Axolotl Roadkill
Helene Hegemann
Protagonistkou románu je šestnáctiletá Mifti z Berlína – chytrá, citlivá ale duševně narušená. Schizofrenní matka ji psychicky a fyzicky týrala, otec, levicový intelektuál, ji zanedbával. Mifti žije se svými nevlastními sourozenci, píše si deník, nechodí do školy, bere drogy, spí s každým, kdo je po ruce, nejlepší náplní času je podle nísedět v baru a žvanit o čemkoli. Román je fiktivním deníkovým záznamem, do kterého vplynuly maily, intimní esemesky, texty z blogů, útržky rozhovorů… Kniha je plná narážek na berlínskou undergroundovou scénu, komentuje ji i paroduje. Mladá autorka používá originální styl, v textu je napětí, energie, přecitlivělost daná věkem (vypravěčky i autorky) i potřeba citovat „in“ autory a filozofy – i tohle však dokáže spisovatelka dobře použít a shodit. Touto románovou hrou s literárními, společenskými a politickými kontexty vzniklo pozoruhodné, kontroverzní dílo, které si rozhodně zasluhuje pozornost.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2011 , OdeonOriginální název:
Axolotl Roadkill, 2010
více info...
Přidat komentář
Kniha spíš pro náctileté - kupte to své sestře nebo mladšímu bráchovi, bude se jim to zdát echt cool.
Úplně špatné to není, ale německá literatura má mnoho nesrovnatelně lepších kousků.
Pozitivem je jazyk - expresivní, ne však vždycky pouze slangem. Dost kultivovaný jazykový projev prostě.
Po měsíci od přečtení si z obsahu knihy nepamatuji skoro nic. Šestnáctiletá holka tráví většinu času v baru. A čte se to docela špatně, i když by člověk očekával, že to bude skvělý román.
Ani jsem to nedočetla. Divný, nesrozumitelný styl, podivné fráze. Nebavilo mě to. Slang a podivné fráze je to, co mě od dočtení této knihy úplně odradilo.