Autobusy Ikarus - historie, vývoj, technika, modifikace
Martin Harák
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/507501/bmid_autobusy-ikarus-historie-vyvoj-tech-J6J-507501.jpg
4
3
3
Autobusy značky Ikarus nejsou jen legendární „modré“ meziměstské nebo „červené“ městské autobusy, jimž cestující veřejnost dala nápadité přezdívky „čabajka“ nebo „harmonika“, ale i další typy, které se od padesátých let 20. století pohybovaly po českých i slovenských silnicích či městech. Tehdy se do Československa začaly exportovat malé autobusy typu Ikarus 30, protože české nebo slovenské podniky podobné vozy nevyráběly. Šedesátá léta byla zase ve znamení jedno- a dvoudveřových typů Ikarus 620, resp. 630 – ty jezdily takřka v každém městě a kraji. V sedmdesátých letech se pak k nám začaly ve velkém dovážet článkové autobusy řady 280, jež se staly svého času stěžejními dopravními prostředky řady měst i regionů. A dojde i na speciality: kooperační česko-maďarské minibusy Avia-Ikarus nebo nízkopodlažní autobusy typové řady 400, které se začaly dovážet v devadesátých letech. V knize najdete rovněž množství unikátních, dříve nepublikovaných fotografií autobusů všech typových skupin maďarského výrobce Ikarus, které se objevily v pravidelné či nepravidelné veřejné dopravě na tuzemských silnicích.... celý text
Přidat komentář
Jéje, IKARUS... Tak tohle byla docela nostalgie...
Tatík - svého času řidič autobusu v jednom ČSAD, na nich taky docela dlouho jezdil, tak si Ikarusy pamatuju docela dobře. Třeba to, že linková verze "kloubáku" se tak nějak zametala mnohem hůř než podobná článková Karosa "sedmičkové" řady, v té bylo mezi sedačkami o dost víc místa na manévry s koštětem:). To jen taková drobná vzpomínka na okraj.
Tahle dvouvečerová jednohubka mi velmi jasně připomněla svého času notoricky známé maďarské článkové autobusy řady Ikarus 280, v modrém provedení linkové verze, jak jsem je znal poměrně důvěrně, či v červeném městském, se kterými jsem příliš do kontaktu nepřišel.
První část knihy tvoří představení maďarské firmy, její historie od založení až po zánik, který prostě asi jednou přijít musel. Převážnou část, prakticky polovinu, tvoří popis a docela bohatá fotodokumentace právě řady 280, což byly ony známé článkové autobusy, které si mnozí z nás pamatují.
Poté následuje představení několika typů let padesátých a šedesátých, které mně osobně jsou prakticky neznámé, a upřímně řečeno asi i většině ostatních, dále malých autobusů řady 553 na podvozcích AVIA pro zhruba 20 cestujících, který jako jediný krom řady 280 znám. Výčet pak uzavírá přehled výrobků, které vznikly vesměs už po roce 1989, k nám byly importovány spíše v jednotkách kusů či menších skupinách, a který na mě osobně působil poněkud roztříštěně, ovšem ne z hlediska literárního, ale zkrátka to působilo dojmem, že továrna Ikarus prostě tak nějak zaspala dobu, pokusila se o několik typových řad, které byly tak nějak už předem odsouzené k nezdaru a celé to s Ikarusem dopadlo, jak to asi dopadnout muselo. Ta poslední fáze existence továrny Ikarus mi trochu připomíná závěrečnou etapu výroby osobních Tater, či firem Avia nebo LIAZ...
O tomto tématu se asi nedá napsat literárně příliš květatá kniha, já jsem si však těch zhruba 160 stran textu, výčtu toho, kolik u nás jezdilo kde kusů a poměrně bohaté fotodokumentace bohatě užil.