Až za slunce západ plout
Robert A. Heinlein
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12860/az-za-slunce-zapad-plout-12860.jpg
4
26
26
Maureen Johnsonová, se vzbudí v hotelovém pokoji s mužem a kočkou vedle sebe. Kočka, to je Pixel, dobře známá čtenářům románu Kočka, která prochází zdí. Muže nezná a kromě toho je mrtev… Tak začíná další román Roberta A. Heinleina Až za slunce západ plout. Toto dílo je plné nejoblíbenějších mistrových postav. Autor rozšiřuje a obohacuje svou impozantní vizi času a prostoru, života a smrti. Je to mistrův nádherný návrat do alternativních světů...... celý text
Romány Sci-fi
Vydáno: 1996 , Classic AndOriginální název:
To Sail Beyond the Sunset, 1987
více info...
Přidat komentář
Román patrí do neskorého autorovho obdobia, teoreticky by teda mal byť kopou stareckých žvástov, potľapkávania po ženských zadočkoch, hodnotenia objemu ženských hrudníkov, sexe na na rôzny mysliteľný aj nemysliteľný spôsob, politickej agende, kritike demokratických hodnôt v prospech tých tradičných konzervatívnych s výnimkou sexu, o hodnotách kapitalizmu, individuálnej slobode, občianskej povinnosti, to všetko delené opätovným sexom, cez sex, pri sexe, dupľované sexom, sexom umocňované, začínajúc sexom a sexom končiac…
Áno o tomto všetkom to je. Heinlein tu svoj libertariánsko-konzervatívny svetonázor zabalil do SF plášťa, v ktorom cestuje naprieč časom a rôznymi alternatívnymi realitami. Gro románu však tvorí celoživotný príbeh dlhovekej Maureen Johnsonovej, jej kariéra, rodenie detí, meniaca sa spoločnosť a jej adaptabilita. V románe sa stretneš s viacerými postavami z predošlých autorových románov. Najdôležitejšou je samozrejme kocúr prechádzajúci stenou zvaný Pixel…
I keď Heinleinova tvorba z jeho posledného obdobia nie je tak úplne podľa môjho gusta, táto kniha sa mi napriek rozvláčnosti páčila. Buď bol preklad lepší ako originál alebo lepší ako tie ostatné preklady. Docela som si román užil, hlavne spústu tých neodmysliteľných hlášok, veľká spokojnosť…
Toto dílo je podle mého názoru především pro skalní fanoušky R.A. Henleina. Je to takový dlouhý epilog k některým jeho knihám, alternativním časovým liniím, k oblíbeným postavám jako Lazarus Long a další z Howardových rodin, kocour Pixel (je zmíněn i počítač řídící měsíční revoluci z románu Měsíc je drsná milenka) a tu a tam další narážky pro pozorné čtenáře......a je to také trochu o sexu a nesmrtelnosti: "A žili šťastně až na věky." ---- Oblíbená citace: "Velkou krásou manipulování s časem je to, že je vždy dost času, nikdy nemusíš spěchat!" --- Zajímavé je, že se tu Henlein dotkne i problému braní drog mladou generací a je docela zvláštní, že se s tím neumí úplně popasovat a tato část působí poněkud mimo celkové směrování románu. Jinak dobré čtení.
Ano, kniha je o cestovani po alternativnich casovych liniich naseho sveta a o sexu ve vsech podobach. Je vsak take o odpovednosti a mezilidskych vztazich, o materske lasce, o povinnosti muze k rodine a k vlasti, o vzpominkach na dobu, kdy diky zdravi a mladi se veci zdaly jednodussi a hezci. Az za slunce zapad plout nabizi moznost prekrocit nejen hranice sveta a casu, ale vytvari pro ctenare svet, v nemz si muze vybrat, kam az je spravne prekonat spolecenske a nabozenske normy, ktere si jako lidska spolecnost vytvarime casto navzdory jejich sporne logice.
Maureen Johnsonova je sice zena, ktera vzpomina na poslednich sto let prozitych v USA jako vzorna manzelka a matka, ale i promiskuitni milenka a vzdelani lacna studentka. Predevsim je vsak usty Roberta Heinleina, ktery na sklonku sveho zivota vyjadruje zklamani ze ztraty drivejsich lidskych a spolecenskych hodnot a hleda unik do sveta vecneho mladi, radosti a odpovedne lasky mezi lidmi.
Neprehlednutelna je take velice pekna a bohata cestina prekladatele Vincenta Sinskeho.
Väčšina knihy je sex, sex, sex a niekedy aj incest, ale v konečnom dôsledku nuda, nuda, nuda.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 2020 |  Cizinec v cizí zemi |
Heinleinův román Až za slunce západ plout, napsaný těsně před autorovou smrtí v roce 1988, by klidně mohl nést podtitul „Deník věčně nadržené, prostopášné americké manželky“. Sexuální obsese stárnoucího Heinleina tady jde až na samou hranici pornografie a zdrcujícím způsobem devalvuje jeho titul velmistra sci-fi žánru. Až za slunce západ plout se sice pohybuje v alternativních světech a používá několik málo sci-fi propriet, jako jsou časové paradoxy, lunární města, kočky, procházející zdí… ale ty všechny v tomhle opusu hrají jen vedlejší roli, jakýsi kompars, často dokonce schovaný za scénou a připomínající se jen výjimečnými a malátnými výstupy. Všechno zásadní se pak odehrává mezi roztaženýma nohama Maureen Johnsonové, jejíž liberální postoje k manželství, sexu, incestu a cizoložství jsou alfou a omegou celého čtyř set stránkového elegia, ne nepodobného Wildeovské Lady Fuckingham. To jediné, co je na této knize k pochválení, je mimořádná Heinleinova rétorika. Jinak je to ztráta času.