Až na dno
Joy Fielding
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1710/bmid_az-na-dno-6Xo-1710.jpg
4
383
383
Poklidný život čtyřicetileté Joanne Hunterové, dokonalé manželky a milující matky, se náhle rozpadá. Téměř po dvaceti letech ji opouští manžel, přestává si rozumět se svou nejlepší přítelkyní Evou, jež jí byla od dětství oporou, a navíc se stává terčem výhrůžných anonymních telefonátů. Nepředvídaný sled událostí strhne Joanne z jejích nebeských výšin a zdá se, že není nic, co by ji při tomto pádu až na dno mohlo zachytit, a nikdo, kdo by rozevřel ochrannou náruč. Najednou je odkázaná pouze na sebe. A neodbytný, chraplavý - ani mužský, ani ženský - hlas v telefonu ji neustále děsí: „Teď jsi na řadě ty…“... celý text
Literatura světová Pro ženy Thrillery
Vydáno: 2005 , Ikar (ČR)Originální název:
The Deep End, 1986
více info...
Přidat komentář
Joy Fieldingová kdysi dávno, alespoň co mi paměť sahá, patřila k mým nejoblíbenějším autorům. Dost možná byly právě její knihy prvními „dospěláckými detektivkami“, které mě nadchly. Několik let se mi žádné její dílo pod ruce nedostalo, proto jsem knihu Až na dno četla s pořádnou dávkou nostalgie. A to byl zřejmě jediný důvod, proč jsem ji také dočetla.
Žánr thrillerů v posledních letech získal nový rozměr, se kterým v porovnání je Až na dno taková oddechovka, zaměřující se více na pocity a životní útrapy opuštěné a vyděšené ženy, než na napínavou detektivní zápletku a dech vyrážející konec.
Román slušný, sonda do nejniternějších pocitů skvělá, námět zajímavý, thriller nudný. Určitě se plánuji seznámit s novější tvorbou Joy Fieldingové…
Kniha mě zklamala. V příběhu se mi líbil vývoj hlavní hrdinky z uťápnuté puťky, která nechce nikoho zklamat v samostatnou, sebevědomou ženu. Jinak mi vše přišlo takové natahované. A já bych tedy rozhodně manžela, který si potřebuje rozmyslet jestli se mnou chce ještě být, zpět rozhodně nevzala.
Slušný psychologický román, hlavní hrdinka se dostává do situací, které bych nechtěla prožít .... Za mě fajn čtení :-)
V této knize byla spousta věcí, které se mi z nějakého důvodu úplně nelíbily. Jednání hlavní hrdinky mi někdy připadalo velmi zvláštní, popisy snů a představ klidně i přes několikstran mi připadaly dost zdlouhavé a osobně bych je zkrátila tak na polovinu. Ale jako celem se mi kniha líbila a její čtení jsem si užila. Pro mě byla místy až mrazivá s dosti ponurou atmosférou, v určitých chvílích byla velmi napínavá a pak vám zase dala klidnou chvilku na odpočinek. Nebyla to nejlepší kniha, kterou jsem od Joy četla, ale podle mě za přečtení stojí a času stráveného její četbou určitě nelituji.
Může obsahovat lehké spoilery. Tak neskutečně hloupou a neschopnou hlavní hrdinku jsem snad ještě neviděla. Chová se jako by jí bylo maximálně patnáct, nic neumí, nemá žádné zájmy, kamarády ani názory. Pořád nekde něco zapomíná a na počkání každému vykecá kód alarmu. Pořád jen uvažuje nad tím, že už je stará (je jí 41), pozoruje své tělo a přitom se obléká jako stará panna a sedí doma na zadku. Chlubí se tím, že ma jen jednu kamarádku, kterou od malička poslouchá na slovo. Tato její kamarádka je taky dost nesympatická a sebestředná. Chápu, že má nějaký problém, ale zdá se mi to teda dost přehnané. Čekala jsem, že za tím bude něco víc. Vrah mi až tak překvapivý nepřišel, většina postav šla buď jednoduše vyloučit nebo se naopak naopak nabízela sama, takže by to vůbec nebylo překvapivé. Zbytečně mnoho popisů snů, představ, úvah na úkor uspěchaného konce. Na konci jsem nechapala ani jednoho z manželů, ze se rozhodli, tak jak se rozhodli.
Velice rychle jsme se začetla a nakonec přečteno jedním dechem. Na jednu stranu oddechová kniha, na druhou plná zvratů a napětí.
Kniha nebyla vůbec špatná, trochu jsem měla problém s vrahem, protože jsem musela přemýšlet kdo to vlastně je...
Kniha byla moc hezky napsaná, napínavá od začátku až do konce. Od knihy jsem na začátku moc nečekala, takže pro mne byla příjemným překvapením. :)
Ale jo,docela ušla,čekala jsem trochu víc,vadilo mě například,že o vrahovi se v celé knize skoro vůbec nezmiňuje a člověk se musí rozpomenout kdo že to vlastně je.
Hrozně moc mě to nebavilo....,ale četla jsem....až asi u dvousté stránky jsem přeskočila na předposlední kapitolu....a dozvěděla se, jak to vše bylo...Kdyby tohle byla první kniha od Joy....nesáhla bych už nikdy od ní po jiné....naštěstí není, a tak snad příště budu mít více štěstí na dobrou knížku ....
Mně zas příběh přišel jako velmi slušný psychologický román. Kdo nezažil psychickou šikanu, tak tomu to přijde nereálné. Ale mohu vás upozornit, že to si nezadá ani s násilím. Člověk neustále čeká úder a neví odkud, nejhorší je, když vám nikdo nechce uvěřit.
Jsou tu dvě kamarádky, jedna je vždy v pozadí Joanne a druhá průbojná Eva, i teď Eva chce pozornost všech a je z ní klasický hypochondr, když prodělala potrat. Joanne zas někdo volá a vyhrožuje smrtí a znásilněním. Ale Eva je přece na tom hůř, navíc Joanne ztrácí manžela, který si chce rozmyslet, zda rozvod či ne a co vlastně chce.
Obdivovala jsem Joanne, která nakonec pochopí, že jestli má žít, musí pro to sama něco udělat, nakonec je to její muž, který má strach, že o ni přijde. A to je v tomhle případě moc dobře.
A navíc Joanne dostane vraha, a i muž pochopí, kde je jeho místo. Eva zas, že když se odejde léčit, muž a přátelé ji neodsoudí, ale podpoří.
Moc pěkné.
Tento příběh, co už jich autorka vymyslela, mi přijde jak spíchnutý horkou jehlou, hodně nepravděpodobný. Před ním jsem přečetla Jane utíká - nebe a dudy.
Toto byla jedna ze slabších knih od této autorky,jinak ji mám moc ráda,ale tady jsem na rozpacích,no přečetla jsem ji a tím zůstane ležet v knihovně,dále ji nebudu doporučovat.......
Kniha se četla celkem dobře, jenže mě dost nudila i když jsem ji nakonec dočetla. Nevím, ale od Joy jsem četla vážně zajímavější knihy. Tři hvězdy dávám za styl psaní, námět za dvě.
Jedna z nejlepších od Joy. Absolutně nepředvídatelný konec. Já jsem byla nadmíru spokojená.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Zachráníš mě ráno |
| 2004 | Poprvé |
| 2010 | Jane utíká |
| 2005 | Panenka |
| 2019 |  Špatná dcera |
Kniha nebyla vůbec čtivá. Četla jsem ji jenom proto, že autorku miluji. Vím, že má jinak úžasné knížky a tak jsem pořád doufala, že se děj rozjede. To se bohužel stalo až na posledních pár stránkách. Měla jsem ji rozečtenou několik měsíců. Vždy, když jsem se přemluvila a pár stran si přečetla, kniha mě natolik nudila, že jsem ji zase zavřela a dlouho se dokopávala k tomu ji znovu otevřít.