Šógun (II. a III. díl)

12.05.2024

Pod vlivem seriálu jsem oprášil třicet let starý výtisk a podruhé ho přečetl. Jedna z nejlepších knih mého života.

11.03.2024

A teď se dostávám k tomu praktickému. Lze druhou a třetí knihu hodnotit jinak než první jenom proto, že jsem četla vydání rozdělené na dvě části místo jednu tlustou bichly? Určitě ne...

I tady dál příběh plyne jako řeka. Jenom je trochu víc hutnější, protože jak postupuje děj, všechno graduje do finále, které odpovídá celému vyznění knihy. Včetně konce bez nějakých "přepálených kolotočů". To by byla asi dost zklamaná...

Ale i tak jsem raději za přečtení téhle verze. A její existence. Holt když máte bordel v hlavě, tak to občas jinak nejde ;)

11.03.2024

(SPOILER) Kniha mě bavila i přesto, že stále čekáte nějaké hromadné sekání hlav a ono se v podstatě nic neděje. Ne že by se tady neumíralo, ale ne tak, jak by si každý představoval.
Intrikaření, tajné dohody, zrady, čest a láska.
Druhá polovina Šóguna všechno tohle přináší ve velkém a můžu říct, že mě to bavilo. A nejvíc asi Jabu, který je takovou tragikomickou postavou a škoda, že nedostal více prostoru Omi.
Jelikož jsem si o historických předobrazech postav něco načetl, věděl jsem, že Toranaga vyhraje, ale že se to celé odehraje na deseti řádcích, to mě dostalo. :-D
Jak jsem psal u první knihy, tak jsem dočetl, dokoukal původní seriál a pokračuji v tom novém. Musím pochválit zpracování zroku 1980, to se opravdu povedlo a v něčem mi i přišlo lepší, než to nové.

Co říct závěrem, Blackthornův přerod v samuraje se mi hodně líbil a celkem jsem se s ním sžil až natolik, že při setkání s ostatními členy posádky jsem je chtěl prostě nechat povraždit.
V komentářích byly zmínky, že je kniha zdlouhavá, ale to mi vůbec nevadilo a pěkně se to neslo v duchu trpělivosti, kerou pěstoval Toranaga a třeba posledních 250 stran jsem přečetl asi za hoďku a půl.
Docela mě udivilo, že druhý díl neobsahuje ilustrace jako první a byla to škoda.
A další menší mínus byl v ději a to, že se Blackthorne neučil bojovat s mečem, když už byl ten samuraj. Sice se to celé odehrává za poměrně krátkou dobu, ale i tak.
Hodnotím knihu pozitivně a určitě se k autorovi a Asijské sáze vrátím.

03.09.2022

Po dlouhých letech jsem se k Šogunovi vrátil. Tenkrát podnítil můj zájem o Japonsko, tentokrát jsem knihu nedočetl. Tenkrát mě fascinoval popis exotické země s exotickou kulturou. Dnes už o Japonsku vím mnohem více a je mi jasné, že to, co autor popisuje, je spíše jeho představa ideálního Japonska, než realita. To by nevadilo. Nakonec jsem se nedokázal přenést přes to, že to vlastně nemá žádný děj. Je to v podstatě jen sbírka anekdot, které mají ukázat rozdíl mezi evropskou a japonskou kulturou. A protože jsme na konci 16. století a Evropa je stále ještě jen zahnojená západní část euroasijského kontinentu, je jasné, že naše civilizace z toho nevychází dobře. Pro lidi, co se chtějí dozvědět něco o Japonsku, doporučuji spíše Jošikawův román Taiko.

25.06.2022

Bohužel pro mě bylo čtení této knihy (včetně prvního dílu) víc utrpením než potěšením. Bylo to nekonečné a stále jsem to nemohl zdolat. Říkal jsem si, že aspoň lépe proniknu do mentality (tehdejších) Japonců, ale nakonec k tomu by stačil i méně než poloviční rozsah. Neustále jsem čekal, kdy už se to trochu rozjede, trochu nadějně to vypadalo na začátku druhého dílu, ale jen krátce, podobně na začátku třetího, a zase nic. Vyprávění je neskutečně podrobné a zdlouhavé, příběh a děj se jaksi skoro ztrácí. Od Clavella už asi nikdy po něčem rozsáhlém nesáhnu. 50-60%, 25. 6. 2022.

10.02.2022

(SPOILER) První díl byl super, ale v druhém je těch intrik až moc. Bylo to tak překombinované, že už mi tak trochu bylo fuk, kdo koho zradí a kdo se ke komu přidá. Posledních 300 stran jsem se těšil vlastně už jen na finální obří bitvu a představte si, ona tam nebyla. Gomen nasai.

12.12.2020

Kniha je plná politiky, intrik a úskoků. Krve, rýže a konkubín. Všechny čestné sebevraždy bych za těch dvanáct set stran ani nespočítal. A nemá smysl popisovat vše, co se v knize děje. Je toho opravdu hodně a stojí to za přečtení. Šógun mě nadchl, zcela pohltil a Clavell si mě jako autor definitivně získal. Po dočtení jsem hned začal studovat skutečný běh japonských dějin. Zejména bitvu u Sekigahary, jež byla výsledkem děje románu Šógun. Měl jsem ke knize spoustu poznámek, chtěl bych toho k ní hodně říct, ale sám cítím, že je to zbytečné. Knihu si sežeňte, přečtěte a nebudete litovat těch kvant hodin, jež s ní strávíte. Já ten čas rozhodně nepovažuji za ztracený. Knize dávám bodnutí nožem do levé části hrudi, pak další bodnutí do slabin, z kterého pevným řezem směrem vzhůru otevřeme břicho bez vydání jediné hlásky. Vše následováno pevným seknutím mečem pohotového sekundanta. Wakarimasu? Hai? Sayonara.

03.05.2020

Výborná studie japonské historie. Čtivý román od začátku do konce. Oba dva díly jsou si vyrovnané. Příběh neztrácí napětí a drží si skvělou úroveň. James Clavel je super, opět potvrzuji.

17.07.2019

Při čtení Landesova Bohatství a bídy národů mě zaujali Japonci, kteří naprosto fenomenálně vynikali nad ostatními národy svou pracovitostí a organizací společnosti. Před dalším studiem japonských systémů řízení a podnikatelské filosofie jsem chtěl trošku pochopit jejich kulturu v historickém kontextu. Moderní původní autoři jako Murakami popisující současnou dekadenci mě zatím nelákají, paradoxně nejlépe se tím pádem jevil Clavellův australský pohled a jeho Šógun. Vysoké očekávání díky autorově předešlé knize, Král Krysa, bylo zcela naplněno. Dokonalost.

05.07.2018

Po vynikajícím Krysím Královi bylo nevyhnutelné sáhnout po další Clavellově knize, ale v tomto případě to ani zdaleka nebylo takové nadšení. Zajímavé pro mě byly jedině popisy "žaponské" kultury, chování mužů, manželek, konkubín a samurajů. Potud výborné, ale mizérie je, že zbytek předlouhé knihy jsou politické intriky jednotlivých knížat a to prostě není můj šálek čaje, navíc když už se těmi 1200 stránkami prokousáte, nedostanete ani pořádně zakončení - 65 %

29.05.2018

Oproti prvnímu dílu méně psychoanalýzy a rozhodně nemá tak pomalý nástup, takže zde již není důvod nedat plný počet. Dokonalý příběh, dokonale napsaný, trochu intrik, trochu bojů, romantika a dobrodružství. Prostě pro každého něco.

Dómo arigató, James-san.

04.12.2017

Nadherná kniha, která mě velmi zasáhla. Zařazuji ji mezi nejlepší knihy, které jsem četla. Krásný příběh, plný napětí a intrik, kdy poznáváte spolu s Blackthornem drsnost, smysl pro krásu a moudrost tehdejšího Japonska.

07.10.2017

Dech-beroucí, úžasné vybarvení prostředí a postav, napínavý příběh, který nepostrádá romantiku a spád. U této knihy se nudit nebudete, věřím :-)
Velice kvalitní čtení, leč obsáhlé, všechny tři díly stojí za přečtení !!!

04.08.2017

Skvělá kniha, rozhodně stojí za přečtení. Velmi poutavě napsaná.

30.05.2017

nemůžu jinak než dát 5* ...nádherná kniha...jak mi prvního dílu trvalo, než jsem se začetla, druhý byl jízdou...člověk se ani na moment nezastaví, vnímá jména , propletence (kníže Toranaga musel být geniálním šachovým hráčem), zvyky, pomalu cítí vůni čerstvě vypraného kimona a noří se s Andžinem do lázně, cítí ruky masérů na zádech, rozlévá se olej, ochutnává rýži....
úžasná kniha kdy témeř dosáhneme zenového "pití čaje z prázdného šálku"
fscinující kultura, po nás nepochopitelná, nade vše stojící poslušnost a čest.
Tolik věcí co se stihne stát v průběhu roku a šlo by to ještě určitě rozvést dál...Clavell věděl přesně, v kerém momentu knihu utnout. Žádná postava nebyla zbytečná. Oblíbila jsem si klasicky ústřední dvojici Mariko - Andžin, Toranagu s jeho smrtícím mozkem, líbila se mi síla žen -- vlastně celá samurajská domácnost leží na bedrech ženy, která zajšťuje, plánuje, hspodaaří...a často i radí. ( třeba jako chytrá paní Juriko , manželka padoucha Jabua)
prostě..kniha mě dojala, nadchla, a opět musím smeknout před Jamesem Clavellem ! doporučuji !

13.02.2017

Nádherná kniha.A u mě ještě o kousek lepší,než Král Krysa.Takže opět nezbývá než doporučit a proplouvat s Andžin-sanem příběhem,který si zamilujete.100%.

03.01.2016

Šógun je velmi kvalitní kniha a pro ty čtenáře, kteří se zajímají o japonskou historii a kulturu ji můžu jen doporučit. Mně osobně o trochu víc bavil první díl, který ubíhal svižněji, v druhém díle jsem se občas ztrácel ve jménech a ve spletitých intrikách. Také jsem očekával, že když celá kniha směřuje k rozhodujícímu střetnutí o moc v Japonsku mezi Toranagou (ve skutečnosti Tokugawou) a Išidou, tak, že tam dospěje. To se sice stalo, ale pouze v takové krátké Toranogově vizi budoucnosti, což mě trochu zklamalo, jelikož jsem se domníval, že kniha bude popisovat i rozhodující děje následující, jako byla bitva u Sekigahary, vznik šógunátu Tokugawa ..., ale to už náplní knihy bohužel nebylo.

23.10.2015

Druhý díl mi zabral nezvykle mnoho času. Ani ne tím, že to je 700 stránková kniha, ale spíše tím, že děj trochu ztratil spád. První dvě třetiny knihy se docela táhly a do čtení jsem se musel skoro nutit. Přitom popisy středověkého Japonska byly zajímavé, intriky vládců a myšlení hlavních aktérů stejně tak - ale bylo to příliš utahané. V závěru bylo naštěstí trochu více akce a děj se zrychlil.
Autor byl velmi popisný - se zájmem jsem četl o kultuře a zvycích Japonska. Výborné bylo přeskakování v myslích jednotlivých hrdinů - každý měl nějaký svůj pohled na probíhající události.
Příběh vychází ze skutečnosti, z období vzniku šógunátu Tokugawa. Jména si autor různě upravil, ale události zhruba odpovídají historickým skutečnostem.
80%

20.10.2015

Druhý díl mě bavil asi ještě víc než první. Po hrdinech se mně bude stýskat. Pět hvězdiček.