Asfalt
Štěpán Kopřiva
Žoldáci neumírají. Odcházejí do pekla, kde se spojují. Že je toto známé rčení pravdivé, se členové Kuffenbachova komanda přesvědčí po jedné nepříliš povedené akci. Jenže peklo není žádná pohádková idylka - ale temná industriální dimenze, kde jsou mrtví degradováni na mazlavou hmotu, na pouhý materiál. Svět, kde je lidská rasa jenom něco jako asfalt. Problém je v tom, že Kuffenbachovi vojáci se s touto rolí odmítnou smířit. A jelikož mají výcvik, zkušenosti i potřebnou dávku šílenství, situace se poměrně rychle zvrhne. Pět žoldáků proti celému peklu. Noe může rovnou začít stloukat nový škuner. Protože tenhle svět utone v krvi.... celý text
Přidat komentář
Docela zajimavej kousek, kterej je bohužel přehnaně nechutnej a chvílema strašně nudnej, ale rozmluva o perverzních delfínech mi málem roztrhla koutky a Kuffenbach byl dobrej krutor
Knížka je odpočinkové čtivo a doporučil bych jí fanouškům Jiřího Kulhánka nebo Františka Kotlety. Jen se Kuffenbachovo komando neskládá z takových kladných hrdinů jako je Tobiáš z Nočního Klubu nebo Jan Bezzemek z Hustého nářezu. Na druhou stranu, akce a brutalit je tu dost. Stejně tak humoru. Bohužel mě docela zklamal konec, ale to je jen můj názor a někomu může zakončení naopak vyhovovat. Nečekejte žádný silný příběh, opravdu jde jen o zábavnou akčňárnu. Další příběhy autora si určitě rád přečtu.
Peklo je ztvárněno velmi originálně, charaktery hlavních postav taky nejsou nejhorší, ale celé je to až příliš dlouhé. Kdyby to bylo zpracováno v rozsahu řekněme průměrné povídky, působilo by to mnohem zábavněji a hodnotil bych daleko lépe.
O proti Zabíjení mnohem lepší po čtení, ale jednu výtku bych přeci mel. Moc doufám ze bude druhy díl, protože takovýto konec jsem opravdu nečekal.
Dobře napsaný humoristický román srovnatelný například s Jirotkovým Saturninem, jen s tím rozdílem, že v Saturninovi bylo méně vyhřezlých střev, nábytek nebyl potažený lidskou kůží a pokud si dobře pamatuji, tak tam nebyla žádná nezletiletá majitelka veřejného domu xD Pokud bych měl charakterizovat jedním slovem, pak to slovo bude: kurvahustopřísný. Nebo možná potoky krve.
Začátek byl výbornej. Drsní chlápci ve finanční krizi, kteří přemýšlejí jak hluboko lze klesnout. Perfektní hlášky, humor tak černý, že by mohl sbírat bavlnu. Perfektní nápad s industriálním peklem. Mlýnky na maso, koncentráky, kolaboranti. Doktor s lopatkou, Ostranski se svým vnitřním monologem, Kuffenbachův kamennej ksicht.... Super akční scény. Jenže pak se to začalo (jak by asi řekli pánové z komanda) pěkně srát. Akce začalo bejt moc, ksichty byly taky rozstřílený až moc, intrik bylo moc a to celé mě začalo pěkně nudit. . Zachraňovaly to občasné skvělé hlášky - ale jak jsem se ze začátku smála nahlas, tak potom už jsem se jen občas usmála. Prostě Kopřiva začal jako Pohlreich a skončil jako Babica. Vyškrtat 200 stránek a mohlo to být super. Škoda, autor má evidentně na víc. Tohle je první knížka, co jsem od Kopřivy četla, netuším jestli se pustím do další. Srovnáváte ho s Kulhánkem, hodnocení po přečtené jedné knize sice nebude moc objektivní, ale ta má tady hodně vysoké hodnocení (měla by být tedy evidentně jedna z jeho nejlepších), tak si to dovolím: Na Kulhánka prostě nemá ani náhodou.
50%
Hrome, tak už aspoň víme, co se s námi stane, až se dostaneme do pekla. Pokud tam tedy nevletí šílené komando. Štěpán Kopřiva musí být svým způsobem trochu úchyl (ale jen v tom dobrém smyslu slova), na tohle musí mít člověk buňky. Řežba od startu do konce, hláškující hrdinové, na literárním nebi je zářící hvězda.
Vše již bylo řečeno. Tak jen dodám, že ji právě začínám číst po šesté. A ne, stále mě nenudí. Směju se pořád stejně, bavím se stále líp. Pak Kopřiva bude asi tak trochu literární génius.
Ačkoli text na přebalu může působit dosti nabubřele, je to ten nejlepší popis děje. Nikdo nechce být mrtvý. A nikdo nechce po smrti do pekla. Zvláště, když vás tam čeká takový osud, jako v knize Asfalt.
Jedinou dostupnou surovinou v pekle jsou lidé - tedy jejich duše. A z nich se dělá opravdu všechno - od chodníků po auta...
Když se tedy do pekla dostane partička žoldáků, má jediný cíl - dostat se opět na Zemi. A existuje jen jedna cesta: Luciferův výtah. Navíc má komando jen dva dny, než se jejich duše "rozpustí" v mazlavou hromádku. A víc nebudu napovídat :)
Štěpán Kopřiva opět nezklamal. Přes šestset stran je tak napěchovaných dějem a akcí, že budete mít problém se od knihy odtrhnout. To ani nepočítám popisky všech útrap, které jednotlivé žoldáky čeká. Stejně jako industriální knížata, démoni, kolaboranti. A plno dějových zvratů. A ještě více překvapení. A hektolitry krve!
Chtěl jsem si přečíst opravdový brak, fakt, žádnou „hóch“ literaturu, ale opravdový brak. Sáhl jsem tedy po Asfaltu a do jisté míry jsem nebyl zklamán. Je to skutečný brak, kde jsou muži drsní, háží hlášky jak na běžícím páse, likvidují protivníky bez mrknutí oka, ale přitom mají „srdíčko“, pevné mravní zásady a vůbec, jsou to fakt dobří chlapáci. A bojují s celým peklem, kde kydlí démony po tisících. Měl bych tedy dostat brakovitosti plný kýbl. Jenže asi nejsem ten správný typ na brak, protože jsem pořád nad něčím hloubal a to je u této literatury když ne zločin, tak aspoň chyba. Hrozně mě štvalo, jak se členové komanda chovají nelogicky, ba přímo idiotsky, neustále se ohánějíc jakousi „komanďáckou věrností“. Hrozně mě štvalo, jak jsou z nich děláni nadlidé, jak dokáží vyvraždit celé pluky nepřátel poté, co přijdou do pekla. To do té doby žádní jiní žoldáci neumřeli, aby provedli totéž? Co celé divize SS padlé v druhé světové? Já vím, že hledat v takovém románu nějaký filozofický podtext, je blbost. Ale celý systém pekla mi vadil svou bezútěšností, vždyť v něm skončí bez výjimky všichni, ať hodní, nebo zlý. K čemu je potom nebe? Navíc to bylo přehnaně dlouhé, neustále se opakující bitky, rozstřílená těla, vyhřezlá střeva, prasklé kosti, krev, mozkomíšní mok se po nějaké době začaly opakovat a děsivě nudit. Tedy aspoň mě. Kdyby měl román o čtyři sta stránek méně, hodnotil bych ho asi líp.
Hehehe, to byla slastná jízda!
Kulhánka mám rád, ale Kopřiva ho - byť jsem si to dlouho nechtěl připustit - předčil. Mám pocit, že jeho pulpuvý svět má soudržněji a citlivěji vystavěná pravidla tak, aby si mohl dovolit přitvrdit na maximální míru a příběh stále fungoval bez křeče a v jistém slova smyslu "přirozeně". A to autor "míru" rozhodně nedrží na uzdě. To ani v nejmenším. Snad jen konec byl už trochu přepálený, jinak se mi zdála žánrová čistota takřka krystalická. Čemuž odpovídala i čistota čtenářského potěšení (porochnění?).
Postavy byly velmi dobře udělané a především nečernobílé a vyvíjející se. Zamiloval jsem si je velmi, velmi snadno. I když mě mrzelo, že někteří členové komanda byli spíše stafáž a moc prostoru se jim nevěnovalo. Vynahradily to ale dramaticky napsané postavy vedlejší. Karen, Blixt, nebo i tragikomický mstitel major Sytry. Chytré byly i dějové zvraty, pro mě často velmi překvapivé a rozhodně se vymykající obvyklým dějotvorným klišé. Vycházely totiž z důsledně sledované psychologie postav a jejich motivací, která je asi největším Kopřivovým trumfem. Dělá příběh nejednoznačný a napínavý do poslední chvíle.
Především se mi ale líbil Kuffenbachův přístup "kašlu na všechny vaše rádobychytré povýšenecké kecy a finty, prostě to do vás, vy hajzlové, našiju". Viďte, Pane Pudink? Tenhle nadhled nad strojenými autoritami a jejich malichernými mocenskými hrami si získal mé duchovní sympatie. Kierkegaard by měl z této knihy pro její filosofii přímočarosti radost.
A ten jazyk! Když jsem si četl poprvé komentář Lully, přišel mi ujetý. Ale teď už ho zatraceně dobře chápu. A to jsem heterosexuál. Kopřiva má češtinu v krvi, užívá si ji a hraje si s ní s naprostým přehledem a chutí, včetně nápaditých a vtipných metafor. Mrazivé jazykové blaho. Humor je, jak už jsem napsal několikrát, chytrý. Pramálo laciných fórů, ale vypointované dialogy, originální gagy potutelný sarkasmus. Chechtal jsem se takřka nonstop a slzu zamáčkl jen když jsem si uvědomil, že takovou kopu vypečených hlášek si nemám šanci zapamatovat navěky, což bych si moc přál.
Doktor "koukej jak na tebe valím cizí oční bulvu" Holofaust rules!
Nabroušená polní lopatka jakbysmet!
(doufám, že můj terapeut tuhle knihu nečetl, abych mu nemusel vysvětlovat, proč je mojí oblíbenou postavou ten největší magor)
Mám z Asfaltu nefalšovanou radost.
Excelentní! Štěpán Kopřiva je PAN spisovatel... když Asfalt čtete, cítíte blaženost, uspokojení, takřka ukojení jazykem, který Štěpán použil! Budete ho chtít zase... a zase... a zase!
Totální masakr. V ČR se utvořil mně velmi blízký podžánr - SCI-FA založená na krci. Z hlavy bych si asi na nějakou cizí nevzpoměl, možná tak Warhammer 40k, ale to je o něčem jiném - fakt je, že u nás jsou zastoupeni hlavně Kulhánkem a jeho pokračovateli - pár knih od Žambocha, Konec křížů, nebo Kopřiva. To je teprve úspěšný geek. Zabíjení jsem nečetl, ale zhruba vím o co jde a slyšel jsem o něm jen dobré (od na tuto vlnu naladěných kamarádů).
Asfalt mě ale dostal v rámci této brutální scény na nový "level". Krutostí a depresivností si popis asfaltového pekla nezadá s 1984 - gulagy, auto z kostí, útěky přes "džungle" (víme jak to je, mi modří, ne moudří), hrdinové, které je lehké mít rád (neboli - prodávějí rozhodnutí ne obdivuhodná, ale pochopitelná, logická), barvitě popsaný boj, několik vyšších myšlenek k zamyšlení (to aby mozek nezahálel).
Do knihy se ochotný čtenář ponoří hlavou dolů a vyplave v poslední chvíli (neúspěšní vyvrhne moře na břeh o pár dní později). S hrdiny jsem prožíval dění se zatajeným dechem a přál si ne, aby se jim to povedlo, ale aby se napětí udrželo až do konce. To se podařilo. Správná dávka podařených/smůlou zkažených akcí - i to je těžké si ohlídat.
Rád na Asfalt vzpomínám. I rok a půl po přečtení jsem rád, že se mi těchto 640 stránek brutali a humoru dostalo do rukou. Zajímavé je, že jsem si nepřipadal jako při čtení Kulhánka. Je to stejný podžánr, ale Kopřiva má svůj vlastní styl.
Budoucnost bude rudá (krvavá) a černá (humorem), oboje vítám.
Kniha se skvělým rozjezdem u které jsem se lámal v pase. To především. Po první polovině, která srší bonmoty a equilibristickými hláškami, ale autorovi dochází dech a spolu s ním kreativita a právě to co mě v první polovině tak bavilo. Závěr, ve kterém jsou hlavní hrdinové ještě asi tak sedmitisíckrát drsnější než Chuckův hajzlpapír mi ovšem příjde ulepený stejně jako hlavní hrdinové. (Snad první kniha, kterou jsem četl, ve které je hlavnim hrdinou skoro každý.) Závěr mě však vykolejil asi jako pendolíno, když se projede v plné rychlosti po české železnici s uvolněnými šrouby. Nevím jestli Kopřivovi v závěru už definitivně došel dech, nebo jestli to už chtěl mít zasebou nebo jestli chtěl použít nečekané (sakra nečekané) vyvrcholení. (Což se mu k mé nelibosti celkem povedlo.) ,ale i tak považuji Asfalt za vyjímečný a velice originální počin. Co na tom, že se peklo od reálného světa vlastně neliší. Bluffenbachův tým měl i tak grády ostří samurajského meče posypaného chilli a zaříznutého mezi pulky.
Několik měsíců doma a v rámci letních restů přečteno. A musím říct, že se mi to hodně líbilo. O chlup lepší než Holomráz a výrazně lepší než Zabíjení (2x rozečteno, v létě třetí pokus). Kopřiva je silný především v postavách, které jsou pro mě uvěřitelné, ač se dostávají do hodně neuvěřitelných situací. Popkulturní hlášky a vtípky jsou přesné, občas mi neseděla postava Lamberta, který je nerdovější než nerd. Pro mě skvělé, ale Kulhánek pořád vede.
Nadšení nesdílím, protože ve výsledku je to jen něco, co by napsal každý druhý zvrhlejší filmový fajnšmekr a to myslím zcela vážně. Trocha znalosti popkultury a jeden námět nedělají kultovní knihu. Místy zábavná hříčka, speciálně pokud se vyznáte ve světové kinematografii. Ale přeceněná, až běda. Škoda, že jediná šance tuzemských autorů na úspěch u nás je psát tohle.
Štítky knihy
česká fantasy akční česká fantastika české romány
Autorovy další knížky
| 2009 |  Asfalt |
| 2015 | Rychlopalba |
| 2019 | Křížová palba |
| 2014 |  Aktivní kovy |
| 2010 | Holomráz |
Velice vtipná kniha, která překvapí, pak překvapí znovu a nakonec dostane a složí. I když sem dal plné hodnocení mám drobné výhrady a proto je pro mě nejlepší Zabíjení. Celou knihu táhnou perfektně napsané postavy, tak super poskládanou partičku sem ještě nepotkal. Začátek knihy boží, potom zvrat který sem musel malinko rozdýchat, ale zase boží, pak vlastně všechno boží. Přesto, díky rozsáhlosti knihy, jsem se občas trochu nudil a musel knížku odložit (možná to nebyla nuda, jen sem si musel uspořádat myšlenky, fakt nevím). Knihu sem přečetl úspěšně 5x takže si stejně plné body zaslouží. Holofaust je hvězda!!!!!!