Krumpáč a motyky – Hrobnické historky
Zbyněk Kučera Holub (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/124522/krumpac-a-motyky-hrobnicke-historky-124522.jpg
4
42
42
Temné síly rozpínají křídla nad Albireem, Městem bílého mramoru. Kdosi se vkrádá do snů nic netušících spáčů… Agenti tajné služby, kouzelníci z Univerzity magie ani sám král ještě netuší, jaké nebezpečí může způsobit jedna tajemná hrobka a příliš zvědavý duch. A tak přichází čas pro neobvyklé hrdiny… Čtveřice svérázných hrobníků by ve svém pokročilém věku nejraději v klidu popíjela v hospodě U Tří skřetů a hrála oblíbený péťáng. Místo toho je ale čeká pořádný kus práce… A jako by snad záchrana města byla málo, zamiluje se jim hrobnický učeň… Hrobnické historky jsou jedna velká humorná, dobrodružná a především hrobařská jízda, která nedá čtenáři ani na chvíli vydechnout.... celý text
Humor Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , MytagoOriginální název:
Krumpáč a motyky - Hrobnické historky, 2012
více info...
Přidat komentář
Kniha mě moc nebavila, nudila jsem se i ve chvíli, kdy se hlavní hrdinové ohání mečem a sekají se hlavy. Zápletky jsou dobré, jen nejsem vtažena do děje a neprožívám ho.
Čtu jsem na 73 straně a líbí se mi to je to chvílemi vážně dost vtipné a oddechové
Trochu mi to připomíná kroniky Jakuba Vandrovce, ale ty byly o dost vtipnější. Takhle je to jen průměrná oddechovka...
Takové milé počtení, vhodné i pro starší děti. Děj volně navazuje na titul "Smrťáček aneb Cesta za smrtí a zase zpátky", který je taky výborný, vtipný. Ostatní knihy a povídky ze série Asterion, na kterých se přímo Holub "Gilgalad" nepodílel, jsou výrazně slabší a nemohu je doporučit.
Chci víc. Tak trochu mi to připomnělo práci Terryho Pratchetta. Asi se blíže zaměřím na Zbyňka Holuba.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Město přízraků |
| 2012 |  Hry s příběhem: Ocel a krev |
| 2011 | Hry s příběhem: Zločin a trest |
| 2013 | Přežít |
| 2007 | Kaat |
Zaujala mě obálka v kombinaci se slibným názvem, k tomu se přidaly mé charitativní sklony vůči českým autorům a útlá knížka se ocitla doma v poličce. Napoprvé jsem se nějak nezačetla, uběhly roky, než jsem podnikla druhý pokus… tentokrát jsem se s dědky hrobníky dokodrcala až k nejčerstvější díře na hřbitově, ovšem trvalo to ostudně dlouho. Moje chyba, špatně jsem si nastavila předpoklady.
Jednak v této vykloubené době více než jindy vyhledávám smích, případně potřebuji alespoň chytlavý děj s pokud možno pečlivě vypiplanými postavami. Několik nepatrných cuknutí koutkem úst mi přijde málo na knížku, zmiňující v anotaci humor. Jednotlivé navazující příběhy jsou plné předvídatelných fantasy klišé. A charakteristika hrdinů, padouchů i entit kdesi na šedivém pomezí dle mého názoru klouzala po povrchu. Třeba jsou všichni lépe popsaní v předchozím díle (až dnes jsem zaregistrovala jeho existenci).
Měla jsem raději zase navštívit Zeměplochu pana Pratchetta. Netoužím na „Hrobnické historky“ házet hrsti nespokojených slov, coby náctiletá bych ta nekomplikovaná dobrodružství pravděpodobně milovala. Jenže od té doby jsem téměř prožila desítky kvalitních, originálních románů i povídek z žánru fantastiky a zrovna tohle dílko ze světa Asterionu mě ničím nepřekvapilo, na vše v něm obsažené už jsem v různých podobách narazila jinde. 60-65%