Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469891/bmid_babicka-hs2-469891.jpg
4
4154
4154
Nejznámější prózu Boženy Němcové jistě netřeba blíže představovat – patří k nejčtenějším českým knihám. Poprvé vyšla v roce 1855 a od té doby byla publikována ve více než třech stovkách českých vydání a v mnoha zahraničních překladech. Své vzpomínky na dětství, prožité v ratibořickém údolí s babičkou Magdalénou Novotnou, autorka přetavila do částečně idealizované, ale přesto realistické podoby.... celý text
Přidat komentář
Je těžké nějakým způsobem ohodnotit povinnou četbu a klasická díla, takže píšu spíš svůj osobní názor.
Námět knihy byl pro mě velice nezáživný. Chápu ale, že pro autorku měl význam.
Postavy byly krásně popsané, dokázala jsem si je představit. Nejvíce mě bavil Viktorčin příběh, který ale nedostal tolik prostoru. Přece jen je vedlejší.
Kniha se četla lépe, než jsem očekávala, ale styl psaní mi nevyhovoval vůbec. Kapitoly byly na můj vkus dlouhé.
Děj mě bavil jen chvilkami, konec mě ale zaujal.
Kniha má svoje kouzlo, ale doporučuji ji číst jen tak. Já se do ní nutila kvůli škole, takže to zkreslilo můj pohled na ni.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Babička mi Babičku četla, když jsem byla malá a já to nenáviděla, ale nedala si říct :D Pak jsem na knihu narazila v rámci povinné četby a byla jsem dojatá. Krása střídala nádheru a vzpomínky na mojí babičku dojem tisíckrát umocnily. Uznávám, že kniha není pro každého. Je třeba k ní dozrát.
,,Tak soudí každý podle svého citu; kolik hlav, tolik smyslu; každému oku věc jiná, proto také těžko určovat: tohle je takové a nesmí být jinaké. Buh jedině zná svět, on nahlíží v najtajnější skrýše lidského srdce a soudí je; on rozumí mluvě zvířat, před ním je světlý kalíšek každé bylinky, on zná cestičky každého broučka, šum větru řídí se jeho rozkazem, vody proudí, kam on jim vykázal cestu." Babička str. 298, publ. I. vydanie, 1953
Čekala jsem mnohem horší.
Působila jako by někdo chtěl napsat román, ale uměl psát jenom povídky.
Snad jedna z nejpovinnějších českých knih k přečtení, prostě klasika. Otázka však je, jestli tahle knížka stojí za přečtení? No, jak se to vezme...
Ono je to spíš taková pohádka. Pokud se řekne slovo "romantismus", hned se mi vybaví tato kniha. Dalo by se říci, že většina postav je tu morálně dobrá nebo špatná. Nereálné i třeba je, když se vznešená Kněžna baví s prostou Babičkou jako se sobě rovnou. Samotná Babička je tu takovým ekvivalentem všeho dobrého, ráda všem poradí, vystačí si s málem a je poměrně dost zbožná.
I když z té knihy srší pozitivita a naděje, Němcová ji psala, když na tom nebyla psychicky nejlíp a z každodenních starostí pro ni bylo nejjednodušší utéct do světa Babičky. Protože i když se tu pár much najde, svět v tomto knize je popsán velmi barevně a jako krásné místo. Babička je dobrá taky k tomu, abychom si připomněli tradice, které se vždy vázaly k určitému období a kterých bylo požehnaně. Očekávala jsem od knihy, že se s tou staročeštinou nebude dát číst, ale aleluja, přečetla jsem ji a zas tak hrozná nebyla.
Nemůžu jinak. Je to skvělé. Výborné jsou i filmy s T.Brzkovou či J.Kurandovou v hlavních rolích. Povinná četba mi to nezprotivila. Je to národní poklad.
Další kniha, kterou jsem kdysy četla v rámci povinné četba a nedočetla a teď jsem se k ní zase dostala. Začínám se zamilovávat do literatury kolem "přelomu 19. 20 století. Baví mě ta čeština, sloh, prostě paráda, přeci jen Němcová je prostě paní spisovatelka!
Já nevím proč, ale jakmile bylo něco doporučováno jako povinná četba, mám k tomu ze začátku trochu odpor. O to více mě ta díla vždy mile překvapí! Ať Čapek či Němcová... určitě si od ní přečtu něco dalšího...
Babička je krásná kniha, plná nádherné češtiny, popisů naší přírody, charakteru lidí, tehdejších zvyklostí... srdce by plesalo... a babičku si zamilujete tolik, že na konci i slzu ukápnete... (jako já)
Poslechnuto jako audiokniha. Pro rozhlasové uvedení upravila Jaroslava Janáčková. V režii Aleše Vrzáka čte Hana Kofránková. Natočeno v roce 2007 Českým rozhlasem České Budějovice.
Ke klasické knize bych se díky zkušenostem s Baruškou nikdy nedostala, ale při zalévání zahrady jsem se rozhodla ,,zvládnout" Babičku alespoň takhle.
Babička je úžasně milá knížka. Není to kniha, která by měla být na seznamu povinné literatury. Je to kniha, ke které by měl každý dozrát sám, časem. Pokud si ji totiž někdo přečte jen proto, že musí, pak se mu může docela dobře zprotivit, protože to není čtení pro děti na základní škole, není to ani čtení, které by si měl povinně každý přečíst na střední.
Příběh se mi četl snadno a byl takovým kouzelným způsobem krásný. Navíc jsem četla vydání, které bylo doplněno nádhernými ilustracemi. Škoda je, že jsem se ke knize dostala právě proto, že jsem si ji přečíst musela.
Nádherná kniha o venkovském životě v 19. století. Samé hezké příběhy. Babička je velmi milá a laskává osoba.Moc krásně se mi četla. Jen jsem si řìkala kam se tí dobří lidé jako byli zde v knize poděli. Věřím, že jsem Babičku nečetla naposledy.
Nádherná a dojemná kniha, u které jsme neudrželi slzy a navíc když jsme sami navštívili Staré bělidlo a viděli ten nádherný kraj, Viktorčin vodopád a spol. bylo nám do breku ještě více. Dokonce kdysi i jeden známý recenzent knih řekl, že jediná česká kniha, která je opravdu výborná je Babička. Takhle si "Barunka" představovala dětství, ač ho měla právě opačné. Jedna z mála knih, která má duši!!! ,,Dobrá to žena!"
Já a Božena Němcová vážně nikdy kamarádky nebudeme... Knížka se mi už od počátečních stran velice špatně četla, a děj byl tak maximálně nezáživný, že to předstihlo i všechny díla od Jiráska. Jediné oživení, které se mi vcelku zamlouvalo, byl příběh Viktorky, ale to je tak vše. Uznávám, že autorka skvěle popsala vesnický život a tamní zvyky, ale to prostě nestačí na to, aby to byla dobrá kniha. Přehnaně dokonalá babička tomu taky moc nepřidává.
Kniha o empatii, lidskosti a bezvýhradné lásce, s minimem negativity. O věcech, které se dnešnímu světu zdají už o tolik cizejší. Jsme snad tak zničeni dobou, ve které žijeme, že tomuto už nevěříme? Babička je člověk, který žil život naplno, protože jej nežil sám pro sebe. Ve své prostotě bohatá studnice moudrosti. Kniha je napsána velmi zručně a citlivě, děj velice pěkně plyne, a ač je místy velmi hluboká a dojemná, není to žádná prvoplánová ždímačka slz, to rozhodně ne. Ponořit se do světa Babičky je jako ponořit se do hřejivějšího světa, který je sice hodně vzdálený, ale přitom teoreticky dost dobře možný. Je škoda, že kdejaký patetický paskvil je na této databázi v červených číslech a tato česká klasika všech klasik je zde "zostouzena" ubohými 71 procenty, ale co naplat. Líp už (asi) bylo.
Jako povinná četba mě to nenadchlo a myslím si, že ani v dospělosti nebudu mít prostě to psychické rozpoložení, že bych tuto knihu docenil tak, jak si zaslouží.
Nebýt faktu, že tady má tohle umělecké dílo tak nízké hodnocení, dal bych jen tři hvězdičky, ale přijde mi, že styl psaní musel být v době vzniku tohoto díla velmi přitažlivý a každý tehdejší čtenář musel žasnout nad krásou tohoto díla.
Božena Němcová nám představuje čilou a veselou babičku, kterou musím i já obdivovat, protože s ohledem na její věk je velmi aktivní. Nejzajímavější části příběhu jsou sice ty, kde babička vzpomíná na svou minulost, ale i tak jsou i ostatní části zajímavé. Mně osobně ještě donutilo dát čtvrtou hvězdičku také to, že jsem tuto knížku četl ve velmi starém vydání, které vlastnila už od mlada moje babička. Od mojí mámy vím, že babička měla tuhle knihu jako svou nejoblíbenější a pročetla jí za svůj dlouhý život velmi mnohokrát. A proto jsem se rozhodl dát sem ještě tu jednu hvězdičku, abych aspoň o trochu zvedl hodnocení, které tato kniha má průměrně.
Než jsem si Babičku poprvé přečetla, dlouho jsem k ní spěla. Toužila jsem se do ní zahloubat už jako maturant, ale tehdy jsem neměla tolik času, a tak jsem od B. Němcové sáhla raději po povídkách a pro zajímavost jsem si pustila film (1970), který ve mně rozdmýchal tesklivou "sehnsucht" po Starém Bělidle. Trvalo mi tři roky, než jsem si knížku konečně opatřila, a celou tu dobu jsem jsem na ni myslela, zatím co jsem byla nucena louskat odbornou literaturu ke zkouškám. Ostatně Marek Vácha kdesi řekl, že k charakteristice národa patří i to, že každý četl Babičku, a i mě jako Sudetoněmku bodl stud, že jsem vyloučena ze společného vědomí. Nuže, konečně.
Je to krásná knížka. Dokážu ale pochopit, že se některým čtenářům nelíbí, protože idylický obraz dětství od nešťastného a stárnoucího spisovatele dojme jen toho, kdo se zhruba dokáže do jeho situace vžít. Právě tak etnografické líčení, které má navíc zřetelně naučné poslání, jistě zaujme většinu biedermeierovské nebo romantické společnosti, ale hůře asi čtenáře, který má daleko k lidu, národu, půdě - a žije v jiné dějinné situaci.
Nejzdařilejší jsou pasáže přírodně lyrické, vrchol díla vidím v popisu bouře, při níž zemřela Viktorka, a obnovení života po ní. Autorčino pronikavé pozorování tu nachází nejpřípadnější výraz, stručný a sugestivní.
I navzdory té skvělé lyrice a úžasně realistické a funkční kompozici přímé řeči (svatba s Jiříkem), kde se Němcová nejvíc blíží dokonalosti, mně - musím se přiznat - nepřipadá geniální (tak jako Pavlu Eisnerovi). Josef Linda byl podle mě ještě o něco nadanější autor, a přitom ho dr. Eisner, který je pro mne autoritou na slovo vzatou, oproti Němcové řadí jen "na pomezí" geniality. Zvláštní.
Babička je vlastně etnografické pásmo oživené řadou drobných osobních příběhů. Její hodnotu určitě zčásti dotvářejí i vzpomínky a osobní asociace, které si na ni čtenář může nabalit, předně památka na vlastní dětství a nostalgie po venkově a "prostonárodním" životě. Já sama nemám četbu spojenou s teskněním po své babičce, protože nejen žije, ale také jsem většinu Babičky přečetla právě u ní. Ale i to dodalo mojí čtenářské zkušenosti specifický odstín.
V žádném případě nelituji, že jsem si magnum opus Boženy Němcové přečetla. Asi to jednou udělám znovu.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Je to klasika. Každému to zní trošku jinak. Někdo klasiku zbožňuje, jiný čte z donucení v povinné četbě. Četla jsem ji ve čtrnácti a prokousávala jsem se horko těžko. Ale tenkrát jsem si řekla, že Babičku prostě přečtu, abych si ji odškrtla.
Jediné na co si vždycky vzpomenu ve spojitosti s Babičkou je neskutečně krásně popsaný románek bláznivé Viktorky. Ten mě opravdu dostal do kolen.
Jinak si myslím, že asi není potřeba, aby se děti nutily ke čtení zrovna takovéhle klasiky. Já vím, je to už tak dlouho zažité, ale když si vezmu, jak jsem s tím místy bojovala... raději ať si najdou něco co je baví.