Autismus bez masky: Odhalte tváře neurodiverzity a žijte autenticky
Devon Price
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541234/bmid_autismus-bez-masky-odhalte-tvare-neurodiverzity-a-zijte.jpg
3
10
10
Nevyznáte se v emocích druhých a zvládání běžných situací vás stojí neúměrně mnoho energie? Nevíte, jak komunikovat s kolegy či příbuznými? Možná je na čase nakouknout pod svou masku! Autistické spektrum je mnohem širší, než si myslíte. Devon Price vám za pomoci psychologických výzkumů, vlastních zkušeností i dalších osobních příběhů přiblíží, jak různorodě se může maskovaný autismus projevovat. V knize objasňuje, proč si tolik z nás připouští svou odlišnost až v poměrně pokročilém věku. Předá vám také řadu tipů, jak přestat skrývat svou jinakost a nepotlačovat své potřeby a přirozenost jen proto, abyste zapadali do společenských škatulek. Cenné rady v knize najdou i rodinní příslušníci, kolegové a přátelé „maskovaných“ autistů.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika Zdraví
Vydáno:
2024
,
Jan Melvil
Interpreti: Kristian Pekar
více info...
Přidat komentář
Nevím, jestli je kniha pro českého čtenáře zas tak přínosná. Autor se hodně obrací na zahraniční internetové stránky, doporučuje americké a britské podpůrné skupiny, vysvětluje, jak funguje diagnostika autismu v Americe. Určitě je dobré poznat, jak na tento problém pohlížejí v zahraničí ale v českém prostředí, se tyto rady moc neuplatní. Také mě zaráží, že autor často spojuje autismus se sexuální identitou a sexuální orientací. Neexistuje důkaz, že to spolu nějak souvisí. Pro mě kniha byla matoucí a moc jsem si z ní neodnesla.
Autor nebere autismus jako problém několika málo procent výrazně postižených lidí, ale jako jako problém mnoha lidí, kteří dokážou žít samostatně, ale nezapadají. Situace kolem sebe vyhodnocují více logicky a méně podle zvyků a toho, co společnost očekává. Protože společnost na ně nereaguje adekvátně, chovají se ještě „divněji“ a jejich problémy se zvětšují. Zatímco co neurotypičtí lidé jsou si podobní, autisté mají daleko rozdílnější neurální struktury. Proto také někdy mohou mít tito lidé někdy kreativní nápady, které by ostatní nenapadly. Hlavním rozdílem mezi normálním člověkem a autistou je ten, že autista má problém vytvářet si stejné zvyky a stejně vyhodnocovat věci jako ostatní a přirozeně tyto věci dělá jinak. Kniha ukazuje, jak se mnoho autistů musí měnit své přirozené chování, aby alespoň částečně zapadli do společnosti. Někdy to vede ke smutku či depresím, jindy i k poruchám příjmu potravy nebo k tomu, že je člověk zavřený v pokoji a vyhýbá se světu nebo k drogám a jinak špatnému chování. Mnoho autistů má také problémy se školou nebo s prací. Části knihy popisující tyto věci jsou celkem dobré. Některé rady mi ale také lezly na nervy. Rada že máte být sami sebou, i když na tom pak budete ekonomicky hůře, se dobře dává na příkladu někoho ekonomicky velmi úspěšného, kdo přinejhorším klesne na průměr. Mnoho reálných autistů na tom ale není tak dobře, aby si něco podobného mohli dovolit. Ale uznávám, že i bohatí autisté potřebují poradit. Jak autor správně píše, autisté jsou velmi různí. Každá kniha se tak u konkrétní osoby v nějakých popisech trefí a v nějakých je naprosto mimo. Autor se například přirovnává věci (jejich počet, rozmístění, typ ) v místnosti k hluku, který může někomu vadit. Docela by mě zajímalo, kolik procent autistů je na tuto věc nějak více citlivých. Jedna z autorových rad, která ukazuje jeho odlišný pohled na autismus je, aby autisté zkusili přestat přemýšlet o tom, jak se ostatní cítí. Mnoho ostatních autorů ale jako část autismu zahrnu právě neschopnost o těchhle věcech přemýšlet. Možná tak autorova definice autismu má spíš blíže definici, která odpovídá Aspergerovu syndromu, na který by podobná rada seděla více. Stejně ale podobná rada moc nepomůže, protože je snadné říct, že na něco člověk nemá myslet, ale udělat to a nemyslet je problém.
Někdy je kniha trochu utahaná, a za to strhávám jednu hvězdičku. Po nějaké době mi přišlo, že se příběhy a tvrzení často opakují. Druhou pak strhávám za špatné používání slova „trans“ které mi docela vadilo. Autor považuje za trans všechny, kterým úplně nevyhovuje genderové zaškatulkování nebo se u nich vyskytne sebemenší pochybnost nebo divný nápad. Tedy velice širokou oblast lidí, nikoliv jen ty, kteří se skutečně cítí být jiným pohlavím a jen si to nenamlouvají. Myslím že dává do jedné škatulky příliš odlišné „problémy“, což je matoucí. Před nějakou dobou jsem četl o případu, kdy si s podporou nějaké psycholožky a dokonce i rodičů si po mnoha konzultacích nějaký mladý člověk nechal změnit pohlaví a později toho litoval a vrátit to do původního stavu samozřejmě nešlo. Právě k takovým případům podobné zmatení pojmů vede – a zjevně mate i ty, kteří by měli být odborníky.
Tak jsem se ponořil do světa autistů prostřednictvím této knihy a můžu říci, že to byla náročná četba. Orientovat se ve spletitosti odborných termínů a záludnosti této neurodiverzity, tak se nedivím, že sám autor píše, že o tomto tématu je knih jako šafránů a mnozí odborníci se nedokážou shodnout na konkrétní diagnóze.