Auto z pralesa
Daisy Mrázková
Běžíme bosi tou malou zelenou lesní cestičkou a schválně v lese zabloudíme a ztratíme se v něm a zůstaneme tam celý den. A schováme se pod strom a budeme tiše. Co se stane? Přijde maličké krásné zvířátko plšík lískový a bude se na nás zvědavě dívat velkýma černýma očima. Zeptáme se ho: Co děláš, malý plšíku? A on řekne: Rozhlížím se po světě! A my řekneme: Ale to máš tedy velkou práci, malý plšíku! A on řekne: Ano, mám ... ... celý text
Přidat komentář
Dočetla jsem tuto útlou knihu. Knihu, která má toho tolik co říci. Knihu, která vypráví mnoho příběhů a dává látku k mnoha zamyšlením. Hlubokým zamyšlením. Když jsem ji čítávala v dětství, moc se mi líbila, ale dávno jsem nevěděla, že je tak hluboká a tak moc mě znovu osloví i po více než 35 letech. A ta zvukomalebnost jejího jazyka. Kniha je horkým kandidátem na jednu z TOP10 za rok 2024, pokud není vůbec nejlepší a nezůstane jí úplné prvenství...
[audiokniha]
Poslouchám a nahrávám si pro nejmladší vnučku (co jí 'moderní' rodiče uspávají :) kdyby časem nezabrala klasická pohádka z knihy, abych mohla doladit odpoledne nebo večer 'elektronickou babičkou' z mobilu :o)
Třeba půjde použít i pro "dobrovolnickou holčinku", co její mamina úplně čtení neovládá. Uvidíme. Tuze bych jí to přála!
Je to přesně tak, jak píše Alíša236 a Andrea x
Něžně, jemně, poeticky moudré . . . teplá deka z krásných slov, které vás ukolébají do pohody . . .
Jsem stejně uchvácená, zejména v podání Mileny Steinmasslové.
7/7
To je taková nádhera. Ten výběr slov, jejich poskládání, žádné slovo není zbytečně, žádné nepřebývá a poselství úžasné, opravdové. Četla jsem dětem naprosto uchvácena a dětem se tedy také velmi líbilo.
Kdo zná knihy Daisy Mrázkové určitě nebude zklamaný. Víte, že je vám dobře u ohně ale nevíte proč, přesně jako u čtení této knížky.
Autorovy další knížky
| 1972 |  Haló, Jácíčku |
| 2007 | Slon a mravenec |
| 2004 | Neplač, muchomůrko |
| 2011 | Můj medvěd Flóra |
| 1971 | Byla jedna moucha |
Jsou tu známé motivy: malé zvířátko poprvé venku v přírodě, okouzlené krásou světa; mládě, kterého se na čas ujme pečující dítě; osamělá bytost nacházející posléze smysl života v přimknutí k někomu a pomoci; bytost vzhlížející k někomu a snažící se mu podobat, která později nalezne zalíbení ve své vlastní podobě a jemu samu blízkém způsobu života; daleké cesty někam a pak opět domů. Unikátní je pro mě povídka Petruška, v níž skála vysvětluje dívce skryté zákonitosti přírody, pak Chaloupka ze zlata (postava dědečka milujícího domov), pohádky Václav a Růžová mušle, které zdůrazňují sílu vůle. A největší sílu pro mě má pohádka Bílá lilie: fascinující opis odvážného úniku z traumatizujícího vztahu, z traumatizující situace. Čisté podobenství, ale zároveň člověk vše vidí jako před očima, jako by sám spolu s princeznou napjatě čekal na chvíli útěku a sám s ní prchal lesem. A sám se uvolnil a oddechl si po letech, když se prokazatelně ukáže, že násilník už nemůže ublížit. Souběžně jsou ve všech textech typicky zdůrazněné zrakové vjemy a bohatství barev.