která měla základní znalosti o druhé světové válce dávno "v malíčku", byl autorizovaný životopis hodně podrobný. Teď v dospělosti jsem si řekla že to prostě přečtu. Stalo se a mohu knihu plnou moudrých vět a citátů A. Lustiga, osobní zpověď přeživšího holocaustu, doporučit dále. Že tyto příběhy jsou o naději, už víte. Tento je mimo jiné o tom, jak jí neztratit.
Autor již přes deset let není mezi námi, ale jeho příběh je pořád tady. A bude dlouho.