Autista a poštovní holub
Rodaan Al Galidi
Janine ve svých sedmnácti letech podivně otěhotní. Tak trochu zvláštní nehoda, neboť otcem je brčko. Narodí se jí syn Geert postižený Aspergerovým syndromem. Geniální autista.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , DauphinOriginální název:
De autist en de postduif, 2009
více info...
Přidat komentář
Neskutečná slátanina. Působí to na mě tak, že tato kniha spatřila světlo světa v českém prostoru jen proto, že získala v roce 2011 cenu EU za literaturu. Díky čemu? Troufám si tvrdit, že snad kvůli tomu, že autor je iráckým uprchlíkem, který musel bojovat tvrdě o to, aby vůbec získal nizozemské občanství - nic proti, ale tito autoři v poslední době opravdu "frčí", přijde mi, že tak nějak patří k "dobrému tónu" je vydávat. Sotva si dovedu představit, že by tuto spatlaninu všeho vydali někomu se jménem Jan Novák pocházejícím z hlavního města ČR. Pak možná také proto, že kniha nevynechá nic z těch "módních" témat, která v knihách současných autorů prostě musí být: sex, alternativní početí, drogy, psychická porucha, peníze. Leckde je těchto témat nadávkováno jako šafránu, ale tady nám autor na 170 stránkách formátu A5 nakládá důkladně - ovšem víc, než je člověk schopen unést. Být to delší, tak to už asi ve zdraví nepřežiju.
Krátká a zajímavá kniha. Ústředním bodem knihy jsou housle a jejich výroba. Hlavní hrdina mi byl sympatický, i přes jeho neobvyklé početí.
Krátká a čtivá kniha, jen ten konec mi přišel hodně rychle ukončený.
Z této nenápadné knížky z knihovny jsem nadšená, a mohu jen doporučit. Zajímavé čtení o životě v Nizozemí, rodinách, autismu, stavbě houslí, smyslu života od autora, který uprchl z Iráku před válkou.
Po knížce jsem sáhla kvůli zájmu o autismus. Nicméně jsem měla dost problém se donutit pokračovat ve čtení, protože to bylo více méně o ničem. Jediné pozitivum je poměrně dobré rozepsání toho, jak se Geert chová, tam se autismus nezapře. Ale určitě bych si to nepřečetla znovu :)
Autor v jednom rozhovoru s jistou nadsázkou říká, že knihu psal pro lidi, kteří neradi čtou, pro zkrácení dlouhé chvíle při čekání u zubaře nebo při cestování hromadnou dopravou. Pohádka o Geertovi, jehož jméno autor odvodil od arabského slova pro „dobrý“ a nechal ho přijít na svět moderní variantou neposkvrněného početí, je hříčka, která však nepostrádá vážnější podtón, a pokud se na ni naladíme, vnese pohodu do duše, jak se na pohádky sluší a patří.
Doporučuji.
Na tuhle knížku jsem se po dobrých zkušenostech s nizozemskou literaturou docela těšil. Navíc, Nizozemí mám celkové rád, vždyť Amsterdam je město, kde jsem během jedné noci sbalil nejvíc holek a hned se mnou dokonce chtěly mít sex. No a když jsem viděl, že knížku vydal Dauphin, což znamená rakousky delfín, bylo rozhodnuto.
Jenže.
Všechno špatně.
Rodaan Al Galidi vlastně ani nepíše špatně, jen je to všechno strašně o ničem. Snaha o vytvoření přiblblých postav selhává na všech čarách, a to je docela zásadní problém, protože tato knížka se hemží jen dementy. Geert je nejblbější ze všech a tím pádem je hlavní hrdina. Protože je mentál, neví co je sexuální život, takže absolvujeme trapné epizodky a lá Nuda v Brně (hihihihi) a poté sledujeme jeho bizarní zábavy, jako vyřezávání houslí z pohovek a krmení holuba.
BRAVO.
Jeho matka, která do sebe šoupala jednu vodku za sebou a byla tak aspoň malým příslibem antické tragédie nebo alespoň nějakého pochcaného antré začne abstinovat, nic se pořádně neděje, a když si to všechno asi padesátkrát zrekapitulujeme, tak knížka skončí s pocitem, že jsme místo toho mohli dvě hodiny třeba krmit cvrčky nebo lít vodu do umyvadla.
Prostě a jednoduše taková odlehčená, civilní, jarchovská srajda s Pavlem Liškou v hlavní roli, která může trochu posvrbit znuděnou čtyřicetiletou bábu u Mácháče, ale víc se z toho nevytříská.
Milá novela, která jasně ukazuje, že vše může mít dobrý konec a každý může ve světě najít své místo.