Ať žijí duchové!
Pavel Sýkora , Jiří Melíšek
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36754/bmid_at-ziji-duchove-fNM-36754.jpg
3
58
58
Parta kluků a holek si chce od obce pronajmout chátrající hrádek Brtník a zřídit si v opravené věži klubovnu. Překazit se jim to ale snaží zištný podnikatel Jouza, který má s hrádkem úplně jiné úmysly. Dětem začne pomáhat duch Leontýnka a její otec. Spolu se skřítky se jim podaří hrad opravit a Leontýnka se rozhodne stát se člověkem.... celý text
Přidat komentář
Film je bohužel tak moc vryt do mého srdce, ze kniha od začátku neměla moc šanci se uchytit. Kdyby se více držela filmové předlohy, určitě by se mi četla lépe. Takto to bylo až moc přeplácané. A chyběli mi skřítkové tesaři, Pilátová q žampiony.
Poprvé jsem knihu objevila před lety v knihovně, no nakonec jsem si ji nepůjčila, i když jsem si ji chtěla přečíst (možná jsem jediná, ale mně se líbily i ty ilustrace). Nedávno jsem ji zahlédla v knihobudce, a i když to nedělám, nosit knihy z ulice domů, vzala jsem si ji. A teď jsem ji dočetla. Napřed jsem si však přečetla zdejší komentáře, dělám to tak u každé knihy. A připravila jsem se na "nejhorší". Díky jazyku, kterým je kniha napsaná, mě bavila (Slunce se už hodně naklonilo za les a začalo se pomalu soumračit.), jen ke konci už mi přišla trochu zdlouhavá. Se stejnojmenným filmem, který mám moc ráda, má skutečně společný jen název, jména některých postav a to, že rytíř Mikuláš Medvěd z Brtníka francovku na revma vypije. Že je "socialistická", to mi nevadilo, sem tam soudruh, MNV nebo VB. Ale že byl Jouza a duch Hvízdo alkoholik, to mě poněkud zarazilo. Protože o alkoholu, o jeho požívání a o střízlivění toho bylo v knize napsáno dost. Pro dnešní děti kniha není, ale to vůbec nevadí, ocení ji milovníci českého jazyka, nejlépe se štamprličkou višňovky.
Zatím jsem nečetla novější vydání, zda se neliší. Ale vydání z roku 1981 je od oblíbeného filmu naprosto odlišné, až na pár stejných jmen. Knižní pohádka je obšírnější, více nadpřirozená, ale také více "socialistická" :-) Soudruh sem, předseda tam, MNV tady. Čtenářům jen o něco mladším než já už to nic neřekne. Kdybych neznala film a odmyslela si dobové reálie, tak pěkná pohádka. Bohužel je to naopak...
A TY NAPROSTO PŘÍŠERNÉ ILUSTRACE... Moc nechápu nahé prdelaté čarodějnice na koštěti, přestože nic takového v příběhu nefiguruje.
Naopak vysoce hodnotím jazyk a stylistiku, u kterého jsem se několikrát (v dobrém) pozastavila. A vypichuji jeden úryvek: "Holky se vyptávaly, jestli jim nebývá chladno, a rusalky říkaly, že třeba i někdy ano, ale to že se musí vydržet, neboť hastrman je chce mít nahaté, aby viděl, zda řádně tancují, neboť dříve některé pod závoji švindlovaly a nebylo to vidět. Kluci se smáli a říkali, že je stejně vidí, ale neviděli nic." (s. 99-100)
Film opravdu předčí knihu, ale i tak jsem ji měla v dětství ráda a zřejmě jsem nebyla sama, komu se hodně líbila - komusi jsem ji půjčila a už se mi bohužel nevrátila... Kupodivu nebylo moc snadné ji po antikvariátech znovu sehnat.
Hodnocení téhle knížky moc povzbuzující není a tak jsem byla zvědavá...
Kdyby člověka tak nesvádělo srovnání s vynikající komedií z roku 1977, snad by se to ještě dalo, jenže první dojem je první dojem a tak si nemůžu pomoct - knížka to prohrává na celé čáře. Atmosférou sice trochu připomíná Tajemný hrad Svojanov, ale oproti němu (i filmu) se mi to zdá ukrutně překombinované, všechny postavy přejmenované, přecharakterované a i strašidelné osazenstvo tak přecpané vedlejšími postavami, že už to prostě otravuje. Jediné spojení tedy zůstává název, Jouza a rytíř z Brtníku.
Je sice pár knih které byly taky napsány až jako upravený scénář a příjemně pobaví, tohle ale - bohužel - není jedna z nich.
Navíc nechápu kde se tady vzala ta nesmyslná anotace, evidentně ji totiž psal někdo, kdo viděl film, ale do knížky nenahlédl ani namátkou.
Pamatuji si, jaké bylo mé zklamání, když jsem to porovnávala s tím filmem a byla jsem zděšena, že se mi nelíbí ani jedno pojetí.
Ta děcka byla divná stejně v jako Proutěném košíku.
Fakt hrůza, vypadá jako by kniha byla napsaná podle filmu (a skutečně tomu tak je) :(
Jeden z mála příkladů, kdy je film lepší než kniha. Nemůžu doporučit. Kostrbaté a nudné.
Ač to nebývá zvykem, musím konstatovat, že všem jistě velmi dobře známý film, je zdařilejší než tato kniha. Snad je to proto, že navzdory obyčejům je předchůdcem knihy právě on, nikoli naopak. Nebo je to absencí báječných dnes již skoro kultovních písní? Je to možné. I když jsem si po celou dobu čtení představovala líbeznou tvář Leontýnky a dalších herců z filmu, postrádalo to prostě šťávu.
No nevím. Čekal jsem jaksi víc přímé řeči dětí s Leontýnkou. Motiv té dětinské zamilovanosti se od tamtud taky vytratil. Do jisté míry to připomíná i scénář k tomu filmu :)
Krásné nostalgické dílko, na které s láskou vzpomínám.