Bábi Jarka aneb Já se mám, že tě mám
Anna Divišová
Rozsáhlá povídka o vztahu dospělé vnučky s její babičkou a o jejich společném čase. Je v dnešní době možné, aby si byly dvě dospělé ženy s věkovým rozdílem čtyřiceti pěti let blízké? Anna je ve věku, kdy by si měla někoho najít a začít plánovat rodinu, jenže ona chce svůj čas trávit s bábi Jarkou. Humorně vyprávěný příběh z jedné vesnice na Vysočině, kde se ještě pořád dělají sena, otavy, zavařuje se všechno možné ovoce nebo se pořádají zabíjačky králíků a holubů. Bábi Jarka se jen rozčiluje, že se Anna nechce začít učit péct ty její buchty, když čas přitom letí tak rychle.... celý text
Přidat komentář
Opravdu se tenhle příběh stal? Je vážně možné mít se svojí babičkou tak silné pouto, které vás k ní bude naprosto přirozeně táhnout, skoro každou volnou chvíli? Je možné, si svoje místo v životě najít na vesnickém statku, obklopení rodinou a dobrým domácím jídlem? Vskutku je a dokonce to dává obrovský smysl, bohužel jak už to bývá, život umí být i hořkosladký...
Hodně příjemné čtení. Trochu nářečí, trochu humoru, trochu ze života. A nejlepší hláška je "řízek s chlebem"!
Novela s názvem „Bábi Jarka“ je přesným důkazem toho, proč mě baví číst. Abych Vám svou myšlenku přiblížila. Bábi Jarka je úzká knížečka, která v sobě má ale velmi hlubokou a krásnou myšlenku. Knížka vypráví o vztahu vnučky a babičky. O vztahu tak krásném, že se budete během čtení jenom usmívat.
Já jsem z knihy nadšená, dlouho jsem nečetla tak příjemný a silný příběh. Takový, kde nejsou žádné vycpané části, kde čtete tak lehce, že na chvilku zapomenete, že vlastně čtete vůbec. Knížka mě donutila se zamyslet a toho si u příběhů velmi vážím.
Za mě dokonalost. Ještě, že jsem knihu stihla přečíst v tomto roce, protože určitě nebude chybět na mém seznamu nejlepších knih za rok 2023.
PS: „Já se tak mám, že tě mám“ je věta, kterou by měla slyšet každá babička!
Knížka, která je vhodná na odreagování. Příjemné, lehké, vtipné čtení, od kterého se dá jen těžko odtrhnout. Přečteno jedním dechem. Na začátku příběhu milé, vtipné historky vnučky s babičkou ze života na vsi, které ale postupně s knihou přechází do něčeho hlubšího. Stojí za přečtení až do konce.
V příběhu se přeneseme na Vysočinu, do jedné malinké vesnice, kde žije babička Jarka, která je přesně tou typickou babičkou, kterou chce každý mít. Milující a starající se, občas ale i ráznější. Pro svoji rodinu by se vyloženě rozkrájela. Její vnučka Anna, dospělá a samostatná žena ji často navštěvuje a miluje společně strávené chvíle. Bábi Jarka Aničku učí kuchařským dovednostem, protože kdo jí to ukáže, až tu jednou nebude, že jo. Svým osobitým stylem občas s přidaným sprostým slovíčkem vzpomínají na minulost. Anička miluje, když jí babička vypráví o všem možném, ale hlavně když vypráví. Život na vesnici je tvrdý, protože je potřeba obstarat práci na poli, zahradě, sázet, sklízet, zavařovat, pořádat zabíjačky. A k tomu všemu bábi Jarka miluje, když má její rodina vždy co jíst. Peče, vaří, stará se a je v jednom kole. Ale miluje to. Miluje, když vidí, jak právě upečené buchty mizí z talířů, jak si všichni pomlaskávají nad pečeným králíkem. Je šťastná. I ten děda, morous jeden, který si tak rád zapálí a rozjímá, je pro ni vším.
Ač má kniha něco málo přes sto stran, tak je obsahově neuvěřitelně bohatá. Autorka skvěle popsala život na vesnici a navíc použila nespisovnou češtinu, která celé vyprávění umocní a máte z příběhu větší prožitek. Vždycky jsem věděla, že příběhy, které daný autor napsal a prožil sám osobně, jsou ty nejlepší a nejlépe napsané. A přesně takový pocit jsem měla u Bábi Jarky. Ano, příběh je autobiografický a zaručuji vám, že prožijete velké množství emocí. Smích, radost, smutek, nostalgii a i slzičky. Ano, knížka mě dojala. Proč a kvůli čemu, to už si musíte přečíst vy.