Atlas majáků na konci světa
José Luis González Macías
Atlas majáků na konci světa – jehož název odkazuje na verneovku Maják na konci světa – je soubor třiceti čtyř příběhů vycházejících ze skutečných událostí a doplněných působivými ilustracemi, námořními mapami, architektonickými náčrty a kuriozitami spjatými s majáky v nejodlehlejších koutech světa. Nejedná se o učebnici zeměpisu, nýbrž o pas pro romantické cestovatele. Slepý strážce opatruje světlo na dálném ledovém severu, statečná dívka podniká záchranu několika trosečníků, budování majáku u protinožců vede k vyhynutí ptačího druhu, děsivý přízrak uvnitř majáku píše po nocích na psacím stroji, výstřední obchodník vztyčuje neuvěřitelnou věž na otevřeném moři, dva znesváření strážci majáku spolu žijí na ostrůvku a trpí klaustrofobií. V podivuhodných příbězích prodchnutých samotou, šílenstvím, odvahou a radostí se majáky v těch nejvzdálenějších končinách proplétají s životy Edgara Alana Poea, Virginie Woolfové a Nelsona Mandely. Kniha získala cenu španělského ministerstva kultury.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2022 , 65. poleOriginální název:
Breve atlas de los faros del fin del mundo, 2020
více info...
Přidat komentář
Krásné zpracovana kniha o majácích na neuveritelně zapomenutých a ztracených mistech celého světa. Stejně jako autora, tak i mě majáky fascinují, na kazdy dostupny prostě musim vylézt a vždycky si na nich predstavuji, jak zde asi strážci majaku žili a prezivali za každého počasí. A autor poutavým způsobem pár lidských osudů a jejich životních příběhů spojených právě se životem na majaku krásně popsal.
Majáky. Ty fascinují moji mámu, pro kterou byla knížka dárkem. A ani mě nenechala chladnou, navíc se mi hodila do výzvy.
Krátké příběhy, ilustrace a námořní mapy. Pustit se do čtení a listování stránkami - to bylo jako výlet do vzdálených míst a dávno minulých časů. Vyloženě mě lákalo vyzkoušet si pobyt o samotě, spolehnout se sama na sebe a čelit rozmarům počasí. Ale představy v pohodlí domova budou dosti vzdálené realitě... Věřím totiž, že pak samota přestává být odměnou a v bouři nebo nekonečné mlze se prohlubuje opuštěnost.
Fascinující místa a zajímavé příběhy, které by si do posledního zasloužily samostantou vícestránkovou kapitolu, ne-li knihu. O to více mi chybí seznam použité literatury a zdrojů. Nejen pro další isnpiraci, ale sám autor zmiňuje, že se ve všech případech opírá o dříve sepsaný příběh.
Také mi není blízká tečkovaná technika ilustrací, působí to na mě uměle.
Jinak bych hodnotila plným počtem, protože je opravdu pěkně napsaná.
Čím to je, že nás majáky (především ty staré) tolik fascinují - opuštěností, živelností, samotou obyvatelů... ?
"Život na ostrově jsem miloval, neboť jsem si uvědomoval, že mé tělo je živější než tělo těch, kdo dlí na pevnině." (J. Cook)
Velká romantika... Jsem suchozemec stejně jako autor - a jsem milovník některých aspektů moře s majáky v čele. (Může za to Wolkerova Balada o námořníku a bulharské pláže, pokud se nemýlím.) Takže tato kniha je povinná výbava. Těch příběhů provokujících představivost... Doufám, že alespoň některé z těch zázraků uvidím naživo.
Jsem suchozemec a majáky mě míjely. Ale po přečtení této knihy mám i chuť nějaký navštívit! Nejvíc mě lákají ty opředené nějakým tajuplným zmizením.
To byla láska na první pohled!
Nevím proč, ale majáky mě prostě nějak přitahují. S každým příběhem jsem se ocitla na osamoceném místě, kde panuje nečas, často strach a někdy i tajemno.
Úžasná kniha. Škoda, že tak krátká.
A grafické zpracování bomba - jen mi chyběla legenda k mapě. Zajímalo by mě, co znamenají ty černé křížky.
Mám rád majáky , čili kniha zaujala. Lákal by mě pobyt , třeba i s prací spojený na majáku v moři. Např. Na La Vielle.
Kniha není dlouhá, ale pár zajímavostí jsem se dozvěděl.
Podle mého by kniha mohla být klidně delší. Vždy jsem si říkal, že by mě život na majáku bavil, ale to jsem ještě nevěděl, kolik bylo s jeho obsluhou spojeno dřiny.