...až navěky IV - V

10.07.2019

Nevím, jakého poselství měla být kniha nositelkou, či měla jen dokumentovat stav v tehdejší americké armádě. Ve mně nechala dojem absurdity.
POZOR, SPOILER:
Před útokem na Pearl Harbour nudící se vojáci, každou volnou chvilku trávící v bordelech, věčně totálně ožralí, odcházející si kam a kdy se jim zachce. Naproti tomu absurdně řešený nepříliš závažný prohřešek Angela Maggia, přebujelá administrativa, desítky spisů a lidí, kteří se jím zabývají, jeho uvěznění ve vojenské káznici, kde je pro svou nezlomnost a rebelství umlácen dozorci.
Po útoku se vyšší důstojníci projeví jako naprosto neschopní a absurdně se do protiútoku postaví obyčejní vojíni.
Hlavní hrdina Prew absurdně zastřelen, když se chce tajně VRÁTIT ke své jednotce.
KONEC SPOILERU.
Odnáším si trpkou informaci, že neschopní, bázliví, nepoužitelní velí. Vojáci tělem i duší, odvážní a daleko schopnější poslouchají, případně jsou brutálně perzekuováni.
Román bych zakončila Prewittovým skonem. Konec se mi zdá zbytečně protahovaný. Úplně fajn se mi to nečetlo, zvlášť kvůli neustálému opakování stejných slov, stejných vět. I když vím, že to měla navodit atmosféru vojny připomínající neustálé "ano, pane", "ne, pane", což se povedlo.