Až na dno blahobytu
Jan Keller
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78757/az-na-dno-blahobytu-78757.jpg
4
73
73
Kniha se zabývá společenskými souvislostmi ekologické krize s důrazem na oblast politiky a ekonomiky. Analyzuje patologické rysy konzumní společnosti, která výrazně omezuje naše šance přejít k trvale udržitelným životním způsobům. V závěru se dotýká jednoho z předpokladů tohoto přechodu: mocenské a ekonomické decentralizace.
Přidat komentář
Keller 2021: "Ekologie je nástroj, jak vyvolat v západní civilizaci pocit viny."
Inu, stařecká senilita se nevyhýbá ani sociologům. Bylo by zajímavé sledovat, jak by se Keller kroutil při četbě tohoto svého, téměř třicet let starého, přelomového díla, které formovalo nejednoho environmentalistu či anarchistu a bylo zajímavým příspěvkem v českém alterglobalizačním hnutí.
Povinná četba do školy, ale velmi poučná. Měli bychom se nad sebou opravdu zamyslet a přestat ničit planetu a začít ji chránit jak jen to jde :)
Totálně mě dostal, dala bych to do povinné literatury! Musíme zvýšit produkci, abychom odstranily následky zvýšené produkce... Lidé, čtěte. A líbí se mi i forma podání, kdy odborná literatura umí být podána čtivě i pro naprosté laiky
První čtivo od "Killera", které se mi dostalo do ruky a byla to láska na první pohled:-)
Malá parafráze: "záchranu planety přece musí mít někdo v kompetenci, když na kdejakou maličkost už existuje příslušný úřední odbor a odpovědní referenti".
Omyl vážení.
Kellerovy knížky mě prostě vždycky uplně pohltí, že je přečtu skoro na posezení. Tahle je i po těch cca. 20 letech stále aktuální (nebo je spíš mnohem aktuálnější než byla v době svého vydání). Nutí k zamyšlení, ale také k jednání. Ekologická stránka naší civilizace je špatná, to ví každý. A každý může aspoň něco málo změnit (nekupovat si auto, neplýtvat, nekupovat zbytečně věci, šetřit...). Myslím, že v tom je právě síla a hlavně účel této (a jiných podobných) knih. Jako velmi pozitivní také hodnotím styl knihy, kdy autor často používá ironii, takže díky tomu problémy vyniknou mnohem ostřeji, než kdyby je pouze konstatoval.
Kniha je dôležitá, lebo obsahuje široký rozbor príčin a dôsledkov ľuďmi spôsobených ekologických problémov z pohľadu politiky. K niektorým kapitolám by sme mohli prilepiť štítok "sociální ekologie"; presadzujú, okrem iného, dobrovoľnú skromnosť a decentralizáciu. Vydavateľstvo Hnutí DUHA ma milo prekvapilo, že sa k takýmto riešeniam hlási (alebo aspoň hlásilo – čítal som prvé vydanie z roku ´93). Takéto knihy by mali patriť medzi povinné čítanie.
Z těch několika Kellerových knih, které jsem měl možnost číst, je tato tou nejslabší. Mnoho problémů na malém prostoru, jejiž možné řešení je naprosto utopické, či alespoň pro mě naprosto nepředstavitelné.
Já sem tuhle knížku nečetla až zas tak dobrovolně, ale spíše proto, že jsme ji rozebírali na přednáškách. Docela mě překvapila. Uvědomila jsem si věci, nad kterými jsem dříve vůbec neuvažovala a nezabývala se jimi. Zrovna odpočinková knížka to není, musíte být docela soustředění a přiznávám, že některé kapitoly jsem si musela přečíst vícekrát abych úplně pochopila ,,co tím chtěl autor sdělit,,. U autora mi občas vadilo, jak se sebejistě vyjadřoval. Jako kdyby neexistoval jiný možný správný nebo aspoň přijatelný názor na danou problematiku. Určitě zajímavé čtení a myslím si, že se k této knížce ještě někdy vrátím.
Mé první setkání s podobným typem knih a svým způsobem hodně dobré v tom, že to bylo právě v době, kdy se nemilosrdný a dravý kapitalismus rozkládal věude kolem, tedy v době, kdy kniha vyšla poprvé.. Její obsah mi natolik otevřel oči a znechutil okolní společnost, že od té doby podobné knihy strašně nerad čtu, protože mě vždycky strašně naštvou, neboť přesně jak se píše v závěrečném shrnutí knihy: Převážná většina ekologické literatury se zabývá popisem toho, jak člověk postupně systematicky ničí přírodu, která je nezbytným předpokladem jeho přežití. Tato studie má poněkud jiný záměr. Snaží se přispět k pochopení toho, proč naprostá většina lidí a konečně také lidstvo jako celek, lhostejně přihlíží blížící se pohromě." Další podpůrná noha mého narůstajícího misantropismu.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Úvod do sociologie |
| 1993 |  Až na dno blahobytu |
| 2010 | Tři sociální světy. Sociální struktura postindustriální společnosti. |
| 2005 | Dějiny klasické sociologie |
| 2008 | Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna |
Tónem ironizující čtení o jinak neodlehčené skutečnosti toho, že kdo bude chtít zachránit ztýraný svět, bude muset změnit náš společný náhled na struktury státu, trhu a byrokracie. Některé kapitoly mi přišly slabší (televize, politické strany).
Tato čtenářka se ještě víc přesvědčila o tom, že se bude snažit být pružná a vřelá, nacházet ideály, pro která se dá trpělivě snášet, ale že modernímu člověku nedá své požehnání (o které, nutno říct, nikdy nežádal) ani energii, či důvěru.