Auťák
Harry Crews
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78002/bmid_autak-lAB-78002.jpg
4
41
41
Bizarní novela o muži, který se rozhodl veřejně sníst auto. Herman Mack vyrostl v rodině majitele obřího vrakoviště, jeho život vždy naplňovala a podmiňovala auta. Jinak na tom nejsou ani jeho blízcí a známí - každý, koho zná, je tak či onak závislý na automobilech. Svou lásku i nenávist k tomuto dopravnímu prostředku a symbolu štěstí, majetku a kdovíčeho ještě se rozhodne vyjádřit pomocí groteskní show - veřejně postupně pozře celý automobil, po malých kouscích a pod přísným lékařským dohledem. Oznámení tohoto svérázného záměru vzbudí obrovský zájem i odpor, celý podnik slibuje být velice výnosným představením a na realizaci je zainteresováno čím dál víc osob. A tak se z gesta, které snad mělo být pokusem o nejintimnější kontakt a zároveň jakýmsi živočišným vítězstvím nad všemocným strojem, stává další způsob, jímž si onen stroj podmaní lidi kolem sebe. Hermanovo odhodlání se vytrácí a to nemůže dobře dopadnout..... celý text
Přidat komentář
Jakožto Evropan a ortodoxní chodec nedokážu docenit duchovní rozměr knihy. Jako taková roztomilá úchylárnička o cestě za americkým snem to funguje celkem v pohodě.
Zajímavá ústřední myšlenka o posedlosti dosáhnout úspěchu a proslulosti za jakoukoli cenu. Zpracování již tak zajímavé není, což může být způsobeno rozsahem knihy a brzkém vyčerpáním nosného tématu. Jako jednohubka na jedno odpoledne to funguje, vyšší ambice novelka nemá.
Dobré téma, ale poměrně ploché a nezábavné. Crews je prostě mechanik, nikoli spisovatel.
Zdánlivě jednoduchý námět této krátké knihy je ve skutečnosti hlubokosáhlý průnik do duše průměrného američana. A jeho střev.
Hlavní hrdina Herman se rozhodne, že sní osobní automobil – symbol americké kultury. Nebyl by sice úplně první, ale jako první by jeho konzumace byla součástí velké show přenášené televizí (námět pro TV Barrandov?..).
Sníst osobní automobil, samozřejmě kvalitně upravený do kovových kuliček, se může jevit jako jednoduchý úkol, leč není tomu tak. První šok pro jednoduchého Hermana nastává, když mu spočetli, kolik dní bude auto jíst. Druhý šok nastal při zdravotních obtížích, které konzumace auta přinášela. Jedná se o hodně konkrétní hlubinnou sondu do konzumentovy duše, včetně všeho možného krvácení, ze všech možných míst.
P.S. Kniha je vhodný protijed pro ty, kteří jsou otráveni kuchařkami celebrit.
P.P.S Pokud chcete být slavní, tak mám pocit, že dosud nikdo nezkonzumoval elektromobil.
Kniha mi doma ležela 4 roky a ležela by pár dalších, kdyby se mi nehodila do čtenářské výzvy jako kniha o jídle. Nejdřív mi to připadalo jako strašná ptákovina, ale od dobrého autora. Nakonec se z toho vyklubala zajímavá syrová a drsná sonda do hlubin americké mentality a ke konci mě to opravdu bavilo. Asi nepotřebuji číst znovu právě Auťák, ale další knihu od Crewse bych si klidně přečetla. Škoda, že do výzvy nejde přidat knihy, které nejsou na DK (protože nejsou přeložené), jinak bych možná zvolila jako poslední knihu autora, který už zemřel Crewsovo poslední publikované dílo An American Family: The Baby with the Curious Markings.
Kniha dobře odsýpala a dobře se četla, ale skončilo to jaksi brzo. Část s hromadnou havárií, mrtvá těla, vyvržené střeva, holčička bez ruky, to byl mazec. Příběh je opravdu ujetej, ale jinak docela dobrý.
Jako správnej manažer sem si to dobuchtil do Levnejch knih a jak jsem viděl tenhle flák za 49Kč, vytáhl jsem z kapsy litr a nechal si pěkně vrátit 951 Kč, abych měl drobný na tramvaj. Začal jsem tedy záhy číst a byl jsem příjemně překvapen čím jsem si to rozměnil litr, protože knížka je doslova o tom, že se frajer rozhodne sežrat auto. To sice není tak šokantní, jako sníst třeba zelí nebo kapustu, ale i tak je to dost síla.
V návalu kadění, které způsobila svíčková, kuře a zmrzlina od mojí máti jsem se do knihy pustil a dle napsaného obsahu mých střev je snad jasné, že jsem knihu dal na "posezení." Zajímavá zápletka, kterou by ocenil především Babica, se rozjíždí fofrem a my sledujeme, jak se nenažraná rodina snaží přivydělat na byznysu, kterej vyroste okolo frajera, co chce sníst Ford Maverick. Teda kromě taťky, kterej je z toho celej na větvi a skoro pořád se mu chce blít - až jsem si říkal, jestli to není někdo od nás z vesnice.
Celý je to napsaný svižně a příběh je samozřejmě dost ujetej, aby udržel pozornost po 120 stran (ale velmi malým písmem, takže to je jako bych přečet skoro 500 stran), ale nějak jsem na konci zjistil, že to bylo vlastně docela o ničem.
Auťák
Kniha je jako osmiválec tankující vysokooktanový benzin. Moc hezky vás povozí, ale docela brzy ji dojde nádrž. Je tak na jedno odpoledne. Pojednává ani ne tak o autech, jako o lidech a kurvách. Je napsaná drsňácky, ale vlastně velmi něžně a s pochopením. Pojednání o tom, jak buchta chce ptáka tak moc, že ... jsem přečetl ... úplně bez dechu. Už raději přestanu psát koment, protože jinak budu muset zvednout hodnocení na plný počet. S podivem totiž zjišťuji, že i po letech si ze čtení pamatuji hodně. Takže Auťák je určitě kniha, která utkví. A to je v dnešní době přecpané slovy dost možná jediná důležitá devíza.