Autostopem kolem světa. I.díl, Evropa
Jiří Svoboda
Kniha je psána fonetickou češtinou a je rozdělena na tři části. V první jsou rady jak stopovat a co si vzít na delší cestování autostopem, ve druhé popis autostopu po Evropě, včetně turistických lákadel (uvádí ceny vstupného) a periferií měst. Jsou uvedeny všechny státy Evropy, kromě tehdejšího socialistického bloku (autor byl emigrant). Ve třetí části je seznam míst, kde lze zdarma či levně přespat, najíst se, umýt se (např. Armáda spásy, farnosti při kostelech...nebo čundrácké možnosti -řeky...) a jak se dostat z velkých měst na výpadovky kde se dá stát na stopa. Třetí část nemusí být aktuální.... celý text
Přidat komentář
Cestopisy zastarávají, ale to se nemůže stát těm, které jsou svébytným uměleckým dílem. Tohle je.
Sáhla jsem po něm ze zvědavosti – dokážu číst knížku psanou foneticky, a ještě k tomu nespisovně? Přece jen, mozek propraný léty školní spisovné češtiny a přečtené stovky knížek psaných stejným způsobem, to už je pořádný betonový základ. Šlo to nakonec dobře, díky „ledabylejšímu“ čtení: neluštit jednotlivá slova („bejg"?), ale klouzat očima po celcích (dělení na věty autor nedodržuje). Usnadněno je to tím, že přepis není striktně fonetický, autor naštěstí používá i Y, Ě, Ů: např. píše „dřevěný“ místo „dřevjení“.
Jen jsem do toho vklouzla, oceňovala jsem další stránky díla – a tady jsem rozhodně ledabyle nečetla. Vypravěče dobře charakterizuje o něco níž gad, já přihodím: milovník mléka a černého chleba, naprostý odmítač komunistické totality a špinavých začouzených metropolí, hlavně ale boží člověk s širokým srdcem; protestant tolerantní a otevřený všem náboženstvím, která jsou založená na lásce; inteligentní, ochotný učit se jazyku hostitelské země. Jeho postřehy jsou kouzelně milé a vtipné. Moc jsem čtení užila.
Připojuji úryvek z Paříže (nedávno jsem četla Kosatíkova Tigrida) – a važte si toho, byla to fuška napsat :-)!
…a pak sem vyrazil na ten bulvár Šampselyzé kerej eště tak ujde a koukám že sou fšude ňáký vlajky se srpem a kladivem a pam si no ťe buch to uš sou Rusové aš u Sény kurva mňel bych si taky v průběhu toho cestování ňegdy přečíst noviny nebo by se mi mohlo stád že bych moch přijít do pěknýho průseru tak mi to bylo podezřelý a bylo to na každym sloupku francouská a ruská vlajka ale nemusel sem mít žádný vobavy byl tam na náfšťevě ten známej Rus ménem Leonyd Brežňef ta figura s polidbyra vodych sem si a řek sem si že jeden Rus f Paříži mi nikterak neuškodí …
Potom sem se šel podívat do toho Svědectví a chťel sem si tam ňeco přečíst ale vono bylo zavřený tak mi napadlo že je to možná v souvislosti s tim Brežňevem tak sem byl na ňej mírňe naštvanej … a najednou kolem mňe přeběch ňákej člověk a byl to Čech výtvarnik a řikal že dycky toho Tigrida a spol. vyvezou f krizovejch chvílích ňekam na Korziku.
Tato kniha byla u nás vydána v roce 1990 nakladatelstvím VOKNO ve druhém přepracovaném vydání. V tomto roce jsem ji také poprvé četl a byl jsem jí přímo nadšen. Snad to bylo dáno dobou porevoluční, snad netradiční formou napsání, nevím. Ale když jsem ji zahlédl nedávno v regále antikvariátu, okamžitě jsem ji koupil (stála celých 20 Kč). Prodavačka mně dokonce od koupě zrazovala se slovy, že už není aktuální, a že dnes už nikdo autostopem nejezdí. Nemám jí to za zlé, nemohla vědět, co pro mě tato kniha znamená.
Mnohý odborník na jazyk český by se asi zhrozil nad formou, kterou je kniha napsána, ale to ji právě činí zajímavou. Ostatně tentokrát jsem neodolal a připojuji krátký úryvek pro jasnější představu. Autor – český emigrant žijící v Kanadě, hippie, věřící čistá duše – popisuje svoji cestu po Evropě, kterou absolvoval autostopem. Stalo se tak v letech osmdesátých minulého století. Se čtenářem se přitom nenásilnou formou dělí o své poznatky, názory, které nevnucuje, ovšem nutno podotknouti, že stojí za zamyšlení. Chtěl bych zdůraznit, že kniha není turistickým průvodcem po evropských zemích, neboť v tomto směru je poněkud neaktuální. Svoboda se spíše zaměřil na místa méně známá, na mentalitu obyvatel země, ve které se právě nacházel, jako vegetarián hodnotí i stravu daného místa. V knize popisuje i různé "fígle", jak se kde levně najíst, jak konverzovat s řidičem, který vás veze, jak si chránit doklady a peníze a vůbec, jak projet celou Evropu co nejlevněji a ve zdraví. Na závěr připojil rozdělení evropských měst podle různých hledisek (IQ obyvatelstva, nejošklivější města, nejhezčí města, atd.)
Kniha již dnes opravdu není aktuální, ale v nás, kteří jsme ji četli v roce 1990 vyvolá nostalgii a vzpomínky na tu dobu a proto jsem se k ní tak rád vrátil.
A nyní krátká ukázka:
"Potom sem to dámy a pánové normálňe švihnul faktycky kolem celýho světa. Normálňe autostopem kolem světa.
To normálňe jedete a najednou přijedete zase tam votkuť ste vyjeli. Zemňe je faktycky kulatá. Jako glóbus. Jako fodbalovej míč. Neumim si vysvětlit jak je to možný.
Tak f tom pitomym Toronťe sem zase jako vobvykle set do toho pitomýho letadla jo. Řikam do pitomýho prté ste f tom zavřený po dobu šesti hodin a nemužete se nikam hnout.
Tentokrát mi ty holky přinesly dobrou vegetarijánskou zdravu. No dobrou. To byste to museli vochutnat.
Švihal sem to přes ten Atlantyk. Zase sem si jako vobvykle nasadil na uši sluchátka a pustil sem si klasický zvuky. Mozarta a podobňe. Šíleňe mi to dráždí moskový buňky. ..."
Autorovy další knížky
1990 | Autostopem kolem světa. I.díl, Evropa |
1992 | Autostopem kolem světa. 3. díl, Amerika |
1991 | Autostopem kolem světa - Ázije Austrálije a Oceányje |
1997 | Autostopem kolem světa - východní Evropa a severní Ázije |
1993 | Autostopem kolem světa. IV. díl, Afrika s Čínou, Japonskem a Koreou |
To by jeden nevěřil, že se ta fonetická čeština bude tak blbě číst. Dost mě to odpoutávalo od děje a občas jsem si to musela číst 2x, abych pochopila. Jinak v té době supr zážitky.