Astaroth
Růžena Jesenská
V povídkách smíchovské rodačky Růženy Jesenské (1863-1940) zaznívají tóny povětšinou temných vášní, které planou v hrudi precizně vykreslených ženských postav, hnaných žádostivostí až k zločinům a šílenství. Ať umělkyně, aristokratky, cestovatelky či švadleny, všechny prožívají zvláštní osudová dobrodružství, často v konfrontaci s jinak smýšlejícím okolím, které je považuje za výstřední a zhýralé. V Praze či na odlehlých panstvích a v nepřístupných zahradách raší sapfická láska a matky v nich touží po svých synech; u moře je pak slyšet volání tajemných tragických dálek. Růžena Jesenská je jedinečný zjev české literatury, všestranná autorka, jež vedle dívčích či výchovných románů a divadelních her uměla psát dráždivě smyslné a symbolické texty odehrávající se jakoby mimo svět. Tento výbor, který sestavil a doslovem opatřil Petr Boček, lze doporučit coby půlnoční potěchu všem romanticky, novoromanticky i dekadentně založeným čtenářkám a čtenářům se slabostí pro jemné fantastično a příběhy psané vytříbenou prózou v závojích touhy, na hony vzdálené veškerému realismu.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1924 | Jarmila |
1909 | Mimo svět : Prosa |
1905 | Román dítěte |
1923 | Hrdinství |
1902 | Nina a jiná prosa |
Astaroth je jedna z těch knih, která potěší spíše čtenáře se zálibou i ve starších textech. Je možné, že autorčina poetičnost a slovoklad může místy učinit text méně přístupným. Pokud však do něj proniknete, dočkáte se nadčasových příběhů a myšlenek. Často se objevuje motiv „tragické lásky“, vykreslující ji spíše coby destruktivní sílu. Ne však nijak samoúčelně, nýbrž s citem a psychologikou k věci náležící. Anotace sice hovoří o ženských hrdinkách, ale kniha pochopitelně vypráví i příběhy mužských postav (mnohdy neméně vášnivých). Přesto se autorčiným protagonistkám rozhodně nedá upřít výraznější jiskra, snad i pro jejich nezávislost, vzdělanost a umělecké sklony.
Příběhům je mnohdy společná jakási světovost; děj se odehrává v zahraničí, postavy dříve cestovaly či nechybí odkazy na známá umělecká díla (hudba, knihy, obrazy, architektura atd.). Z jednotlivých povídek na mne nejvíce zapůsobilo až nihilistické vyprávění O MNICHU SYNESIOVI. Svým vývojem mě překvapil příběh O KRÁSNÉ SIRANUŠ, která se z cestovatelské historky o milostném trojúhelníku nenápadně změnila v cosi krajně psycho-morbidního. Velmi nepříjemné až svíravé pocity vybudila NOC VE STARÉM ZÁMKU, pojednávající o vztahu syna a toxické matky. Za zmínku stojí i DUŠE, která je i přes předvídatelný závěr poměrně originálně pojatou „hudební duchařinou“. V paměti zůstala i POHÁDKA O BŘEČŤANOVÉM HRADU, která je však svým obsahem určena spíše pro dospělé. Knihu již tradičně sestavil a doslovem opatřil Petr Boček. Tentokrát šlo o doslov ještě poučnější než obvykle (speciálně si cením dodatku k mikropovídce MORGUE a úvahy samotné autorky o emoci strachu či spiritismu) a potvrdil mi spoustu věcí, které jsem z textů vytušil.
Astaroth ocení literární cestovatelé časem, kteří dovedou procítit hlubší emoce a myšlenky.