Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379451/bmid_babicka-PjY-379451.png
4
4154
4154
Božena Němcová: Babička - obrazy venkovského života. Rok 1961, 1. vydání (v SNKLU). K vydání připravil František Váhala. Doslov napsal Jiří Kotalík. Edice: Nesmrtelní, svazek 54.
Přidat komentář
Naštěstí nám toto dílo ve škole nevnucovali, proto jsem si k němu vytvořil pozitivní vztah. Chápu že když učitel řekne dětem, že to číst MUSÍ, logicky si k dílu nevytvoří pozitivní poměr. Měl jsem díkybohu štěstí na dobré pedagogy, kteří si s námi ve škole četli jen malé úryvky a nenutili nás z díla vypracovávat složité elaboráty, takže veškerá moje láska k Babičce je nenucená. I ty popisy pro mne mají zvláštní kouzlo. Co je mi ale na díle nejmilejší, je jeho velká lidskost. Babička všem pomáhá, je laskavá ke svým vnoučatům, k dceři, k okolí. Příběh nešťastné Viktorky je Němcovou podán dramaticky a velkoryse. Je důmyslné, že autorka nevměstnala její osud do jediné kapitoly, ale její tragickou smrt vylíčí až ke konci knihy, takže se čtenář přes některá dlouhá líčení přenese k závěru. Prostě je to velmi pěkná knížka a čas od času se k ní vracím.
Byla to má povinná četba, do které se mi vůbec nechtělo. Nečetlo se mi to zrovna dobře, protože staročeština je pro mě těžká. Ale s přibývajícími stránkami mě víc a víc zaujala.
Nejsilnějším momentem pro mě byl příběh Viktorky.
Nějak se poslední dobou objevují taková lidská hodnocení. Co se děje? Není to nějaká epidemie lidskosti? Obdivovat starou nemoderní bábu, to se přece dnes nenosí. Ono asi čtenáři dozrávají a citově měknou. A tak je to správné.
Krasna ceska klasika. Velice mi pripomina mou babicku, ktera se o me vzdy hezky starala..
Krásná česká klasika, na konci mi i slza ukápla.
Když tomu dal člověk šanci nečetlo se to zas tak špatně, i když já mám s tou starou češtinou pořád problém. Jinak to není úplně můj zanr a kdyby to nebyla povinna do školy nejspíš bych si ji nepřečetla. Nicméně této četby rozhodně nelituji.
Tak jako jo, je to klasika. Člověk by o tom měl mít povědomí, ale nutit děti číst tohle dílo... Ať se raději podívají na filmové zpracování. Tomu bych dala 5 hvězd, ale hodnotíme tady knihy. Takže za 2 a to jenom proto, že je to B. Němcová.
Na tuto knížkou musí člověk aspoň trochu přemýšlet, protože je to starší jazyk češtiny, tedy archaismus, který se už v této době nepoužívá, neni to knížka kterou bych uplně milovala, protože tato knížka je psaná z 19. století, a bylo to na tu dobu takový ten boom, ale zase musim uznat, že autorka měla představivost, líbilo se mi, jak uvedla autorka do děje svojí pravou babičku ze svého dětství, která byla štědrá a upřímná.. Takže je to jedna z TOP knížek povinné četby. :)
Na tuhle knihu, podobně jako na spoustu dalších významných děl české i světové literatury, musí člověk vnitřně vyzrát. Babičce hrozně ublížilo, že je na základních školách vedena jako povinná četba pro děti a přitom dětem zase tolik neřekne. Ani důvody, proč je psaná tak, jak je, většina učitelů příliš nerozvádí... prostě tady máš knihu a čti!
Mě na základní škole nudily už pouhé úryvky v čítance. V tomhle by se měla výuka literatury, především na prvním stupni, přehodnotit. Není přece potřeba nutit studenty číst díla, která, ač pro kulturu velmi významná, je nebaví, která nedokáží pochopit a v jejich věku jim vlastně nemají co říct. Jsou na ně příliš mladí a ještě nezažili nic, co by jim takové knihy přiblížilo a ta povinnost jim je naopak zprotiví.
Já si k Babičce našla cestu až na vysoké (přičemž jsem musela absolvovat několik přednášek o literatuře) a myslím, že s postupujícím věkem ji budu mít stále raději. Většina těch, kteří ji tu proklínají, by si měli na pár let „dát voraz“ a pak to s ní zkusit znovu – třeba až založí rodinu, půjdou do důchodu nebo až se v jejich životě stane něco, kdy ten milý a naivní svět „dokonalé“ babičky budou potřebovat pro klid vlastní duše.
Ach, kdyby takových babiček bylo co nejvíce. Skutečných i literárních. Krásné, povznášející dílo, jedno z mých nejmilejších vůbec.
Klasická i povinná četba, kterou musí mít za sebou snad každý :) Krásně nevinný a pohádkově vyprávěný příběh je základem našeho vzdělání
Zřejmě je to můj osobní dojem, ale kdyby byla kniha psaná současným jazykem, určitě by děti bavila a četly by ji rády. Já ji nedočetla ve 4. třídě z povinnosti a bohužel i teď jsem se s tím stále trápila. Prostě ne, potřebuji děj.
Mě se tato kniha už jako dítěti moc líbila. Nechápu záporné komentáře. Příběhů tam bylo hned několik a napsaná byla zajímavě. Pro mě nezapomenutelná knížka.
Babičku jsem zatím četla jen jednou, ale vím že si jí v brzké době přečtu znovu, nádherný příběh a kniha mě přijde mnohem lepší, než filmové zpracování :-)
Babička je kniha, která se hned po prvním přečtení stala mojí srdcovkou a rozhodně si ji přečtu znovu.
Božena Němcová nás seznamuje s tím, jak v minulosti žili lidé na vesnici, seznamuje nás se zvyky, které dříve dodržovali a které jsou dnes již zapomenuty. Postavu babičky vykresluje jako moudrou a hospodárnou ženu, která měla pro každého dobrou radu a proto mi byla už začátku tak sympatická.
Kniha je místy velmi dojemná a na konci jsem si u ní i pobrečela. :)
PS: Beru, že každý má právo na svůj názor, ale ty odpady tady jaksi nechápu. No, jak řekla sama babička - není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem.
Babičku jsem jako dítě četla několikrát, nikdo mi ji nemusel nutit. Když už pro nic jiného, tak aspoň proto, abych se dozvěděla, jak asi žili naši předkové na vesnici. A jak je vidět zde z komentů, pro někoho už v hodně dávné minulosti.
Znám daleko nudnější díla světové klasické literatury, která si už dnes ani nepamatuji, o čem vlastně byla.
Knihu jsem přečetla z povinnosti. Absolutně bez děje a nápadu, nuda největší. Ale je to klasika, co naděláme.
Ke knížce jsem si nikdy vztah nenašla ale jako audio knihu k maturitě jsem jí zvládla
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Tuhle knizku jsem jako mala mela hrozne moc rada. Prala jsem si, aby moje babicky byly presne takove, jako ta v knizce a nechapala jsem, proc jsou tak odlisne. Kdyz jsem knizku cetla ted, jako uz dospela a matka, prisla mi stale stejne skvela a dokonce i slzicka sem tam ukapla.