Atlantida holíčských Židů
Heinz Jakob Tauber
https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75063/atlantida-holicskych-zidu-75063.jpg
5
5
5
Kniha, jejímž námětem jsou svérázné vzpomínky na židovské obyvatele městečka Holíč, je prózou v kontextu české literatury výjimečnou. Je tomu tak díky autorovu vidění světa i lidí v něm, jeho jazyku i literárnímu nadání, jež se dá přirovnat k nadání Karla Poláčka. Jsou oba stejného rodu a vzali si za hlavní téma maloměstský život, jehož kontury a kvality se proměňují. V Poláčkově případě jde o proměnu možná bolestnou, ale běžící v přirozeném toku času. Tauberova próza je obrazem kdysi živého, zalidněného pitoreskního mikrosvěta, jenž zmizel násilně, naráz v čase šoa. Autor, který žije od roku 1968 v Izraeli, charakterizoval svoji knihu takto: "Nejsem učeným historikem, který zkoumá a nachází. Nejsem ani rutinovaným romanopiscem, který nachází a nezkoumá. Jsem holíčským Židem a vzpomínám na Holíč."... celý text
Přidat komentář
Výborná kniha, smutná svým obsahem, často vtipná svou formou, úžasně čtivá, psaná krásným jazykem. Polovina knihy je kronikou holíčské židovské obce, polovina kronikou autorovi rodiny. Je důstojným pomníkem některým z těch, kteří za války trpěli a byli zavražděni. Ačkoli se kniha druhé světové válce vysloveně nevěnuje, vřele doporučuji těm, kteří se o ni zajímají. Autor sám upozorňuje, že události píše tak, jak si je pamatuje, nikoli tak, jak se nutně přesně udály. Nejedná se o žádnou dokumentární knihu, ale o autorovo zhodnocení vlastního života a života ve své obci.
nádherná kniha o tom, kam sa podeli susedia, kamaráti a známi z Holíča.To je vždy tak trochu iba na okraj na záver každého príbehu.
Atlantida holíčských Židů
Vzpomínky místy laskavé, místy ironické, na městečko celkem ničím zvláštní, nebýt toho, že část jeho obyvatel v krátké době zmizela ze světa a s nimi i svérázné kouzlo jejich zvyků a života. Tauber má dar popisu, v krátké epizodce vystihne polokomické příslušníky místní spodiny i vážné nebo tragické postavy svého dětství a mládí, stejně přirozeně kousavě karikuje některé postavičky jako vzdává hold jiným, už snad zapomenutým hrdinům. Vyprávění vůbec ne patetické, nanejvýš mírně sentimentální, živé a půvabné. Krásně se to čte.