Až na kraj světa
Julie Růžičková
Děti vyrostli, doma už se všem nemusíte tolik věnovat, jste stále plně energie a ozývá se touha poznávat a zkoušet nové věci. Konečně máte čas a prostor uskutečnit svoje sny, i když je druzí povazujiza bláznovství. Kdy, když ne teď? To si řekly Jitka s Julii a vyrazily na tři týdny s batohem do Španělska s cílem dojít až na kraj světa. Ve své inspirativní knížce, kterou výstižné nazývají denikem-cestopisem, vás provedou radostm8 i strasti svého putovani, ukážou vám krásu v jednoduchosti a navnadi vás pustit se do vlastního dobrodružství.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2021 |  Bossing na jehlách: O kobrách, kudlankách a jiné havěti v práci |
| 2024 | Až na kraj světa |
Knih o poutnictví, konkrétně o pouti do Santiaga jsem už pár četla, ale zatím mne to neomrzelo a jsem ve fázi, kdy si stále ještě ráda přečtu nějakou další podobnou publikaci. A tak jsem sáhla i po knize Až na kraj světa, která je o tom, kterak se 3 dámy vydaly po Camino Primitivo do Compostely a dvě z dam pak ještě dál na konce světa - na Fisterru.
Hodně jsem váhala nad hodnocením knihy. Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdami. Číst si o poutnictví mne v posledních měsících začalo lákat, takže vnímat ty zážitky mne bavilo i v této knize. Uchvacovalo mne to. To, jak autorky popisují, jak moc velký a vnitřně očistný zážitek to pro ně byl. Jak moc si to i přes fyzickou únavu uměly užít. Prožít si to. Vypnout myšlenky a být "tady a teď". Navíc celé vyprávění je doplněno o barevné fotografie. To všechno bylo skvělé.
Proč jsem váhala, jestli nemám snížit hodnocení, bylo z důvodu, jak bylo vedeno to vyprávění po té formální stránce. Bylo patrno, že příběh píší Julie Růžičková a Jitka Jandáková a píší o své pouti, kterou s nimi absolvovala jejich kamarádka/známá paní Markéta. V úvodu hned autorky přímo přiznávají, že nejsou profesionálky v psaní cestopisů a že celá ta kniha je něco na pomezí deníku a cestopisu. Co pro mne osobně bylo nicméně trochu matoucí a rušivé, je to, že ta cesta je psaná ve stylu "my jsme putovaly, viděly jsme to a to", ale pak tam v jedné větě o sobě paní Jitka a paní Julie píší ve třetí osobě. Když dám příklad: "Ždímat můžeme nejspíš i boty, Jitky plátěná trailová obuv je sice rychleji mokrá než pohorky Julie a Markéty, zato je nám ale jasné, že i daleko rychleji uschne." Je to psané v množném čísle, ale jako by tam byla ještě čtvrtá osoba, která se tam vyjadřuje o zbývajících třech lidech a píše o nich ve třetí osobě. Nevím, jestli je to srozumitelně napsané, co mi na tom dělá problém, ale občas jsem s tím bojovala, kdo teda píše kterou část a kdo přesně to teda zrovna vypráví. Trochu mi to kazilo dojem ze čtení.
Ale po obsahové stránce to bylo moc moc fajn a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. A už se pomalu poohlížím, do jakého dalšího literárního putování se pustím.