Až delfín promluví
Robert Merle
Román francouzského spisovatele, vydaný prvně roku 1967, je satirou na americký způsob života i myšlení, v níž autor transponoval dosavadní vědecké poznatky o delfínech a nejnovější experimenty s výzkumem jejich schopností. Děj se odehrává na Floridě, kde se vědci seznamují s životem delfínů i s jejich náklonností ke světu lidí. Vědecký výzkum je financován vojenskými kruhy, které chtějí využít delfínů k válečným účelům. Boj mezi vědou a organizátory války vede autor až k momentu (v roce 1973), kdy delfíni mají zachránit svět před atomovou válkou...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1992 , ArgoOriginální název:
Un animal doué de raison, 1967
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Napriek tomu, že nakoniec bránili svojich delfínov samopalmi, hlavných hrdinov zoológov nepovažujem za hrdinov, lebo držať zvieratá v zajatí nepovažujem za hrdinstvo. Kedysi boli za klasických hrdinov považovaní zarastení pacifistickí päťdesiatnici, časy boli iné, a tajní agenti tajne odstraňovali nepohodlných vedcov. Vrátane vládnych zoológov. Dozvieme sa, že delfíny sú vlastne radi, že ich ľudia chytajú a zatvárajú do delfinárií, lebo v mori sú nebezpečné žraloky, a delfíny sa vraj navyše radi hrajú s ľuďmi; žiadnu postavu (ľudskú) som si neobľúbil. Čo bolo na príbehu najalarmujúcejšie, je využívanie delfínov pre vojenské účely, čo nebolo počas Studenej vojny žiadne sci-fi. Staré časy?! Toto píšem dňa 10.03.2016 a na Aktualitách čítam že "Rusko chce k ochraně Krymu použít delfíny".
Po ubohém Víkendu za Zuydcoote mě rafinovaně stylisticky komponovaný a námětem pozoruhodný román (z říše zvířat a v jádru protiválečný) na pár dní přikoval k židli. Merle dokáže být sugestivní, děkuji soundtracku k filmu, že mě přitáhl k literárnímu předobrazu! 4/15
Přečteno vydání z roku 2013. Kniha velice dlouhá až nudná, což by mě tak nevadilo. Ale co mě velice zklamalo, byl styl psaní. Nevím jestli to byl úmysl pana Merleho nebo překladatele, ale souvětí o 3 stranách a více mě fakt velice rušilo. Skoro až "romantický" konec mě odradil od Merleho dalších sci-fi počinů. Jinak Merle psal skvělé knihy o historii.
Geniální kniha, geniální autor.
Tento román měl úplně všechno, co by správný román mít měl. Zpočátku jsem se nad knihou docela trápila, dělal mi problém způsob, jakým byla kniha napsána (ano, myslím například ty nekonečné souvětí na celou jednu stránku). Ale jakmile jsem si na to jaksi zvykla, byla jsem dějem úplně unešená.
Do příběhu je úžasně zanesena nálada ve světě, která v té době panovala. Myslím tím to, jak nedaleko bylo k tomu, aby vypukla třetí světová válka.
Jednoduše řečeno, je to naprosto nádherná a poučná kniha. Robert Merle je podle mě velice zajímavým autorem, který svá díla píše nadčasově. Kniha totiž svým příběhem a dějem zasahuje i do dnešní doby.
Nádherný byl podle mě i doslov pana Miroslava Drápala, který knihu i přeložil. Doslov shrnuje naprosto všechno. Vrací se v něm i k jiným dílům tohoto autora a krásně tím uzavírá i dílo Až delfín promluví.
Naprosto odmítám ten konec, kdyby nebyl Merle už mrtvý tak ho za to zabiju! Herdek, já si to snad dopíšu!
Příběh silného muže a jeho delfínů.
(Přišlo mi neuvěřitelné, co Sevilla s delfíny dokázal a nevzdal se i za své situace.)
"Úspěch je výsledkem řady nezdarů, které je třeba překonávat." (Sevilla)
Obrovské překvapení. Kniha čtená u moře s totálním prožitkem. Lehounce asi tuším kde je ta hranice faktu a fikce. Delfín je nádherný tvor a tohle je ještě nádhernější čtení.
Myslím, že je to kniha spíše pro muže... Je tam hodně politiky a špionáže, na což ženské buňky nejsou stavěné ( aspoň myslím...).Ale zas třeba pasáže o delfíní lasce byly šité na míru ženám. Takže pro každého něco...
Nejen ve své době, ale i dnes výborné dílo (jemuž se Merle v podobném duchu věnoval i ve Výlučné vlastnosti člověka) o ambivalentním a antagonistickém vztahu člověka k ostatním živým bytostem, o vzájemném dvoucestném působení tohoto vztahu a o jednostranném zneužívání tohoto vztahu. Merleovy knihy jsou vždycky o lidech a to i v případě, že jejími hlavními hrdiny lidé (jako právě zde nebo v již zmíněné Výlučné vlastnosti člověka) nejsou. U jeho knih dostává čtenář coby člověk, lidská bytost, dost často přes hubu a mnohdy se za svou lidskou povahu musí stydět. Přiznám se, že jsem svého času (Merleho jsem, ke svému obrovskému potěšení, objevil hodně brzo, cca ve 13-14-ti letech a v tomto věku mají jeho knihy neuvěřitelnou sílu) tu knihu obrečel.
knihu mám, četl jsem několikrát, několikrát jsem viděl film, dnes jsem si smlsnul na dvouhodinové rozhlasové hře - (Osoby a obsazení: komentátor (Luděk Munzar), profesor Sevilla (Karel Höger), Addams (Čestmír Řanda), dále hrají Josef Patočka, Josef Větrovec, Nelly Gaierová a další. )
Skvělé zpracování, skvěle odvedená práce ........ prostě super
Štítky knihy
delfíni zfilmováno člověk a příroda člověk a zvíře rozhlasové zpracování pokusy na zvířatechAutorovy další knížky
2005 | Smrt je mým řemeslem |
1974 | Malevil |
1989 | Dědictví otců |
1974 | Až delfín promluví |
1989 | V rozpuku mládí |
Tak tuto knihu jsem přečetla cca měsíc zpátky. Jako vždy musím říct, že se mi líbí Merlův styl psaní. on si nejdříve najde spoooustu informací, pak teprv píše. Je to velice fundované. Někteří autoři si sednou a píšou, aniž by si k tomu něco zjistili. Merle píše tak profesionálně.
Děj mě fascinoval, postavy měly pěkně vykreslené charaktery. Merle se nebojí psát o sexualitě, což je dobře, když to k tomu patří.
Co mě ale zarazilo, byla podivně napsaná přímá řeč. Celá souvětí oddělená čárkami bez uvozovek? ale hlavně to takto bylo na každé páté stránce asi. To mi četbu dost ztěžovalo