Můj tajný deník
Jacqueline Wilson
Autobiografie J.W. série
< 2. díl
Odmalička strašně ráda píšu povídky a básně. Často dostanu nějaký nápad, koupím si sešit a začnu pilně psát. Vždycky si myslím, že to bude mistrovské dílo. Jenomže koncem týdne obvykle dostanu nějaký ještě lepší nápad a celé se to od začátku opakuje. Teď jsem ale dostala ten lepší nápad, že si budu psát deník, protože doufám, že můj vlastní život mě nikdy neomrzí… Jsem sice úplně obyčejná, ale občas se mi stávají zajímavé věci! JACQUELINE WILSONOVÁ, 14 LET V knize Můj tajný deník se s námi Jacqueline prostřednictvím zápisků ze svého skutečného deníku z roku 1960 dělí o své nejtajnější myšlenky a city z doby, kdy jí bylo 14. V roce 1960 nosily holky naškrobené spodničky a lodičky. Dneska nosíte džíny a tenisky. V roce 1960 trávily celé hodiny posloucháním desek v obchodě, kde se prodávaly. Dneska trávíte hodiny posloucháním on-line muziky. V roce 1960 se holky učily kroky všech nových tanců. Dneska tančíte, jak vás napadne. Holky se ale nikdy nepřestanou zamilovávat, hádat s rodiči, pořád budou nenávidět ztrapňování ve škole, vždycky budou toužit chodit večer domů co nejpozději a budou trávit hodiny a hodiny před zrcadlem. Poutavě napsaná autobiografie pro teenagery. V knize jsou i původní fotografie Jacqueline a jejích kamarádek.... celý text
Biografie a memoáry Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2010 , BB artOriginální název:
My Secret Diary, 2008
více info...
Přidat komentář
Od téhle knížky jsem čekala asi trochu víc.
Nejvíce mi vadilo, jak autorka jakoby "shazovala" své dětství a často o něčem tvrdila, že to bylo hloupé a sentimentální. Taky knížce chyběla nějaká zápletka, která by mě nutila číst dál. Z tohoto důvodu může být hodně lákavé knihu odložit.
Na druhou stranu mě některé kapitoly opravdu zaujaly a mohla jsem nahlédnout do Jacquelina dětství a mládí.
Líbilo se mi, ale občas jsem se ve všech těch jménech dost ztrácela a některé kapitoly byly moc zdlouhavé. Jsem zklamaná, čekala jsem víc.
Na rozdíl od prvního dílu to už bylo trochu nudné, ale tak nějak to první knížku doplňuje.
Pro děti to bude nuda, kniha je určena spíše pro dospělé. Pro ty z nás, kteří J: W: máme rádi a chceme o ní vědět víc. Jaké měla dětství, jaké lásky, kamarády a spolu žáky, jestli byla týrané nebo milované dítě , jestli měla kamarády nebo byla osamělá...To tu je, o tom ta kniha je. Krásný lesklý , třpytivý obal , soukromé fotografie a spousta zajímavostí a můj oblíbený ilustrátor se tu opravdu vyřádil.
Průměrná kniha, která mě zklamala. Čekala jsem víc a abych jí dočetla opravdu jsem se přemáhala.Ve všech jménách jsem se pořád strácela a první díl byl opravdu lepší.
Nedočtená kniha, kterou ani dočítat nechci, což je u mě velmi neobvyklé a že se to stalo u děl Jacqueline Wilsonové je úplně neuvěřitelné (jako malá jsem zbožňovala Jacqueline Wilsonovou a doteď si někdy její díla pročítám). Nelíbí se mi stejně jako "Jacky snílek". Této knihy jsem nelitovala a zbavila se jí.
Kniha se mi líbila, sice jsem se někdy ztrácela v té záplavě jmen. Ale i tak to bylo hezké čtení.
Knížka byla opravdu dobrá akorát kapitola Kluci,Kluci?kluci mě vážně moc nebavila... Nejvíc mě bavilo číst o kamarádkách, knihách a psaní... Tak trošku jsem se uklidnila, že možná mám ještě nějakou šanci si splnit své životní přání :D
Krásná kniha. Opět vtipná i smutná, a jako vždycky úžasná!!! :-) Naplnila mé očekávání. Přesně takhle jsem si Jacquelin představovala. Pomocí téhle knihy, mi připadá, jako bych ji znala celý svůj život. Umí se do knihy tak vcítit, že mi je skoro líto, že už je konec. Kniha mi vyrazila dech. A její knížky mi zůstanou v srdcích, až do konce života.
Od této spisovatelky jsem četla už osm knih a tahle mě taky velmi zaujala ..
přečetla jsem: dítě v kufru
lola rose, anděl vicky, první slzy, první starosti,konecs snění,můj tajný deník,deník loty
Autorovy další knížky
2010 | Vzdušné zámky |
2005 | Holka z popelnice |
2005 | Nejlepší kamarádky |
2004 | Půlnoc |
2002 | První láska |
Knížky J. W. jsou super, ale prokousat se její deníkovou autobiografií bylo vážně úmorný. Hrozně mě totiž rozčilovalo, jak svoje náctiletý já v komentářích shazovala - a to skoro na každý druhý stránce. Nebýt této rušivé věci byl by to opravdu zajímavý vhled na dospívání v 50. letech. Hodně se mi líbilo, že v denících zmiňuje, které knížky od kterých spisovatelek četla. Bohužel po chvilce googlení jsem zjistila, že většina u nás nikdy ani nevyšla. Škoda!