Avignonské proroctví
Emmanuelle Rey-Magnan , Pascal Fontanille
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51242/bmid_avignonske-proroctvi-dFy-51242.jpg
3
41
41
Příběh nás zavádí do nádherného papežského paláce v Avignonu, jehož hrdé a neprostupné zdi skrývají mnohá tajemství. Mezi nimi je jedno, pro které se už po celá staletí vraždí, rozvrací rodiny a ničí lidské osudy – Avignonské proroctví předpovídá budoucnost světa, a kdo zná budoucnost, má v rukou absolutní moc. Hrdinkou románu je mladá historička Estelle, asistentka kurátora papežského paláce, která pochází ze starobylého rodu Esperanzů, od pradávna osudově spojeného s palácem v Avignonu. Nemůže tušit, že právě vrcholí boj mezi skupinami, které se snaží za každou cenu získat tajemný dokument ... Děj románu je inspirován místní legendou, podle níž měl papež Jan XXII., zvolený v roce 1316, objevit dokument, považovaný původně za Nostradamovo proroctví, které předpovídá budoucnost lidstva až do roku 4000, a poté ho měl ukrýt údajně v papežském paláci v Avignonu.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2009 , XYZ (ČR)Originální název:
La Prophétie d'Avignon, 2007
více info...
Přidat komentář
Mně to trochu přišlo, jako když pejsek s kočičkou pekli dost - spousta ingrediencí, ale nakonec to moc k jídlu - teda ke čtení - není.
Kniha se velice dobře čte, ale... , vždycky je tu nějaké ALE. Ztrácela jsem se v neuvěřitelném počtu postav, z nichž většina byla zavražděna, ale nějak mi uniklo to zásadní : proč vlastně?
Dlouho cekala v knihovnicce,az na ni prijde rada,ale cetla se skoro sama. Neustale jsem chtela vedet,co bude dal.
Nevím přesně co jsem od této knihy čekala, ale určitě víc, než jsem dostala. Nebavilo mne to. Hlavní hrdinové mi vůbec nepřirostli k srdci, děj se neuvěřitelně táhl, byla to nuda. Několikrát jsem knihu odložila, že víc jí prostě nedám, pak jsem se k ní vrátila, že přece nemůže být tak špatná a jak jsem u ní začala usínat, tak to už mi bylo jasné, že je to o ničem a jenom ztráta času. Je to škoda. Ale bohužel.
Začátek poněkud podivný, ale pak jsem si zvykla na nadpřirozené prvky, i když se mi do příběhu moc nehodily.. Nicméně.. Červená knihovna v sedmi letech??
Ať se sebevíc snažím, na víc to není. Je to jakože Dan Brown, přitom ještě spádovější a přitom neobyčejně strnulé. Je úžasné, jak se autoři po celou dobu trvání obejdou bez jakékoliv charakteristiky psychologické nebo motivační. A navíc jsem si tu obohatila svou sbírku textových lapsů: představa, jak někdo někomu vráží do srdce dýku střenkou, mne neobyčejně pobavila! Je to fakt četba na hodně nudné prázdniny, nebo když na neschopence už x-tý den nemáte FAKT co jiného číst...
Příběh působící jako repasovaný Brown, pouze hlavní hrdina je vyměněný za hrdinku. Příběh kombinující lásku, zradu, vraždy, magii, náboženská tajemství, hádanky s tajemnými znameními, atd. V tomto případě ovšem celek dává dohromady nenáročné čtení do vlaku.
"Bylo jí tehdy sedm let... Ten den, zatímco Louis připravoval svačinu, Estelle odložila knížku z Červené knihovny, kterou právě četla,.." (str. 69)
Eh... To jako fakt? Opravdu jsem se snažila nic nečekat, ale bylo to strašná nuda. Chvílemi jsem zvažovala, že se Avignonské proroctví zařadí k mým nedočteným knihám. Nakonec jsem to sice dotáhla do konce, ale zůstal mi pocit, že kdybych se tak opravdu rozhodla, ve výsledku bych o nic nepřišla. Jednoznačně ztráta času.
Pokud od této knihy nic nečekáte, tak vás nemůže zklamat. Příběh je zaměřený na děj, je protkán až přílišným množstvím zvratů a celý působí nedůvěyhodně. Co mi nejvíce vadilo byla černobílost postav, především hlavní hrdinka byla až nechutně dokonalá. Nicméně mě děj bavil těšila jsem se na rozuzlení a splnil svou úlohu oddechu a zábavy. Pokud hledáte pouze čtivo, myslím, že byste neměli být zklamáni.
Kniha se lehce čte a nejde se odtrhnout, kdysi jsem viděla i seriál.