Až do smrti
Amos Oz (p)
Dvojici působivých novel předního izraelského autora spojuje široce pojaté téma nenávisti k Židům a židovské identity vůbec. V první z próz, zasazené na konec 11. století, se pouť družiny francouzského šlechtice do Svaté země postupně mění z cesty za vykoupením duše v orgii násilí a boj o holé přežití. Druhá z novel, pojatá jako monolog izraelského kulturně-politického aktivisty posedlého myšlenkou nebezpečí, jež hrozí ruským i izraelským Židům ze strany sovětského režimu, je výstižným obrazem neklidné duše stárnoucího hrdiny i bouřlivého vývoje moderního židovského státu.... celý text
Přidat komentář
Po delší době opět jsem se dostal k tomuto izraelskému autorovi. A nezklamal. Dvě novely, které se časově liší o stovky let, jsou zajímavým exkurzem na židovství. V první, dle mne působivější novele Až do smrti, je to středověký pohled na Žida coby zdroj zla v křesťanském světě, v druhé , Pozdní láska, je to spíše beckettovsky existencionální zpověď starce, revolučního sionisty v novodobém Izraeli. Dva pohledy na sionismus i s tím spojený antisemitismus. Určitě stojí za přečtení. Přečteno v rámci čtenářské výzvy 2022.
Na první setkání s autorem je tato krátká kniha určitě vhodná. Jedná se v podstatě o dva příběhy o stejném tématu, o strachu, který sužuje Židy nebo jejich okolí. První povídka popisuje onen strach přecházející až v paranoiu na příběhu z 11. století. "V našem středu je cizí muž. Každou noc všichni voláme k Spasiteli, jen jeden volá falešně - nepřítel Spasitele." Závěr příběhu působí velice mrazivě, ovšem celá kniha začne dávat smysl až po přečtení druhé části o strachu/paranoie Židů vůči svému okolí. Celkově se kniha čte dobře, ale při její četbě doporučuji mít pořád na paměti, proč autor tuto knihu napsat. Nespoléhejte na příběh nebo na přílišnou akci.
První část mě moc nebavila. Druhá část mi byla bližší. V domněním, že spolu obě části souvisejí, shledávám toto dílo nadprůměrné.
Příběh bojovníků za svobodu Jeruzaléma a křesťanské víry zasazený do 11. století se mi zpočátku zdál poutavý stejně jako zajímavě pojaté vyprávění odkazující se na údajný latinský zápis jistého Clauda, sluhy urozeného pána Guillaume de Tourona, vedoucího výpravy. Z užitého autorova (resp. překladatelova) jazyka čiší ironie a nadsázka, s níž popisuje zrůdné činy křesťanů vůči židům, jež považují za hybatele všech neštěstí. Na jednu stranu je nadsázka přístupem sympatickým, na stranu druhou vzbuzuje snad ještě větší odpor. V druhé části knihy najdeme další příběh. Tentokrát ze židovské perspektivy a mnohem mladší doby. Že mezi nimi bude určitá souvislost, se dá předvídat. Čtenáři se domněnka potvrdí zhruba v polovině druhého příběhu, kdy si uvědomí, s jakou kuráží a odhodláním jsou lidé ochotni a schopni jednat vůči jinověrcům a společenským skupinám, které se od nich liší, a z nichž mají strach. Když k tomu přidám syrový náhled Šragy Ungera na sebe sama, obhajobu a starost o židovský národ a nakonec radikální a stejně surové nápady, jak předejít nebezpečí ze strany bolševiků a mnohých nevinných lidí, jako literaturu před spaním bych tento titul nezvolila, nicméně pro seznámení se s Ozovou tvorbou, je tato útlá knížka vítaným doplněním.
Štítky knihy
Židé 11. století antisemitismus izraelská literatura novely
Autorovy další knížky
2009 | Příběh o lásce a tmě |
2010 | Černá skříňka |
2017 | Jidáš |
2019 | Mezi svými |
2013 | Scény z venkovského života |
Bohužel tohle se nepovedlo. Protože jde o pana Oze, ať odpočívá v pokoji, dávám jednu hvězdičku.