Auguste Renoir

25.04.2020

„Krásné dílo nepotřebuje komentáře,“ řekl prý kdysi Renoir, můj jednoznačně nejoblíbenější impresionista. Tím je vlastně k malířskému géniovi řečeno vše. Komentář ale není jen o objektu, ale také o obsahu a formě. Renoir byl nadšeným optimistickým obdivovatelem přírody, barev, krásy a z jeho obrazů to vyzařuje. Nadšený obdiv Renoira a jeho díla zase vyzařuje z Neumannovy knihy, doplněné obligátním počtem pětačtyřiceti reprodukcí. Zmenšení a mírně vybledlá papírová kvalita dost ubírá na působivosti neobvykle zářivých barev originálů, jinak ale malá galerie znovu plní svou funkci: podrobnější než wikipedie, stručnější než katalog s podrobnou biografií.
90 % (zatím 10 hodnotícím s průměrem 84 %).
…
Již během druhé poloviny sedmdesátých let se začala proměňovat Renoirova barevnost. Jestliže na začátku sedmdesátých let převládala modrozelená harmonie, pak kolem roku 1876 vystupovaly více žluté a červené tóny. Uplatnily se bohatě v krásném obraze „Snídaně veslařů“ z roku 1881, který stojí na konci Renoirovy impresionistické periody jako její slavnostní závěr…
https://www.youtube.com/watch?v=qP3spQz3xcw