Astra
Cedar Bowers
Román Astra, kráčející ve stopách knih Olive Kitteridgeová a Thirteen Ways of Looking at a Fat Girl, je vynikajícím debutem, který odhaluje různé tváře jedné tajemné ženy, viděné očima deseti lidí, s nimiž se setkává v průběhu šesti desetiletí. Po dětství, stráveném s nemilujícím otcem ve venkovské komuně v odlehlé části Britské Kolumbie, odjíždí Astra Brineová do Calgary, kde musí bojovat o nalezení vlastní cesty. Její život se stává studií tenké linie mezi závislostí a láskou, potřebou a touhou. Její kroky se kříží s dalšími lidmi – jsou to setkání mnohdy krátká, ale vždy intenzivní – kteří ji chtějí střídavě spasit, ovládnout, změnit, vtělit se do její kůže nebo před ní uniknout. Je tu kamarádka z dětství, jíž nahání strach Astřino nepředvídatelné chování; cizinec, který ji zachrání před bezdomovectvím, jenže se musí potýkat s vlastními démony; matka, jež si Astru najme jako děvče na hlídání v době, kdy se jí hroutí manželství; muž, který se s ní navzdory svým pochybnostem ožení. Všechna tato setkání odhalují nepříjemné, avšak důležité pravdy o tom, kým jsme a po čem prahneme. Zatímco sama Astra zůstává prchavou, nicméně podmanivou osou, kolem níž se jednotlivá vyprávění točí, její příběh nám připomíná hluboký dopad, jaký může mít jedinec na lidi kolem sebe, a mocenské boje, jež se odehrávají ve všech našich vztazích, i těch nejintimnějších. Tento skvostně vystavěný a odhalující román zkoumá, co jsme ochotni druhým dát a co si od nich bereme a jak dobře vůbec známe lidi, které nejvíc milujeme.... celý text
Přidat komentář
Kniha, která mě v knihovně zaujala svým přebalem a anotací.
Hlavní postava a její nelehká cesta životem. Je vlastně nechtěným dítětem (ze strany otce), který ji nakonec vychovává sám v jakési venkovské komunitě v Britské Kolumbii. Na své životní pouti je ovlivňována různými lidmi, kteří se snaží proniknout pod povrch její duše. Také ona (svým chováním a jednáním) lidi kolem sebe ovlivňuje i ovládá.
Opět se zamýšlím - dají se traumata z dětství překonat?
Knížka zajímavá námětem, stylem i obsahem. Hlavní hrdinka mi byla od začátku až do konce protivná - holka, která každého využila a odhodila. Divím se, že některým čtenářům je sympatická. Taky se mi zdá v tom životním příběhu leccos nepravděpodobné - nemá ani základní vzdělání a přesto pak studuje na VŠ? A co třeba evidence obyvatel, zdravotní pojištění atp.? Kolem ní je hodně postav, ale velmi dobře vykreslených, nepletly se mi. Líbilo se mi to.
Jak už tady napsali mnozí, není to snadné ani chytlavé čtení. Ale já jsem byla lapena od prvních řádků, podobně jako třeba Ronny.
Olive Kitteridge jsem nečetla, ale tohle se mi líbilo moc. Životní kotrmelce Astry a její rodiny mě občas fascinovaly; Raymond z první kapitoly přece vůbec nebyl Raymondem z poslední! Bylo mi líto Glorie, nesnášela jsem Clodagh a obdivovala Doma i Huga. Je neuvěřitelné, v jak odlišných světech vyrůstaly Kimmy a Astra! S každým dalším oddílem knihy jsem zažívala překvapení, díky příjemnému překladu a pečlivé redakční práci nerušené tiskovými ani jinými chybami; pochvala pro nakladatelství Jota!
Kniha nebude patřit k nezapomenutelným a strhujícím literárním dílům, ale určitě stojí za přečtení a jako prvotina slibuje mnohé. Mně osobně se navíc tuze zamlouvá obálka české provenience.
To, že Astru poznáváme z příběhů a zážitků různých lidí v jejichž životě se mihne a čtenář si pak získané střípky informací pospojuje do nějakého výsledného obrazu o Astře, je vyloženě podobné knize Olive Kitteridgeová, kterou mám moc ráda. Kniha je příjemná, pro mě byl docela problém nějak přijmout tu odlišnou výchovu, kterou na Astře praktikoval její otec - nevím, zda to vůbec byla výchova nebo už šlo o zanedbávání.... pro mě strašné, na Raymonda jsem byla naštvaná. Další adeptka na titul "rodič roku", věčná hledačka Clodagh... to její utíkání a hledání to bylo vážně děsivé, obávám se ale, že se to občas stává. Sestra učí na ZŠ a měli tam sourozence, kteří v jednom školním roce chodili do čtyř základních škol - matka se s nimi vždy přestěhovala k novému příteli, a poté co se rozešli se stěhovali k příteli dalšímu, tím pádem i měnili školu. Chudáci děti.
Tuto knihu jsem četla pozvolna. Pro mě to nebylo čtení na jeden dech. O to víc si ale knihu vychutnáte. Přestože jde o jeden příběh jedné ženy, tím, že o ní vypovídají její blízcí v jednotlivých kapitolách, skoro se kniha blíží povídkovému žánru.
Kniha popisuje život jedné ženy od jejího narození až do stáří, a to takovým způsobem, že se na ni díváme očima různých lidí, kteří ji poznali. Už to je samo o sobě pozoruhodné, že vidíme, jak ji kdo vnímal, hodnotil a jak koho ovlivnila. Klíčovou úlohu sehrává pak Astry otec. Jeho nezájem o svou dceru se mu vrací v závěru knihy: "Ty jsi pro mě taky cizí člověk", říká mu, když on už ji nepoznává. Některé kapitoly byly malinko nezáživné, ale jinak je to zajímavě zpracovaný pohled na vztahy mezi lidmi.
Tato knížka upoutá a láká k přečtení svou krásnou obálkou. A obsah tuto vnější stránku naplňuje. Astra nemá zrovna šťastný start do života. Dětství stráví na jakési komunitní farmě s k ní naprosto lhostejným otcem. Její osud čtenář sleduje a skládá z výpovědí lidí, kteří byli součástí jejích různých životních etap. Astra tedy rozhodně není kladnou hrdinkou, která by svoji životní nálož s přehledem zvládala, ale na prahu stáří dochází přece jen ke smíření a vyrovnání.
Během čtení jsem na základě změn vypravěčů Astru litovala, nesnášela, chtěla zachraňovat, měnit. Byla pro mě zranitelná, nesympatická, milující, sobecká a vždy složitá. Nakonec jsem ale začala vnímat Astru jako opravdu silnou ženu, která překonává své překážky a učí se být tím, kým chce. Každý nás (a Astru) vidí nakonec svou vlastní optikou a přináší si vlastní soubor životních zkušeností. Vidíme barevně, ale každý má trochu jiný smysl pro barvu než ten druhý. Myslím, že to i autorka chce, abychom Astru viděli nejen, jak ji vidí ostatní, ale také abychom ji pochopili a vnímali ji mimo omezený úhel pohledu všech.
Zkuste se s Astrou také seznámit, uvidíte, koho objevíte.
"Zjistil jsem, že je daleko, daleko horší ztratit lidi, kteří ti nikdy nedávali dost, než ty, kteří ti dali všechno."
Nalákala mě první věta anotace a po menším otálení, jsem se hned od první stránky začetla. Ano, je to psáno v podobném stylu jako Olive K., a proto se mi to také moc líbilo. Osudy lidí, nevšední prostředí i postavy, poznávání sebe sama i ostatních..., knížka, která chytne a nepustí.
Astra je pozoruhodně napsaná kniha o ženě, kterou sledujeme prostřednictvím deseti lidí v jejím okolí, vždy v jiné etapě života, nicméně vlastně téměř po celou jeho dobu. Astra sama přitom dostane prostor až na závěr, v epilogu.
Bylo fascinující sledovat, jak každý má na Astru trošku jiný pohled, podle toho, kdy a v jaké situaci ji poznal. A čtenáři se tak před očima kousek po kousku skládá velice komplikovaná osobnost.
Já jsem tu četla zejména o tom, jak nás ovlivní, když od dětství nemáme nikoho, o koho se můžeme opřít a musíme se spolehnout jen na sebe.
A taky o tom, že vztahy jsou různé, jsou křehké a jsou to nejdůležitější, co máme.
Ale každý si tam může najít něco svého.
Příběh je napsán s lehkostí, i když to není nic veselého. Pokud hledáte zajímavě vystavěnou knihu, převážně o vztazích, tak Astru určitě můžu doporučit!
Jo a musím zmínit tu krásnou obálku, která je pod přebalem snad ještě krásnější.
Knížka, která popisuje hlavní hrdinku Astru, jež vyrostla pouze s odtažitým otcem na opuštěné kanadské farmě, z pohledů dalších postav.
Knížka, ve které se toho moc neděje a která vás nutí skládat si příběh sami.
Knížka, která se zabývá psychologií postav. Knížka, která se mi moc líbila a kterou doporučuju pro ty čtenáře, již nikam nespěchají, mají rádi zajímavě zpracované příběhy a čtení jako takové.
Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐
Krásně napsaná kniha. Připomněla mi, jak málo toho víme o lidech kolem nás, dokud s nimi nemluvíme, pokud nemají odvahu a důvěru, aby se s námi chtěli podělit o své zkušenosti a jejich pohled na život. Pak občas vidíme jejich chování jinak, než jak bylo zamýšleno, pouze skrze naši perspektivu, optikou našich zkušeností, tužeb, obav.
Strašně dlouho a špatně se mi to četlo. Několikrát jsem s tím chtěla praštit. Nakonec jsem to dočetla stylem, že když zrovna nebylo nic jiného po ruce, pokročila jsem po kouskách.
Na můj vkus je to příliš "ženské" čtení.
Nějak jsem to přelouskala až do konce, ale nijak zvláštní potěšení ze čtení mi to nepřineslo.
Čtení této knihy je poměrně náročné. Nastavuje totiž nepříjemné zrcadlo ohledně (ne)fungování mezilidských vztahů, zejména těch rodinných. Autorka umí pracovat s psychologií rozdílných postav i vykreslit atmosféru, sedí jí však spíše fragmentovitý styl vyprávění, který neklade nároky na udržení plynulosti děje. Některé kapitoly se mi líbily víc, jiné méně, ale celkově se jedná o zdařilou prvotinu.
Skvěle napsáno! Nutí Vás to u knihy dosti přemýšlet. Kniha se mi nakonec moc líbila.
Lehké letní čtení to není, ale skvěle napsané. Doporučuji všem, kdo jen trochu přemýšlí o svých rodinných vztazích a chtěl by je upevnit. Více v recenzích.
Velmi pozoruhodně napsaná kniha, která mě vtáhla a nepustila až do poslední stránky. Doporučuji!!!
Astra
Kdo je Astra? Kdo je tahle dívka ve skutečnosti?
A jak se z ní stalo tohle?
Astra je velice působivý, podmanivý a nápaditý román a příběh. Poutavě a především originálně napsaná a vystavěná kniha, která čtenáře nenechá klidnými a vyvolává mnoho otázek. A jakožto autorčina románová prvotina je to opravdu obdivuhodné a zaslouží si ocenit.
Od knihy jsem sice čekala něco úplně jiného, ale to, čeho se mi dostalo, bylo víc než skvělé. Fascinující a čtivé od začátku do konce se všemi aspekty gradujícího příběhu, který postupně odkrývá své tajemství a jádro věci. Plynule a napjatě odlupujete části Astřiny slupky a noříte se do její životní anabáze. Možná známý námět, ale neotřele a výjimečně napsaný a podaný. Nezapadne mezi desítky takových dalších, naopak mezi nimi bude vyčnívat. Je to výborně promyšlené, vyvážené, má to spád, plyne to svižně a přímočaře, zkrátka má všechno, co dobrý příběh (jako tenhle) potřebuje a mít má. Není to jen tak ledajaký příběh, otvírá i důležitá psychologická témata a reálný život. Po delší době jsem zase měla pocit super čtenářského zážitku.
Osobně se mi postava Astry líbila. Ne že by mi byla ve všem sympatická a chtěla bych ji nutně obhajovat, ale nezapomeňme, že Astra byla v tomto a k tomuto vychovaná, je to všechno, co znala, takže to pro ni bylo normální. Rodiče jsou předobrazem svých dětí - a tady to zafungovalo "dokonale". Vždycky je možnost se vymanit a jít jinou, svojí cestou, nebo se o to aspoň pokusit, ale ta podstata v člověku zůstane, to už nevymažete. Není černobílá, je barevná jako duha, ale musí to teprve objevit, stejně jako my, čtenáři. A mně se fakt líbilo a bavilo mě pozorovat její vývoj, všechny životní peripetie a jak se s nimi vypořádala. Ušla kus cesty a ačkoliv nežila vždy správně, zasloužila si to dobré na konec. Autorka ji nadělila hodně špatného, ale uštědřila ji i to dobré, tak, jak to má být, protože nic v životě není jen dobré nebo špatné, ani lidi. Nakonec je to jen člověk, jako my všichni, a kdo může říct, že žil vždy správně, čestně a tak, aby vyhovoval? Každý má nějaké své černé místo.
Líbilo se mi celkově vykreslení i ostatních postav a jednotlivé části příběhu. Každá jedna pasáž měla potenciál na celé další knižní zpracování, které bych si ráda přečetla a vlastně mi bylo líto, že už to dál nepokračuje, což jenom dokazuje a potvrzuje, že autorka umí psát.
Byla to strašně zajímavá a jedinečná kniha, která si zaslouží být víc a víc čtená.