Až budu velká, napíšu román
Alena Ludvíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13849/az-budu-velka-napisu-roman-13849.jpg
4
29
29
Podtitul: Deník matky a dcery z doby protektorátu. Deníky matky a dcery z let 1944 až 1945. Dcera je prožila s otcem v Praze, matka v terezínském ghettu. Svůj deník autorka (dcera) doplňuje vzpomínkami. Autorka knihy se narodila ve smíšeném manželství. Po rozvodu rodičů žila s matkou. Předvolání do transportu přišlo jen matce. Konec války prožila s otcem a jeho druhou ženou. Začala si psát deník, v němž popisuje život u otce a ve škole. Ve stejné době vznikal matčin deník v Terezíně.... celý text
Přidat komentář
Smekám před pevnými nervy matky a dcery a před vzájemnému čekání na sebe v tak nejisté a zlé době. Ale upřímně mě knížka místy nudila, možná jsem jen nebyla v tom správném rozpoložení se do jejich pocitů vžít. Deníkové zápisky matky mi v polovině knihy přišly na jedno brdo. Knížku jsem četla poměrně dlouho a přiznám se, že jsem ke konci pár stránek přeskočila a dočetla už jen konec.
Kniha složená ze dvou deníků - jeden psaný dospívající dívkou v protektorátní Praze a druhý její matkou za zdmi Terezína, to vše doplněné komentářem. Poutavý a velmi citově laděný příběh lásky matky a dcery, ne tak známý jako Deník Anny Frankové, rozhodně stojí za to přečíst.
Já si vybrala do čtenářské výzvy a rozhodně nelituji.
Válečných deníků vyšlo mnoho. Vždy se jedná o silné emotivní příběhy a studnici informací k dějinám každodennosti. U tohoto dvojdeníku se čtenář na relativně malém prostoru seznámí se životem v Terezíně na protektorátní pražské Letné. Doporučuji tedy nejen lidem, které zajímá život v Terezíně, ale také milovníkům Prahy - jsou tu informace, které v průvodcích a pragensiální literatuře nenajdete ;)
Příběh je to hlavně pravdivý, napsaný na základě osobně prožité zkušenosti. Je to poselství o lidskosti a smyslu přežití.
Až budu velká, napíšu román
Rozpaky. Téma určitě zajímavé, takových nikdy není dost. Že paní Ludvíková není spisovatelka je evidentní po pár stránkách, ale i to není nepřekonatelná překážka. Trochu mě dráždily odstavce Jak to bylo?. Kdyby přinášely nějaké extra nové informace, ale spíše šlo většinou o shrnutí a komentáře opakující již napsané. Zápisky Alenky jsou uvěřitelné, popisuje svůj život a smutek po matce, ale i své dospívání v rámci zlých časů.
Co mi ale vadí, jsou zápisky její matky. Odloučení od dítěte musela být strašná věc, její žal chápu, ale ... z literatury znám jiný Terezín, tady mi dost věcí nesedělo. Buď byla Lída trochu jednoduchá nebo jsou její zápisky zcenzurovány dcerou...je divné, že dostávala neustále dárky od mužů jen pro její krásné oči, že ji zbožňovali a trpěli i když byla nedostupná.(Navíc, konec, kde se rozhoduje mezi dvěma muži a konečný ortel je na dceři, taky o něčem vypovídá...) Nevím,víc věřím Lustigově Terezínu, ale možná matka popisuje jinou sociální skupinu.
Přesto jsem ráda, že jsem na knihu narazila, je to zas trochu jiný pohled na válku.