Autoportrét
Jean-Philippe Toussaint
Soubor dvanácti autobiografických textů, postřehů o různých místech na Zemi. Ovšem kdo by čekal cestopisné črty, bude zklamán. Jednotlivé texty nesou sice zeměpisná jména: Tokio, Berlín, Praha, Japonsko, Tunisko, Vietnam..., avšak jejich námětem jsou, jak je pro Toussainta typické, skutečně jen drobné zážitky, které vyznívají komicky nebo trochu šokují.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2002 , DauphinOriginální název:
Autoportrait (à l'étranger), 1999
více info...
Přidat komentář
Ty krátké texty přinášejí specifický humor. Autorův minimalismus tu získává novou podobu. Čtivé a vtipné. (Obsahuje i absurdně nepříjemný text o Praze!)
V Autoportrétu je paradoxně víc děje, než ve všech ostatních Toussaintových knížkách dohromady. Útlá knížečka skáče ze země a světadílu na další a v miniaturních výsecích ukazuje, kdo Toussaint je, nebo, možná a asi, kým chce být. Svým způsobem je to daleko lepší forma portrétování než nějaké zaprcané memoáry na 1800 stran - a to především proto, že přesně v těchto nepatrných detailech vlastně vynikne naprosto celý charakter. Snad jen trochu škoda, že Toussaint nevybral žádné momenty a střípky, ve kterých by byly tanky, gangbangy, heroin nebo řeckořímské zápasy dětí s Downovým syndromem - kniha by tak byla ještě o chlup lepší.
Zatím jedna ze slabších Toussaintových knih. Příjemné čtení na hodinku ve skládací židli na terase ve slunný jarní den, ale to je asi všechno. Koupelna nebo Televize ve mně zanechaly nějáký hlubší dojem, kdežto Autoportrét nikoliv. Text jakoby klouzal jenom po povrchu věcí a neodhaloval vše, jako by něco chybělo. I přes to, že Autoportrét má výraznější děj než jiné Toussaintovy knihy, je méně čtivý. Nakonec to nejkrásnější na knize je styl vyprávění, jehce ironický, prostý a přitom hravý, toussaintovský.