Asfalt
Štěpán Kopřiva
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479628/bmid_asfalt-Lam-479628.jpg
4
907
907
Žoldáci neumírají. Odcházejí do pekla, kde se spojují. Že je toto známé rčení pravdivé, se členové Kuffenbachova komanda přesvědčí po jedné nepříliš povedené akci. Jenže peklo není žádná pohádková idylka - ale temná industriální dimenze, kde jsou mrtví degradováni na mazlavou hmotu, na pouhý materiál. Svět, kde je lidská rasa jenom něco jako asfalt. Problém je v tom, že Kuffenbachovi vojáci se s touto rolí odmítnou smířit. A jelikož mají výcvik, zkušenosti i potřebnou dávku šílenství, situace se poměrně rychle zvrhne. Pět žoldáků proti celému peklu. Noe může rovnou začít stloukat nový škuner. Protože tenhle svět utone v krvi.... celý text
Přidat komentář
Je mi pres 50, s vekem clovek uz dokaze leccos prehodnotit, ale tady u tehle silenosti ne :) Jak jsem to cetl pred lety, i ted mohu rict, stejny zazitek, Kuffenbachovo komando je parta sympatickych dementu, kvuli kterym clovek usne az ve tri rano a pak v praci "ocicka jak vevericka pi*ku" cuci do monitoru a netusi ktera bije :)
Veskrze zábavná exkurse do pekla a zpět. Tímto dílkem se u mě pan Kopřiva zapsal coby český Dante
Boli chvíle, kedy som uvažovala o pätici, ale Štěpáne (dovolím si takto familiárne, predsa len sme si spolu prešli peklom) ten rozsah, 100-150 strán mínus a moje srdce plesá. Drsná, nepoľavujúca akcia, brutalita niekedy až úchylných rozmerov, úžasný humor a tá fantázia... Autor má evidentne rozhľad a občas bolo cítiť, že sa aj trošku len tak predvádza, ale prečo nie, no nie?
Odposloucháno jako audio kniha při běhání a musím říci, že lepší oddechovou literaturu jsem si vybrat nemohl. Pořád se něco děje a i když je ten příběh vlastně dost stupidní tak to pozornost rozhodně udrží. Jediné co trochu zamrzí je závěr.
Prostě boží (nebo tedy spíše pekelné). Díky Asfaltu jsem získala dva nové knižní oblíbence, aneb vítej Holofauste a Kuffenbachu. A takový Holofaust by si zasloužil svou vlastní knihu.
Představa pekla, kde lidí fungují jako základní materiál, je prostě skvělá. Autor vytvořil jak zajímavé prostředí, tak charaktery - ať už je to vskutku divný Holofaust, drsný Kuffenbach, nerd Lambert, nebo démon Chorozon alias Pan Pudink. Čtivé, nechuťácké a prostě suprácké. Konec trošku slabší, ale nemůžu si stěžovat, zábavy jsem dostala dost. Skvělý nápad, dát hlavní hrdiny do prostředí, kde se jim víceméně nemůže nic stát a může se do nich řezat, střílet, mlátit. Prostě geniální nářez :D
Jsem ohromen. Holomráz měl spoustu hezkých nápadů, ale něco mi tam chybělo. Tady ne. Od začátku do konce napínavé. Jakoby se smíchal Pratchettův Barbar Conan s Duškovým Čarodějem. První budou poslední a poslední budou první, luzři dostanou svou šanci, nedopsělí dospějí, machři ostrouhají. Ta jména: Kuffenbach, Ostranski, Vorošilov, Holofaust a Lukas mi budou chvíli v hlavě znít. Děkuji za zážitek, který ne každý uvítá a ocení.
Kenneth Blix si nalije panáka. Tuplovaného.
To je noc.
Kolem jedné se vrátil od Ba´al Zebuba a nastoupil druhou směnu.
Hodí to do sebe na ex.
Alkohol vystřelí do hrdla jako trifidí žahadlo.
Kniha je brutálně krvavá, bolestná a skoro celá se odehrává v Pekle.
Obsahuje málo humoru, což mě docela štve. Je tu však spousta pasáží k zamyšlení.
Líbí se mi, jak mistr Kopřiva do svého příběhu celkem nenuceně vložil popkulturní filmové odkazy. V tomto příběhu jich rozhodně několik najdete. Skoro pokaždé mají něco společného s Peklem.
Malá ochutnávka:
...opře se rukou o strom, předkloní se, chrchlá, plive, třpytky hlenů pleskají do trávy a -
- ostrý dotek zubů, dlaň se propadne do kmene, něco se do ní zakousne a Lukas se podívá a volnou rukou si ucpe ústa, aby ztlumil zaječení, protože -
- jeho ruka vězí po zápěstí v kmeni a Lukasův zpitomělý mozek vříská "kously mě úvodní titulky z Rocky Horror Picture Show", ale není to Patricia Quinnová, je to ten strom, do ruky se mu zakusuje jen strom, v černé kůře se rozevírají šedé rty, do trávy cákají sliny a Lukasova krev."
Neodolal jsem, a když jsem nedavno dočetl jednu z nových knih, při rozhodování, co si vzít do práce na čtení, jsem zvolil jistotu. Asfalt je perfektní příběh a nikdy neuškodí, si jej zvopáknout.
Místo tradičního citátu na konci komentáře jsem zvolil spíš takový monolog, který ale rozhodně stojí za zamyšlení.
Monolog:
"Tak dost. Dost. Mysli na něco jinýho.
Třeba. Jakej film natočil Stanley Kubrick v roce 1968 ?
A John Landis v roce 1992 ?
To nemá cenu. I kdybych si vybavil kompletní filmografie, rok nedám.
Dobře jinak. Otázka: Co mají Stanley a John společnýho ?"
PS – Tento příběh vřele doporučuji!
Lze ocenit autorovu fantazii, perfektní vystižení psychologie postav a smysl pro suchý humor, škoda, že to v poslední třetině už trochu "přescénoval" - zkrátka v této fázi knihy už měl vymyslet nějaký zásadní zvrat, který by udržel pozornost a nebo o třetinu knihu zkrátit - obdobné chyby se dopustil i Glukhovski v Metru 2033.
Když jsem si Asfalt přečetl jako mladej, moc mě to zas nebavilo. Čekal jsem jednoduchej nářez ála Zabíjení. Ale tohle bylo jiné, propracovanější, složitější. Vrátil jsem se ke knížce po pár letech, co jsem všechno zapoměl a čuměl, co je tohle za skvost. Skvěle propracované, akční, brutální a zároveň strašná sranda.
Pak jsem si ještě pořídil audioknihu, kterou čte L. Král a to už je pak ta nějvětší bomba!
Bezúčelové násilí mě nějak nezpůsobuje orgasmy, to neplatí tady, prostě to sem patří jako nekrofil na hřbitov. Pokud se nechutně pozastavíte u vyrvání orgánů z vagíny malé holky asi jste moc normální a je mi vás líto, raději si běžte moralizovat svět na FB kde to každého hrozně zajímá.
Kopřivovo Zabíjení se mi svého času (asi tak v 17 letech) dost líbilo a někdy v tom věku bych možná ocenil i Asfalt, ale v současnosti (lehce přes 30 let) jsem ho dočetl jen s největším sebezapřením. Když pominu, že je celá kniha "o ničem" (což by ještě nemuselo tak vadit), tak jde o výplod nenapravitelného grafomana, takže cca ve 2/3 knihy jsem začal nemilosrdně přeskakovat, jen abych to dočetl, což jsem nikdy, NIKDY v životě neudělal, nech si to všici zapamatujů, ale tady nešlo jinak, vždyť je to furt dokola totéž, akční scéna rozkouskovaná na vteřiny, stránka rozkouskovaná na mini odstavce, z nichž každý musí končit vtipem nebo slovní hříčkou, ufff, to se dá číst jen chvíli, ale ne 600 stran. Snad bude příště editor (ne)milosrdnejší a rukopis třeba o polovinu zkrátí.
Co to kurva mělo jako bejt...? To je první myšlenka, co mě napadla po dočtení knihy. Tato kniha rozhodně není pro slabé nátury. Popisuje se tam ten největší hnus, co si snad nikdo ani nedokáže představit. Kniha je pomalá, velmi pomalá.
Rozjede se až v poslední třetině.
Vse je popisování do těch nejmenších detailů, včetně myšlenkových pochodu postav. Chcete-li si užít soupis toho největšího hnusu daleko za Vaši fantazii je to kniha přesně pro vás.
Za mě TOP! Jedna z mála knih, ke které se vracím hodně ráda a dokážu jí přečíst jedním dechem. Nebudu lhát, knihu jsem měla dočtenou za pár dní, i když jsem si ze začátku říkala, že 600 stran nepřečtu ani do konce roku 2030. Propojení Danteho a moderny je opravdu super, až jsem si občas říkala, že pan Kopřiva peklo navštívil také... Pravdou je, že se nejedná o romantické dílo plné lásky a pochopení, ale o docela brutální zvrácenou úchylnost ve které postrádám jakékoliv meze a právě proto dávám maximální počet hvězdiček. Faktem je, že na vyrvávání orgánů skrz dětskou vagínu musíte mít žaludek, ale když se nad tím nebudete pozastavovat, tak tato situace, a jí podobné, perfektně zapadají do příběhu. Nesmím taky opomenout černý humor a hlášky u kterých jsem se zasmála opravdu nahlas. Bez rozmyslů můžu říct, že hlavní hrdina Kuffenbach se stal mou platonickou láskou. Knihu můžu opravdu s klidným svědomím doporučit, protože je čtivá, zábavná a dá se říct že i nepředvídatelná. Nakonec jen dodám že BŮH JE MODNÍ ŠTVANEC! :D
Tak tohle byla vážně epická jízda... začátek se táhl jako melasa, ale pak to přešlo z pozvolného skluzu do strmého pádu....Je tam úplně všechno co pobaví čtenáře brakové literatury... vtipný hlášky, brutální násilí, spousta krve a vnitřností.... přiznám se, že v jednu chvíli mi to komando připadalo jako to komando tučňáků z Madagaskaru, akorát kdyby stálo u výbuchu 4 reaktoru v Černobilu, potom protažené mlýnkem na maso a nakonec polité čokoládovým sirupem... To sem se nechal trochu unést... Nicméně to fakt byla parádní zábava... ještě půl hodiny po přečtení sem v pokoji cítil síru...
Tohle se prostě nedá brát vážně... a to je na tom právě to skvělé. :-) Taková hromada hnusu, brutality, různých nechutností na hranici představitelnosti atd. se dá číst jen s nadhledem a pro zábavu, horror v tom nehledejte. :-) Autorova fantazie je divoká a díky velmi dobře psanému slovu čtenáři předložená až hmatatelně. Asi bych v takovém pekle skončit nechtěl a už vůbec ne jako materiál na cokoli. :-D Kniha je celkem dlouhá, ale o napětí a různé super hnusáky není nouze, vtipných situací je také dost a docela bych si to uměl představit i jako film, při správné režii a digitálních efektech by to mohla být super jízda. Jen konec mi přišel tak nějak divný a potenciál se třemi dimenzemi nevyužitý (a taky neosvětlený). A co Karen? Ta nějak vyšuměla, co se s ní stalo? Pořád jsem čekal kdy zasáhne do finálního dění a nic...
Kniha má spád, čte se rychle. Prostředí pekla je vykresleno vtipně, hnusně a krvavě. U čtení jsem se bavila. Nad šroubovanými dialogy žoldáků jsem nazdvihovala obočí a doposud nevím, jestli se mi to líbily nebo ne. Štěpán Kopřiva má dar psaného slova, škoda a popisy pekla a mučících procesů byly správně nechutné.
Knihu je třeba číst s obrovským nadhledem a vědomím, že budete dost znechucení. V asfaltu šlapou pětileté děti, kuchá se zaživa a tečou řeky krve. Kniha mám přes 630 stran, a to jí zlomilo vaz. Neustále se opakující chaotické akce a dialogy nudily. Démoni měli stejné vlastnosti jako lidé, akorát prováděli mnohem hnusnější věci. Děj se neposouval a moc jsem nepochopila, jak je to s nebem a peklem, kdy se kdo kam po smrti dostane. Hrdinové měli různé povahy, popsatelné jednou větou, v Asfaltu to ale stačilo.
Autorovi sa nedá uprieť "barkoně-burleskní přemíra fantazie". Pri čítaní ma držala zvedavosť, čo na mňa pan Kopřiva vybalí o odstavec nižšie, o stranu ďalej, o kapitolu dopredu. Stálo to za to. Čo odstavec, čo strana - to väčšia haluz. Pobavil som sa, záver ma mierne sklamal, čakal som jednoznačnejšie naservírované rozuzlenie.
Najviac ma fascinovala kombinácia donebavolajúcich hovadín s absolútne vycibreným a bohatým jazykom, ktorý som si po celý čas užíval. Prechechtal som sa celou knihou. MEGAPEKELNEJNÁŘEZ!
Tak na tuhle knihu jsem se hodně těšil, když jsem si ji vyzvedl v Luxoru, tak jsem se jí celo cestu domu kochal, ale tím moje radost z nákupu skončila. Možná to bylo tím, že jsem se na to až moc těšil - vyděl jsem to v poličce několika přátel, tak jsem si myslel, že to bude dobré, ale mě to fakt nebavilo a dočetl jsem to s velkým utrpením… Ani se mi to nepodařilo prodat v bazaru za 149 ,-
Skvělá knížka, napínavý příběh (i když občas mi přijde až zbytečně natahovaný) a ještě napínavější konec.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Asfalt |
| 2015 | Rychlopalba |
| 2019 | Křížová palba |
| 2014 |  Aktivní kovy |
| 2010 | Holomráz |
„Cos mi to dodal za sajrajt? Dyť ten tuhoň už skoro tekl!“ bzučí pobouřeně hlas. „To, že jsem nekrofil, ještě neznamená, že mi můžeš dodávat takový humusy! Myslíš, že si rád tahám červy zpod předkožky? Copak nechápeš –“
„Šedesát tři démonů a příslušníků lidské rasy se během sekundy změní v oblak kostní tříště a pudinkově vláčného masa. Stromy se ohnou pod fackou rudohnědé spršky. Čvachtnutí je slyšet na kilometry daleko. Neefektivní brutalita.“
Tohle je tedy jízda, přečteno na doporučení kamarádky a připomnělo mi to dobu, kdy jsem hltal military SF, akorát v tomhle je víc různého humusu a míň elegantní vojenské taktiky. Otřepaná fráze praví, že papír snese všechno, zde to platí dvojnásob, ovšem tentokrát bez obvyklé negativní konotace. Banda žoldnéřů proti celému peklu, výsledkem jsou hektolitry všech možných tělních tekutin, kdy krev je z nich ta nejnormálnější, rozpárané děti, rozšmelcovaní démoni a lidi. Je to úchylné, je to těžký bizár, ale je to ultrazábavné. A ne, není to pro každého. Pokud u nás jednou zvítězí ta vlna politické korektnosti valící se nezadržitelně ze Západu, jako že asi ano, octne se tato kniha jistě ve zlatém fondu zakázané literatury – narážky na všemožné menšiny jsou to nejmenší. Pokud se vám podobný styl líbí, směle do toho, nebudete litovat.