Autoportrét ve vypouklém zrcadle
John Ashbery
Výběr básníkovy poezie v překladech Pavla Dominika a s doslovem Josefa Jařaba.
Přidat komentář
Místy jsem se vnořila do blízkých vln a nechala se unášet a za chvíli mi dovolil nahlédnout do hlubin nevídaných, barevných a cizích...a slova ve větách jen tak si tančila, aby si náhle na další stránce šla po krku:)
Dostala jsem ji kdysi k Vánocům (šlo o dar typu "Kup jí NĚJAKOU knížku, stejně furt čte" ) a už jsem z ní "neodešla. Fascinuje mě, jak se mění básně, které jsou mi blízké.
Tichá, decentní poetika s množstvím překvapivých obrazů, pokud si člověk dá tu práci a nahlédne pod povrch slov.
Básně mám ráda a občas si nějaké přečtu. A díky tomu, že jsem si tuto knížečku přečetla, tak jsem si splnila dvě věci. První je, že po delší době jsem si udělala radost v podobě básní a druhá, že to byla poslední kniha co mi chyběla do čtenářské výzvy 2017.
Doporučuji.
Jestliže řekl Ashbery o své poezii „nemyslím, že je moje poezie nepřístupná , je-li soukromá, dotýká se soukromí každého z nás“ (viz. zde uvedený životopis), je nutno podotknout, že také řekl „Také jsem docela zmatený svou prací, spolu s mnoha dalšími lidmi. Vždycky mě to zajímalo, ale zároveň jsem se trochu bál a tak nějak jsem se styděl, že otravuju ty samé kritiky, které moje práce vždycky štve. Je mi trochu líto, že jsem způsobil tolik zármutku." Jeho básně vždycky vzbuzovaly i odpor, rovněž získávaly ocenění.
Jeho 2 kousky už naleznete ve výboru Obeznámeni s nocí (Zábrana/ Mareš), skvěle koncipovaném sborníku nové americké poezie. Slavná je sbírka Autoportrét ve vypouklém zrcadle, ověnčená cenami. Ale nečte se snadno. Na vysvětlenou k některým básním – ano, nemýlíte se, jsou tam homosexuální narážky, protože JA byl opravdu gay.