Až bude volit divá zvěř
Ahmadou Kourouma
Ahmadou Kourouma (1927–2003) se sice narodil v Pobřeží slonoviny, ale můžeme ho směle řadit mezi evropskou spisovatelskou špičku. A to nejen díky tomu, že od 50. let žije ve francouzském exilu. Svými africkými náměty oslovuje mnohé evropské čtenáře, kteří o životě na černém kontinentu vědí jen velmi málo, svou dokonalou francouzštinou, již dokonce sám obohacuje, např. spoustou neologismů, nadchne po formální stránce. Jeho třetí román Až bude volit divá zvěř je velkolepou směšnohrdinskou kronikářskou freskou, v níž nám Kourouma přibližuje politický život, řízený zákonitostmi, záhadami, mýty, náboženstvím černé Afriky. Byl za něj oceněn např. Cenou Inter. Za celoživotní dílo dostal nedávno Velkou Cenu Jeana Giona.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , DauphinOriginální název:
En attendant le vote des bêtes sauvages, 1998
více info...
Přidat komentář
Zvláštní, díky poetickému stylu dost náročná knížka na čtení.
Rozkryje vám pohled na africkou politiku v dobách totality u nás: rozhodně pobaví studená válka Ruska a Ameriky, jejichž vlivu náčelníci domorodých kmenů, povýšení západním způsobem na prezidenty uměle vytvořených států, plně využívají ve svůj osobní propěch.
Kontrast mezi tím, jak se snaží světové mocnosti nastolit v Africe řád prostřednictvím dosazených domorodých vůdců, vnutit jim moderní metody života a vlády, a ti si mezitím řeší lokální a osobní konflikty po svém, kouzly, zaklínáním, obřady, zástupy manželek s nedozírným bohatstvím v zemích lidí umírajících na epidemie...
Mezi vládci poznáte identifikujete arických prezidentů, které komunistický/postkomunistický režim tak oslavoval nebo zatracoval v médiích a jestli si neukroutíte hlavu nad tím, že jeden z nich, co se líbal v televizi s Brežněvem, se dostal k vládě tak, že mnohokrát zaříkával, nechal vařit, lektrvary a až byl připraven, zabil svého předchůdce v prezidentském paláci, uřezal mu varlata a nacpal mu je do úst, aby ten ztratil magickou sílu a pár dní na to mu přiletěl pogratulovat americký prezident k nastolení cesty k demokracii, tak už nevím, co vás překvapí.
Kontrastní, beznadějné, šokující, zábavné. Plné hodnocení.
Po právu oceněná kniha. Pro zájemce postkoloniální Afriky a Afriky vůbec je taková literatura faktu, která v českém jazyce moc nevychází. Zajímavé čtení, doporučuji si zapsat na papírek přezdívky autora diktátorů a států psané v úvodu překladatelkou, lépe se budete orientovat.
Ajta, tak toto pro mne moc nebylo. Hodně se to opakovalo a tím nudilo. Nejlepší byla asi přísloví, která domorodý vypravěč donsomany, životního příběhu s reflexí, ponaučením i satirickým znectěním osobnosti diktátora africké země ve vyprávění utrousil. Jako nakouknutí do reality afrického konce studené války a postkolonialistické politiky je to určitě dobré, naučí to zkostnatělého Evropana vidět Afriku alespoň trochu očima domorodců (např. úchvatně nepochopitelná směs náboženství, které všichni berou děsně vážně - tehdy, kdy se jim to hodí), ale znovu se k této knize nevrátím a určitě mne nemotivovala si od autora přečíst něco dalšího a ani nijak zvlášť googlit. Ale já na literaturu faktu, byť tady přece jen posunutou do beletrie, prostě moc nejsem a historie Afriky mi říká asi tolik, co Schrödingerovy rovnice, takže mě berte s rezervou.