Atentát na Reinharda Heydricha
Miroslav Ivanov
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71011/atentat-na-reinharda-71011.jpg
5
130
130
Stopy,fakta,svědectví, verše B.Brechta přeložil L.Kundera, fotografie V.Novák a archiv autora Podrobná rekonstrukce atentátu na zastupujícího říšského protektora, provedeného českými výsadkáři 27. května 1942. Kniha o hrdinném činu, který odstartoval kruté represe nacistického režimu, patří k nejčtenějším titulům našeho nejvýznamnějšího autora literatury faktu... celý text
Přidat komentář
Příběh je vyprávěn z pohledu jednotlivých „pamětníků“, přičemž se autor neomezuje pouze na ty, kteří se přímo s parašutisty setkali. Najdeme tam například výpověď šoféra převážejícího Heydricha do nemocnice, zprávu doktora, který zraněného protektora ošetřil… Díky tomu vzniká zajímavý obraz z různých pohledů jednotlivých aktérů (a není jich málo).
Knížka je opravdu nesmírně čtivá (vyprávění umí vtáhnout čtenáře do děje) a obsahově bohatá, o atentátu se lze dozvědět celou řadu zajímavých informací. Názvy kapitol bohužel neobsahují jména lidí, z jejichž pohledu je vyprávěno (např. „Vzpomínka druhého železničáře“) a ne všude se jméno daného člověka ve vyprávění vyskytne, což je vcelku škoda.
Trošku mírné zklamání. Pokud srovnám od Ivanova jiné tituly, které jsem četl, tak je tato kniha zatím nejslabší kousek. Ano opět Ivanov předvedl perfektní sběratelskou práci. Vyšťoural po všech čertech vzpomínky pamětníků, které důmyslně poskládal do této knihy, ale .... Co mi asi vadilo nejvíc, je anonymita jednotlivých pamětníků, místo konkrétních jmen se jednotlivé kapitoly jmenují jako třeba: "Druhý monolog ze Žižkovského domu" nebo "Svědectví druhého šoféra". Čtenář pak musí pracně pátrat, kdo vlastně na ty události vzpomínal a kdo je ten druhý řidič nebo svědek ze Žižkova. Škoda
Úžasnej kus historické práce, navíc čtivě podané. Ivanov sehnal a sepsal vzpomínky pamětníků a těch, kteří byli útoku na RH a jeho aktérům opravdu blízko, což je nesmírně záslužná práce (je to pěkná a občas trochu nevděčná dřina, ale nikdo jinej to za vás neudělá a ti lidé postupně odcházejí). Záslužnost téhle práce už dávno ověřily roky - zdá se mi, že z ní čerpají snad všecky další knihy a filmy o operaci Anthropoid a souvisejících.
Jediné, co mě rušilo a obtěžovalo (ale není to vina Ivanovova, proto to nezohledňuju v hodnocení) je opakované protežování komunistického odboje, velký důraz na postoj komunistů... versus lehké porýpávání do Beneše a Londýna. Netvrdím, že Londýn udělal vše skvěle, ale kdoví, kde bychom bez Anthropoidu byli a jak by tahle země vypadala. Ale to asi prostě byla daň za to, že taková práce věnovaná operaci připravené západním odbojem mohla v dřívějších dobách vyjít. Vždycky si u těchhle šmouh v Ivanovově práci říkám, jak dokonalý věci mohl napsat, kdyby ve svých nejlepších letech působil ve svobodnější době...
Velmi kvalitně zpracovaná kniha, která se od ostatních liší v tom, že je zaměřena na výpovědi jednotlivých osob, které se podíleli na atentátu na Heydricha a podařilo se jim přežít toto válečné období. Kniha obsahuje mnoho zajímavých informací a detailů a její přečtení můžu osobám zajímajícím se o toto významné období naší historie jedině doporučit.
Miroslav Ivanov je na poli literatury faktu pojmem, přesto jsem až dosud od něj nic nečetl. Abych to změnil, sáhl jsem po Atentátu na RH. Literaturu faktu zbožňuju a mám s ní bohaté zkušenosti, struktura Ivanovova díla mě ale velmi překvapila. Opravdu nekonveční postup, protože autor nechává odvyprávět příběh pamětníky/aktéry, kteří se nějakým způsobem do operace Anthropoid zapletli (případně připletli) a do díla zasahuje pouze svými "monology" historika.
Zpočátku jsem byl trochu vyvedený z míry, postupně jsem však tomuto uspořádání díla přišel na chuť. Okolnosti atentátu i jeho samotný průběh mě nepřestávají fascinovat. A nikdy nepřestanou. Ta mystická aura kolem Anthropoidu je nesmírně přitažlivá. Kdo ještě neměl tu možnost, nechť se vrhne na román Dva proti říši od Jiřího Šulce. Jedna z nejlepších knih, která se mi kdy dostala do rukou.
Byla to první kniha o atentátu na Heydricha, která se mi dostala do rukou. V té době mi bylo asi 13 a já nevěděla, jak se přečtením mé knihy změní pohled na svět. Začalo mi docházet, že to není tak dávno, co se děly opravdu zvěrstva a nechutnosti. Od té doby, to ve mě vyvolalo řadu otázek a neutuchající zájem o celou věc. Rodiče doufali, že mě to brzy pustí, protože, kdo by doma chtěl mít malého maniaka, posedlého atentátem na Heydricha. Bohudíky, se jim přání nesplnilo. Procestovala jsem spoustu míst spojených přímo, či nepřímo s atentátem. Přečetla jsem XY knih o atentátu a viděla plno filmů. Tím chci jen říct, co u mě způsobila jedna knížka náhodně najitá v dědově knihovně. Už je to 6 let zpátky a já pořád zjišťuji nové zajímavé informace.
Určitě neupírám panu autorovi, že by neuměl psát, protože v delších pasážích to brilantně dokazuje. Bohužel co mi hrozně kazilo dojem je to rozdělení do monologů a vzpomínek různých účastníků. To mi hrozně překáželo v začtení a požitku z knihy. Možná zvolit jinou formu sepsání a hodnotil bych jinak, ale takhle doopravdy nemůžu.
Na knížku jsem se strašně moc těšila, neboť se pro mě jedná o "oblíbenou" část naší historie. Jsem jí doslova fascinována. Hltala jsem každou stránku, každou informaci, každou výpověď pamětníka.
Je opravdu obdivuhodné, kolik se našlo statečných českých lidiček, kteří ani minutu neváhali a jakkoliv pomáhali v odboji proti nacistům. Přestože smrt číhala na každém rohu. Několikrát jsem si v průběhu čtení říkala, jestli bych byla také tak statečná a silná a dokázala pomoci, nebo by u mě převládl ten šílený strach z prozrazení, strach o své nejbližší...
Z některých situací a výpovědí mi opravdu nebylo dobře, běhal mi mráz po zádech. A v závěrečné pasáži v boji o kryptu jsem byla doslova zhnusena celým německým zásahem. Dodnes je pro mě nepochopitelné myšlení nacistů, jejich "styl" pomsty... Jsem ráda, že právě čeští hrdinové se zapsali do dějin a ukázali nacistům, vlastně i celému světu, svou bezmeznou statečnost. ♥
Citace: " Zůstala jsem sama. Mám jejich obrázky, často se na ně dívám a povídám si s nimi. Vždycky v neděli odpoledne, to se ustrojím do svátečního, poklidím a čekám. Ani nevím proč. A na co. Ale člověk je starý a tak sám. Hlavně kdybych věděla, že neumřeli zbytečně... To mě pořád trápí."
Fundované povídání o akci hrdinů, která vyvrcholila 27.5.1942. Bylo toho napsáno mnoho, něco více přesné, něco méně. Autor patří spíše do skupiny druhé. Kniha má několik vydání a pořád mi vrtalo hlavou, proč ten autor stupňuje svou nenávist vůči "Jindrovi", tedy profesorovi Vaňkovi. Pochopil jsem někdy v první polovině 80-tých let, kdy jsem se zúčastnil autobusového výjezdu (organizoval Klub turistů ČSSR) nazvaného "Po stopách atentátu na R.Heydricha" - lektorem byl právě pan Vaněk. Zastavili jsme se ve Vysočanech, Libni, v pověstné zatáčce-místě atentátu, v Panenských Břežanech, vše završeno v Chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Jde o nezapomenutelné vzpomínky na místa, kudy kráčela historie. Pan Vaněk z 90% fabuloval. Vymyšlených 25 Sokolů v boudě u místa atentátu (proč nezasáhli po kiksu stengunu Gabčíka ?), on jako stařeček tlačen na pojízdém křesle záhadnou Eržikou, bla-bla-bla. Jedna z mála věcí k uvěření bylo konspirační jméno Gabčíka - Hg. Proč Hg pane profesore ? Víš, to je nejen chem.značka rtuti, ale také Velký Heydrich a malý Gabčík. Jožkovi se to velice líbilo. V Atentátu je pořád plno nejasností.
No páni, jedním dechem přečteno! Parádně zpracované téma heydrichiády - zase jsem (jako vždycky) do poslední chvíle doufala, že se z toho kluci paragláni vysekají...
Byla to první kniha o atentátu, kterou jsme četla. A ano, musím uznat, že je čtivá a že se od ní těžko člověk odtrhává, ale je tu jedno velké ALE. Postupem času jsem zjišťovala, že ne vše se v této knize zakládá na historických faktech, některá svědectví jsou smyšlená, samotná postava L. Vaňka je kontroverzní (to ovšem přiznává i autor). Spolu se studiemi Čestmíra Amorta se zasloužil autor o vznik spousty mýtů a polopravd kolem atentátu, které se tradují a předávají dále.
Jsem také posedlá Atentátem a vše co, se ho týká, mě zajímá. Tato kniha pro mě byla prvotním impulzem. Díky ní mě na Atentátu fascinuje jedna věc, není to statečnost samotných atentátníků, ale statečnost obyčejných českých lidí, z Karlína, Libně, Vysočan.. Tato kniha je plná jejich svědectví. Tito lidé měli to štěstí a smůlu, že se ocitli v historické chvíli, která odkryla, kdo je statečný a kdo je zbabělý kolaborant. V dnešní době si můžeme o sobě myslet, že bychom byli také stateční, ale možná zbabělí jako Čurda?
Velice dobrá kniha, 5 hvězdiček nemohu dát jen kvůli historickým nepřesnostem. Při několika příležitostech se autor pouští do divokých spekulací, příliš se drží tvrzení Ladislava Vaňka alias Jindry apod. Spolehlivějším zdrojem je Smrt boha smrti od Jaroslava Andrejse, ale Ivanovova kniha se velice dobře čte.
Kedže ma téma atentátu nesmierne zaujíma, ba dokonca sa nebojím povedať, že som tou témou pomerne posadnutý, musel som si túto knihu zaobstarať a prečítať...požičať som si ju nevedel, tak pomohol bazar z databazeknih. Kniha obsahuje mnoho dôležitých a zaujímavých informácií. Určite sa budem snažiť prečítať si všetko ostatné o atentáte, jeho pozadí i o tom, čo mu predchádzalo. Dávam pochopiteľne plný počet.
Viděla jsem film Anthropoid, tak jsem hned utíkala do knihovny pro tuhle knížku.
Typický Ivanov, snaha po objektivitě a pravdivosti, a přitom čtivá a napínavá. Trochu mouchy, které souvisejí s tím, že jde o dílo ze sedmdesátých let, na druhou stranu autor obdivuhodně odolal tehdejší propagandě a celý příběh je s ohledem na dobu vzniku poměrně objektivní. Z knihy mi opět vyplynulo, stejně tak jako z dříve přečtené "Dva proti říši" od Jiřího Šulce, neskutečné nasazení mnoha prostých českých lidí, kteří bez ohledu na možné následky pro sebe a pro svoje bližní pomáhali parašutistům. Někdy i za hranicí nutné konspirace, však to také bohužel vesměs krutě odpykali, včetně dětí…
A uvědomila jsem si, že ač je film v mnohém dobrý a hodně působivý, i v detailech se celkem držel historických událostí (např. bojové scény v kostele sv. Cyrila a Metoděje), v něčem je mění. OK, ve filmu to občas jinak nejde, ale co je podle mě trestuhodné, že poněkud zpochybnil tohle hrdinství českých lidiček. Rodina, která parašutisty kryla a pomáhala jim, je ve filmu vlastně jen jedna (dobrá, desítky rodin by se asi pletly), ale co je nejhorší – že z hajného, který nezištně pomáhal parašutistům hned po seskoku u Nehvizd, udělal scénárista zrádce a udavače. Na celém příběhu okolo atentátu je zřejmé, a z obou knih to vyplývá, že z lidí, kteří parašutistům pomáhali – a že jich byly zástupy, nezradil nikdo.
Omlouvám se, že jde i o komentář k filmu, ale tuhle knihu jsem četla a vnímala právě pod dojmem z filmu. A statečná pomoc tolika českých rodin je pro mě asi nejsilnějším poselstvím obou knih.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Atentát na Reinharda Heydricha |
| 2008 | Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše |
| 2008 | A hořel snad i kámen |
| 1981 | Martova pole |
| 1979 | Vražda Václava knížete českého |
Tak som si osemdesiat rokov po udalostiach, ktoré sa do našich dejím zapísali výrazným písmom, nasypal popol na hlavu a dohnal jeden z mojich najväčších čitateľských restov a prečítal som si knihu o operácii Anthropoid. Keďže je to moja prvá kniha na danú tému, neviem ju porovnať s ostatnými, no trúfam si už teraz povedať, že určite existuje lepšie spracovanie. Autorov jazyk je totiž pomerne prostý a mnoho viet končí slovom "nevím" - to bolo skutočne iritujúce. Takisto som sa nevedel stotožniť s tým, že mnoho spomienok a výpovedí nie je konkrétne označených, ale sú uvedené ako monológ, spomienky a podobne, takže som sa časom úplne stratil a hľadať spätne kto je kto bolo niekedy nemožné, lebo meno nebolo v rámci kapitoly uvedené. Napriek týmto nedostatkom, ktoré kniha z môjho pohľadu má, oceňujem prácu autora, ktorú vynaložil, a najmä to, že si autor rýpol do Beneša, to bolo skutočne fajn. Mám v pláne si v budúcnosti prečítať knihy od Andrejsa a Bineta, potom porovnám s Ivanovovým dielom a možno zmením hodnotenie. Tentoraz sú to poctivé štyri červené.