Král Krysa
James Clavell
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57307/kral-krysa-57307.jpg
5
2282
2282
Asijská sága série
< 4. díl >
Román z prostředí japonského zajateckého tábora poblíž Singapuru, z tábora, v němž živoří hladem, žárem a nemocemi zbytky spojeneckých armád z tažení na dálném východě – Angličané, Australané a Američané. Na pozadí prolínaného a v závěru podtrženého pozorování krysího způsobu života, kdy živí jedinci se živí mrtvými a posléze slabší živí se stávají potravou silných živých, vypráví autor příběh amerického desátníka s příznačným jménem King – Král, který se v tomto prostředí bídy a utrpení, v tomto „soumračném světě polomrtvých“, snaží za pomoci peněz a černého obchodu na úkor ostatních přežít. Román je fikcí a chce být kritikou amerického způsobu života.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1976 , Naše vojskoOriginální název:
King Rat, 1962
více info...
Přidat komentář
Kdyby Clavell nestrávil sám ta léta v zajateckém táboře, tak bych váhal jestli je příběh věrohodný. Tím, že to sám autor prožil, dostává kniha jiný rozměr a nerealisticky vypadající scény dostávají důvěryhodnost. Pekelná doba.
Kniha vyvolává spoustu otázek. Jaká je cena přežití? Kde je hranice mezi morálním jednáním a cenou mého života? Jak se postrat sám o sebe a neztratit kontakt s lidstvím? Postava Krále, muže, který dokázal jako jediný najít svou cestu k určitému pohodlí i v zajateckém taboře, dokonale vykresluje, jak silné stránky lidské povahy a schopnosti sebou přinášejí i osamocení a nenávist ze strany těch méně šťastných, těch méně chladnokrevných. Protože společné utrpení a nemohoucnost spojuje a jeho absence ve světě plném bolesti znamená nutně rozdělení a strach.
Čtení jsem dlouho odkládal. Prostředí japonského zajateckého tábora mě vůbec nelákalo. Ale nakonec to bylo tak dobré, že jednotvárnost nevadila. Clavell umí psát fakt dobře. A potom to skutečně zažil...
Díky tomu je atmosféra věrohodná. Popis života v táboře skličující a beznadějný. Postavy působí autenticky. Je to zdrcující hlavně v tom, že je to na motivy skutečných událostí. A tak je to trochu poučné.
Dozvěděl jsem se věci, o kterých jsem neměl ani ponětí. Tisíce mužů živořilo v něčem, co připomínalo koncentrační tábor. Podmínky byly příšerné. Ostatně přes sto tisíc válečných zajatců nepřežilo.
Málo jídla, špatná hygiena, nemoci, omezená lékařská péče. Přes 3 roky nemáte skoro co jíst, míváte malárii nebo úplavici a pokud nejste úplně na umření, musíte pracovat. Kdo ztratí vůli žít, zemře.
Při čtení jsem často přemýšlel, zda bych v takovém prostředí dokázal obstát a co by to se mnou udělalo. K zamyšlení kniha nutí přirozeně. Není z ní cítit nějaká přehnaná umělecká ambice ani snaha o "poučení" čtenáře.
Ani zbytečně nemoralizuje. Jen popisuje co zažil. Ono to totiž stačí. Spíš je z toho cítit, že to ze sebe potřeboval dostat ven. Je to takové svědectví ve formě románu. Nevyžívá se v nějakých hrůzách, ale popisuje běžný život v zajetí.
Ikdyž se to odehrává v táboře je to překvapivě pestré. Občas i vtipné. Třeba na začátku rozdíly mezi Američany a Brity. Kulturní jinakost různých národů umí Clavell vystihnout skvěle.
Kniha jako celek mě příjemně překvapila. Děj je dobře načasovaný vzhledem k historickým událostem. Ty ovlivní vývoj vztahů mezi hrdiny příběhu. Fakt se to povedlo. Když uvážím, že to je prvotina, celkovou strukturu románu a popsaný život hlavních postav, tak mi vychází 90% 4,5*
Dokonalost sama - 10/10.
První věcí, kterou bych chtěla vyzdvihnout, je kvalita psané podoby příběhu. Čtenář má pocit, že prožívá osudy s postavami a dokáže si bez problémů představit místo, kde se děj odehrává, situace, které hrdinové prožívají, i samotné postavy. Text je napsán bez složitých a zastaralých slov a čte se pěkně a plynule. Ovšem hlavním důvodem je samotný děj tohoto románu. Clavellovo dílo mě pohltilo od samého počátku. V knize se nevyskytovaly nudné pasáže, které bych chtěla raději přeskočit. Dočítala jsem ji s velkým napětím, protože do
posledních chvil nebylo nám, čtenářům, jasné, jak bude kniha končit. Jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout prostřednictvím tohoto románu do válečné doby a poznat, jak to v zajateckých táborech tehdy vypadalo. Dílo Král Krysa je úžasné, není mu co vytknout a nemělo by chybět v žádné knihovničce vášnivého čtenáře.
Od doby, kdy vyšel román mého oblíbence Chiny Mievilla s identickým názvem King Rat, diskutuji s lidmi, který Král Krysa je lepší. Zatím prakticky u všech (včetně mne) zaslouženě vítězí na celé čáře ten Clavellův.
PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.
Perfektní příručka k asijské dietě, burzovnímu makléřství, rozmnožování hlodavců a nalezení odvahy si kdekoliv ulevit.
Když je vám neustálým společníkem hlad, moskyti, úplavice a jiné nemoci, blechy, vedro, smrad, nejistota atd., otázka, co je a není morální, najednou není zdaleka tak černobílá. Celou dobu si můžete dumat, jak byste se v té které situaci asi zachovali vy, jenže kdo si tím neprošel, stejně neví, jak by se doopravdy zachoval - zda by se (ne)zapojil do Královy sítě a kolik službiček či úplatků by skousnul, jen aby se dostal k troše kuřiva nebo jídla navíc. Postava Krále je vykreslena velice plasticky a celé to morální dilema v člověku zanechává jakýsi neklid všech těch otázek stejně jako obrovskou úlevnou radost, že jsme něco takového nemuseli řešit.
Pozoruhodná kniha. Mohu doporučit.
Schopnost adaptovat se, je jedna ze základních podmínek přežití. A Král Krysa o tom ví nejlépe ze všech. Ještě jsem nezažila aby mě v jedné knize rozčilovalo takové množství postav. Jedná se o příběh, který se odehrává v polovině minulého století v zajateckém táboře. Kniha věrně popisuje prostředí ale i poměry. Mezi všemi zajatci, kteří trpí hladem, nemocemi a nespavostí je jeden, který má krásné hodinky, bílé ponožky, vyžehlenou košili a chodí s úsměvem na tváři. Jedná se o charismatickou postavu takzvaného Kinga (jméno). Nedá se říct, že by byl jakýmkoli způsobem zlý či podlý (když jsem se o této knize učila, aniž bych ji četla měla jsem z učitelova popisu pocit, že je King čistě záporná postava). Jedná se ale o poměrně čestného člověka, který věří v loajalitu a přátelství. Dělá to nejlepší, co může a má také, jako všichni ostatní, obavy z toho, co bude zítra - akorát úplně jinak. Zatímco se jeho kolegové zajatci a přátelé obávají, že další den nepřežijí a těší ze shledání se svou rodinou, ze svobody a dobrého jídla...King se obává, že další den bude tím, kdy tenhle systém, který si vybudoval - postavení vlivu a moci skončí...skončí tím, že skončí i válka. Kniha je jedna z těch nejlepších, které jsem kdy četla. Dotýká se zásadních otázek a několika zajímavých psychologických efektů. Konec je vygradován k dokonalosti.
Z Krále krysy mám rozporuplný pocit. Titulní hrdina je v podstatě šmejd, jehož chování se dá vzhledem k extrémním podmínkám pochopit, těžko však respektovat či dokonce obdivovat. Nenašel jsem jedinou postavu, která by mi přirostla k srdci, takže jsem se i místy trochu nudil. Závěr je ovšem napsaný bravurně a tahá celkové hodnocení knihy nahoru.
Ta krysí metafora je prostě dokonalá. Konečné střetnutí s realitou mě udeřilo asi stejně jako postavy tábora. Nezapomenutelný konec, stejně jako i X dalších scén a vlastně celá kniha.
Famózní kniha. Dlouho jsem se k ní odhodlával, poté ji nemohl sehnat. Jsem rád, že jsem se k ní nakonec dostal.
Příběh syrový, tvrdý, chytlavý, pravdivý a bohužel v některých svých částech i přenositelný do každé doby.
A tak společně s Clavelem jsem se přenesla do zajatecké tábora Čangi a vrátila se v minulosti do roku 1945. Tento napínavý válečný román člověka nutí přemýšlet, jak by se zachoval v extrémních životních podmínkách. Autor vykreslil postavu desátníka Krále, který navzdory všemu si žije blahobytně, jeho přítele aristokratického Angličana - poručíka letectva Petra Marlowa a velitele tábora Greye. Otázkou je morálka, proměnlivost životních priorit, kde začíná dobro a kde zlo, jaký je mezi nimi rozdíl v okamžiku nutnosti uhájení lidského života. Je morální využít v situaci tábora, kde většina trpí hladem, nemocemi a vedrem, svou chytrost, podnikavost a individualismus ? To je otázka k diskusi. Kniha je perfektně napsána, podněcuje k zamyšlení, doporučuji.
Čas od času otevřu nějakou skutečnou Klasiku s velkým K, a vždycky mám trochu strach, že půjde o těžké čtení, kde plynulost a stylistika textu ustoupí historickému významu popsaných událostí či autora.
Král krysa není v žádném případě tento případ. Nejedná se o temné, těžké a depresí prolezlé svědectví ze zajateckého tábora. O vlastních podmínkách v táboře je to vlastně jen tak mimoděk. Strážci a dozorci nechávají vězně víceméně na pokoji a ti si žijí vlastním životem. Nejedná se o žádné plahočící se osvětimské kostry, ale lidi s osobností, uchovávající si charakter, morálku, vojenskou hodnost. A o tom ta kniha vlastně je. Živořící skupina lidí snažící si zachovat civilizovanost v horku, hladu a špíně; tváří v tvář dobře živenému, čistému Králi.
Je nemorální být sytý, čistý a oblečený v táboře plném lidí, kteří nemají víc než hadr kolem pasu?
Číst tuhle knížku bylo jak poslouchat skladbu orchestru, kdy jedna polovina hraje radostnou melodii o přátelství, naději a věrnosti a druhá hraje o smrti, strachu, nedůstojnosti a krutosti a přesto dohromady náramně ladí. Celou dobu četní jsem byla jako na jehlách, každý jediný slovo jsem hltala a nemohla se odtrhnout. Tak těžký téma s tolika detaily a zápletkami popsáno tak lehce. Konec knížky mě dostal do kolen. Jsem moc ráda, že se mi tahle kniha dostala do rukou. Velký obdiv Jamesi Clavellovi, nejen za tenhle literární skvost, ale hlavně za to, čím si musel projít.
Btw Král byl skvělým kamarádem a dobrým králem krys
Když vykolejí okolnosti do extrémů, tak je těžké zkoušet to posuzovat podle našich zkušeností, našich měřítek a našich morálních hodnot. Neodvážím se soudit ani jednu z postav, ale rozhodně klobouk dolů, před všemi co to přežili a veliký obdiv před těmi, co si v pekle zkouší zachovat rovná záda, ale zároveň vůbec neodsuzuji ty, kteří záda ohnuli. Kniha je napsaná lehce, dobře se čte a zároveň přiblíží něco, co si my nedovedeme vůbec představit, notabene když si přepočítáte na kg kolik ti chlapi vážili.
Bez doporučení bych do této knihy nešla, což by byla ohromná škoda. Je to přesně ten typ příběhu, kdy se čtenář sám sebe může ptát: Je to dobré nebo špatné, co se děje? A věřím, že každý si odpoví jinak. Král rozhodně není žádný podrazák, jak jsem si zpočátku myslela, ale přece, to co dělá, je to dobré i pro ostatní? Velice čtivý propracovaný autentický příběh, líbila se mi postava Petra, svým způsobem duševně a morálně čistého člověka, který musí dělat kompromisy mezi svým přesvědčením a nutností přežít v extrémních podmínkách. Úžasný byl konec a obrat Krále, když tlak prostředí zmizel.
Legenda. A právem. Vlastní zážitky totiž Clavell otisknul do knížky bez typických klíčé války. Možná mi po letech chyběl trochu sevřenější příběh. Na druhou stranu, o to líp tu tu fungují ty maličké zápletky. Ta o vojínovi, co má problémy s vlastním genderem. O sněti v paži. Nebo o pompézní psí hostině. Celé čtení jsem si říkal, jak si Clavell vůbec dovolil vyhnout se všem těm brutalitám v táboře. Neustálá smrt, podvýživa, nemoci, smrad. To všechno se jen tak vznáší ve vzduchu, ale jinak na to Clavell dlabe. Na konci mi to ale cvaklo. Král Krysa není knížka o hrůzách války. Je o chlapovi, co se uměl přizpůsobit.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) přátelství prvotina zfilmováno americká literatura hladovění Singapur zajatecký tábor váleční zajatci válečné romány americké rományAutorovy další knížky
| 2003 |  Král Krysa |
| 2000 | Tchaj-pan |
| 2009 | Šógun |
| 2009 | Gaidžin |
| 1991 | Šógun (I. díl) |
Před mnoha lety jsem byla na divadelním přestavení Král Krysa ve Vinohradském divadle. Kniha je samozřejmě drsnější, než představení. To co prožil autor James Clavell je neuvěřitelné. V knize vycházejí najevo povahy, jednotlivých zajatců, kteří chtěli přežít způsobené peklo od japonských vojáků za 2. světové války.