Babbitt
Sinclair Lewis
Vrcholné dílo autorovo, v němž vytvořil typ průměrného měšťáka, jehož hlavním ideálem je dobré bydlo. V jeho osudech a myšlení zpodobil perem pravdy a satiry způsob života a názory dobře situovaných amerických občanů, kteří se "shodují v názoru, že dělnická třída se musí držet zkrátka, a chápou americkou demokracii jakožto systém, který neznamená rovnost majetku, zato však vyžaduje zdravou jednotu v myšlení, v oblékání, ve vyjadřování a v názorech na malířství a mravnost."... celý text
Přidat komentář
Již dlouho jsem nebyl tak v rozpacích, jak hodnotit knihu. Po přečtení začátku knihy jsem se namlsal krásnou barvitostí vět a těšil jsem se, že tentokrát si na čtení pošmáknu, ale nestalo se. Pasáže, které byly literárně brilantní se střídaly s pasážemi vyloženě nudnými. Co na příběhu oceňuji je to, jak je kniha aktuální i dnes, byť je sto let stará. Takových Babittů, kteří dychtí po penězích, úspěchu, uznání a moci máme okolo sebe dost a dost. I oni využívají stejných metod jako před sto lety George Babbit, aby svého cíle dosáhli. Lidský druh byl, je a bude všude stejný. V každé společnosti se najde určité procento snobů, falešných moralistů, nebo chlápků, kteří mají krizi středního věku. Tak jako George F. Babbit.
Babbitt je maloměšťák jak vyšitý. Chytne druhou mízu a snaží se vyprostit ze svého stereotypu. Když se mu to téměř podaří, zjišťuje, že mu přecejen v těch zajetých kolejích bylo nejlépe.
Začátek mě namlsal, detailní popis Babbittova rána neměl chybu. Ale pak přišla záplava nudných stran s tu a tam zajímavým odstavcem. Až posledních sto stran jsem dočítala se zaujetím.
Babbitt je dalším důkazem, že americkou "vážnou" literaturu nechápu. V doslovu je Lewis přirovnáván k Poláčkovi a zřejmě se s tím dá souhlasit, ale!
Pro mě je zásadní rozdíl v tom, že zatímco české, Poláčkem popsané i karikované reálie mi jsou známé i blízké, o těch amerických nemám potuchy a tak jsem ocenila jen to, co jsem pochopit dokázala.
Babbitt se velkou část knihy snaží utéct - před přáteli, kteří vlastně přátelé nejsou, před rodinou, která ho nechápe, před stárnutím, kterého se bojí, před svým okolím, z kterého je zmatený......před sebou samým. Dojemné, mrazivé, čtivé, nadčasové.
Hodně už zde v komentářích zaznělo a s mnohým se ztotožňuji. Přidám tedy mé hlavní postřehy.
Z 350 stran jsem se k četbě až do cca strany 250 musel celkem nutit. I když autor umí dobře psát, nudné pasáže (a bylo jich dost) se prostě čtou špatně. Pak ale přichází zásadní obrat, který ukazuje především dvě důležité věci. První je ta, že Babbitt ve svých 47 letech prožívá krizi, která je blízká jistě mnoha současníkům a je výborně popsaná. Druhá, ještě mnohem zajímavější, je ukázka toho, že když vybočíme ze "společenských standardů", staneme se rázem černou ovcí a může to mít i fatální následky.
Co je ještě na knize zajímavé je její nadčasovost. Přestože byla napsána skoro před 100 lety, až na výjimky čtenář ani nepostřehne, že nejde o román ze současnosti.
Celkově dám 4* při 70% díky závěrečné třetině (80%; první část tak 55%). 23.7.2017.
Začátek se mi moc líbil - hned úvodní kratičká kapitola s nádherným popisem probouzejícího se města. A ve druhé kapitole soucítíte s Babbittem, který je vytrhován z ranního spánku venkovními zvuky a rozumíte jeho pocitům. Všichni to asi dobře známe. Ranní koupelna, oblékání, snídaně a diskuze? s dospívajícími dětmi - to vše je dobře napsané a právě popisem bezvýznamných detailů dobře čtivé a uvádí čtenáře do běžné rodiny.
V průběhu románu se autor zaměřuje více na samotného Babbitta, jeho nespokojenost se sebou samým. Není to ale "tvůrčí" nespokojenost, která žene člověka výš, jeho představy o "úniku" či nápravě jsou velmi ploché, čouhá z nich maloměšťáctví, jako sláma z bot. Nicméně se o změnu pokouší, bohužel způsobem, který nikam nevede, což si poté sám uvědomuje - "A najednou mu bylo jasné, že jen tak utéct před sebou je bláhovost, protože nikdy nebude s to uniknout sám před sebou..."
Po částečném vzestupu v hierarchii této maloměšťácké společnosti, se Babbitt svým myšlením dostává do rozporu s politikou různých společenských, politických, rádoby vlasteneckých spolků a organizací jejichž je členem, což vede zase k částečnému vytěsňování z jeho získané pozice. Moje sympatie jednu chvíli získává svým postojem k nátlakovému náboru do LDO (Liga Dobrých Občanů) - "Radši se na místě propadnu, než abych se dal od někoho znásilňovat a vstupoval někam, kam nechci!" Bohužel to nevydržel...
Román se vysmívá právě způsobu života této společenské vrstvy. Hlavním měřítkem zde je, kdo kolik vydělá, dolar je synonymem úspěchu a snaha dostat se mezi tzv lepší lidi je hlavním cílem.
Líbily se mi hodně popisy různých detailů, namátkou hra světel při koupeli ve vaně atd.
Naopak mě docela otravovaly poměrně dlouhé pasáže různých projevů a neskutečně hloupých rozprav a dialogů. To bezprostředně po přečtení ovlivnilo moje hodnocení.
To teď s odstupem měním a přidávám románu čtvrtou hvězdičku.
Autorovo téma je jasné - tkzv. kritika maloměšťáctví - což po přečtení knihy snadno převedete na prostou kritiku povrchnosti a společenské přetvářky. V zásadě autor nemá rád církev (protože je ateista) a tak zesměšňuje víru a vše považuje za přetvářku a za druhé nemá rád podnikatele (protože je socialista) a proto všichni kradou, manipulují a podvádí. Dobří jsou odboroví štváči a různé pochybné nepracující (protože filozofující) existence salónních bolševiků. George Babbit je prostě normální člověk se svými slabostmi, který prožívá krizi středního věku a má pocit, že mu v některých věcech ujel vlak, ale sám dospívá k přesvědčení, že alkoholové a mravnostní eskapády nejsou tou správnou cestou. Příběh celkově je velmi čtivý a udržuje pozornost čtenáře. Držel jsem Babbitovi palce až do konce.
Narozdíl od petra7416 pode mnou si nemyslím, že všeobecně musíme čekat, až se my nebo naši partneři probudíme jako babbittovští páprdové. Většina z nás jsou právě nyní stejně trapně konformní páprdové (páprdky :o)) jako Babbitt, co ze strachu o vlastní pohodlí den za dnem znásilňují svoje svědomí a skutečnou sebereflexi se pokoušejí zatlačit někam hluboko činorodostí, společenskými styky či rozvíjením iluzorních představ o sobě samém. Bez ohledu na stáří a pohlaví.
Je to kniha o nás, nejen o mužské krizi středního věku. Mění se jen společenské skupiny, se kterými se srovnáváme, do kterých se toužíme bezpečně schovat.
Napadlo Vás někdy, ty co píšou o páprdovi, že se jednou probudí a budou právě jako Babbitt (a nebo to bude jejich přítel/muž)? Geniálně popsaná pseudokrize středního věku zasazená do Ameriky dravého kapitalismu asi je možná bližší mužům, ale ty stereotypy jsou aktuální i dnes, a to díky "dějinnému" posunu, kdy tyhle staré věci zažíváme dnes.
Pro mě strašně zvláštní kniha. Na jednu stranu jsem si říkala, že je ten příběh nemastný, neslaný a chtěla jsem ji co chvíli odložit, ale na druhou stranu jsem si po chvíli uvědomila, že jsem přeletěla dalších 50 stránek. Řekla bych, že byl oceněn právě za tu úžasnou hru s jazykem. Příběh, který je prakticky „oničem“ dokázal podat takovým způsobem, že jsem ho doslova hltala jako nějakou napínavou detektivku.
Myslím, že jen vyžaduje od čtenáře trochu trpělivosti a citu a pak vás určitě okouzlí stejně jako mě.
Musím říct, že 2/3 knihy mě vůbec nebavily. Přesně jak zde bylo už napsáno "páprda který se furt naparuje" knihu jsem tak nějak dočetla, ale musela jsem se k tomu vyloženě nudit, a vlastně jsem ani nepochopila proč byl za tuto knihu Sinclaire Lewis oceněn...
Škoda, že většina knihy je o práci, politice a životě v USA. Víc mě bavily části o soukromém životě Babbitta a jeho rodiny.
Knížku jsem si vzal na dovolenou. Ze začátku dobrý, ale pak jsem toho začal litovat, protože mě to nudilo. Pak mě kniha začala vadit a děsně mě štvala. Posléze jsem zjistil, že mi nevadí kniha, ale Babitt. Ten nudnej páprda, co se pořád přetvařuje a děsně se naparuje. Pak se všechno nějak zvrtlo, já knihu dočetl a v poslední třetině jsem teprve pochopil, proč dostal Sinclair Lewis za tuto knihu Nobelovu cenu.
Musím přiznat, že první polovina mě nebavila tolik jako ta druhá a občas jsem musela číst některé věty víckrát, protože mě od čtení snadno něco odtrhlo. To se mi ale nestávalo, když jsem se začetla,jakmile se tam konečně začalo něco dít. Paul postřelil svou ženu a Babbitt se naprosto změnil? To byla pro mě nádhera. Naprosto dokonalý obrat v ději jen proto,aby se čtenář vcítil i do „dělnické třídy“. Tohle mě zaskočilo a opravdu mile překvapilo. Byl to krásný a promyšlený autorův tah a já jsem za to vděčná, protože číst cca404 stran o sebevědomém vlastenci a sobci by mě vážně nebavilo. Tahle knížka se asi zalíbí každému čtenáři, protože buď se bude líbit lidem, kteří čtou rádi knihy o politice, nebo se bude líbit těm, kteří mají rádi, když v ději nastávají velké obraty.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Arrowsmith |
| 1984 | Babbitt |
| 1967 |  Krev královská |
| 1975 | Hlavní třída |
| 1963 | Elmer Gantry |
Babbitt jako hlavní postava, okolo níž se děj točí, je svou povahou takový nejistý pokrytec, který při postupu ve své kariéře o sobě stále více pochybuje, což vyvrcholí posledním dějovým zvratem. V porovnání s Hlavní třídou mě děj Babbitta tolik neoslovil, i tak je to určitě dobré podobenství maloměstské střední třídy, která snoubí apatii, pokrytectví a dodržování společenských konvencí. Nadčasová kniha, ne však tolik čtivá.