Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469891/bmid_babicka-hs2-469891.jpg
4
4154
4154
Nejznámější prózu Boženy Němcové jistě netřeba blíže představovat – patří k nejčtenějším českým knihám. Poprvé vyšla v roce 1855 a od té doby byla publikována ve více než třech stovkách českých vydání a v mnoha zahraničních překladech. Své vzpomínky na dětství, prožité v ratibořickém údolí s babičkou Magdalénou Novotnou, autorka přetavila do částečně idealizované, ale přesto realistické podoby.... celý text
Přidat komentář
To je moje srdcovka! Nádherné popisy krajiny i každodenních činností a vesnických "rituálů". Příběhy, které babička i ostatní postavy vypráví, mě vtáhly do dění. Také jsem se chtěla procházet po krásném a svěžím lese, smočit nohy v potůčku a okusit tradiční jídlo bez konzervantů. :-D Každopádně je to kniha, kterou by lidé neměli číst v příliš útlém věku, dle mého názoru. Jinak si ji znechutíte navždy.
Strašně těžké je hodnotit tuto knihu, kterou četl snad každý, nebo o ní aspoň slyšel. Ano, na jednu stranu je to taková trochu idylická limonáda o venkovském životě. Pamatuji si, že už jako dítě mi třeba bylo protivné rčení babičky, že dobrá hospodyně má skočit pro pírko přes plot-proč jako?! Na druhou stranu některé drobné příběhy a postavy tam zahrnuté jsou nezapomenutelné-třeba Viktorka. Takže dávám zbabělé 3 hvězdy.
Myslím si, že babička by neměla být na seznamu povinné četby pro děti. Ona to totiž není knížka pro děti a člověk knihu ocení, až když má něco za sebou. Potom teprv uzří kolik pravdy, moudrosti a dobroty ta kniha skrývá. Právem je ta kniha vysoko ceněna. A nutit někoho jí číst v mladistvém věku, jí zde jen ubírá z hodnocení. Povinnou četbu jsem z principu nikdy nečetl. Mělo by se to jmenovat "List doporučené literatury", protože kniha má do života člověka vstoupit, až když je pro ní dobrý čas. A Babička je věru jednou z těch knih, za kterou budete rádi, že do vašeho života vstoupila. Ale na to musí uzrát ten správný čas....
Pro některé přeceňovaná kniha (?). Spíš nepochopená, nebo čtená v nesprávný čas...
Pro vnímavé čtenáře skvost, který má svůj význam. Díky za ty ideologické důvody, které přinesly během Protektorátu Čechy a Morava čtenářům aspoň trochu potěšení...
Jsem rád, že v naší rodině tradici Babičky uchováváme.
Žalostná ukázka velice, ale opravdu velice špatné literatury, z níž se zcela nezaslouženě (a výhradně z ideologických důvodů) stala součást "pokladnice národního písemnictví" a návazně povinná školní četba. Jako takovou jsem ji kdysi musel přečíst a dodnes ve mně přetrvává svíravý pocit znechucení nad ubohostí této slátaniny.
Babičku zná sice každý, ale podle mého soukromého průzkumu ji skoro nikdo nečetl. Je to celkem logické - styl psaní odpovídá době vzniku, takže rozhodně nic akčního a navíc odrazoval punc "povinné četby". Ze stejných důvodů jsem se k přečtení dostal až po mnoha desítkách let od školních hodin literatury, nicméně nelituji. Naopak, myslím, že tato kniha začne dávat smysl až ve vyšším věku.
Rozepisovat se o ději nemá význam, tak jen pár postřehů na okraj:
- 80% všeobecně známých citací z knihy se nachází v první cca pětině knihy, což je podle mého odhadu místo, kde knihu většina "povinných čtenářů" odložila
- pasáž s příběhem Viktorky je krásnou ukázkou variace na gotický román (za který by se ani paní Shellyová nemusela stydět) a ačkoliv její příběh notoricky známe, běhal mi mráz po zádech
- obdobně i závěr, ačkoliv známý, je hodně působivý a nemálo čtenářů či spíše čtenářek určitě zamáčkne nejednu slzu
Celkově musím říc, že ačkoliv jsem i dnes ke knize přistupoval jako k určité 'povinnosti', byl jsem velmi příjemně překvapen. Ne nadarmo patří do zlatého fondu české literatury. Jen to chce počkat až na ni 'uzraje doba'.
Snad kultovní česká kniha, kterou musí znát každý. :) Povinná četba za minulého režimu, ráda jsem si ji však přečetla i později. Má své čestné místo v naší knihovně. Plný počet hvězdiček, jinak to nejde.
Tuto knihu mám velmi ráda. Oblíbila jsem si jí na základní škole v rámci povinné četby a alespoň jednou za rok se k ní ráda vracím.
Pro četbu Babičky asi musí být člověk ve stejném psychickém rozpoložení jako Němcová, když ji psala.
Babička je klasika! Je to krásně popsaná doba 19 století, radosti i strasti obyčejných lidí na venkově, jejich láska k přírodě i sami k sobě. Myslím, že i dnes nám tato kniha má co dát.
Nějak moc přeceňované...celkově mě mánie Babičky nějak minula...nezáživné a nudné...
Jen za doby protektorátu Čechy a Morava vzniklo na 40 různých vydání Babičky.
Božena Němcová dávala a dává Čechům, kteří si váží tradic a domova, naději.
Kdysi jsem v antikvariátu koupil čtyři knížky ze série 5 nejlepších knih Boženy Němcové v levném ilustrovaném vydání. Vyšly v r. 1941 a ilustroval je Josef Vodrážka. Z té série mi chybí zrovna Babička, ale mám vydání z r. 1979 od Vladimíra Tesaře.
Celkově můžu říct, že mě kniha nebavila a jediné co se mi na ní líbilo byly ilustrace, které mám ve svém vydání.
Uf, to bylo náročné čtení. Knížka je hodně popisná, nezáživná a děj se strašně táhne. Myšlenka je to pěkná, ale tím to pro mě končí. Starší čtenáři knížku možná ocení, ale středoškolským studentům ji nedoporučuji.
Poprvé jsme Babičku museli číst v 5. třídě ZŠ, ale naštěstí jen asi 5 kapitol. V dospělosti jsem tvrdila, že jsem nikdy nepřečetla Babičku celou .... až podle čtenářského deníku z 1.ročníku SŠ jsem zjistila, že jsem ji měli jako povinnou četbu na prázdniny (8 kníh na 2 měsíce!!!) a že jsem ji opravdu přečetla (čtenářské deníky jsem si vždy vedla podle pravdy :-)). Ale je vidět, že mě nezaujala natolik, abych si pamatovala detaily :-). Dávám 4* z úcty k PANÍ spisovatelce.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Drtivá většina toho, co bych k Babičce Boženy Němcové chtěl napsat už tady je. A tak jsem jenom palcoval a palcoval a mnohem méně, než jsem čekal, jen výjimečně - jsem zakroutil hlavou. Právě u některých příspěvků jsem slyšel hlas Oldřicha Kaisera, když hraje puberťačky. Naprosto souhlasím s tím, že se jedná o knihu, která má neskutečně pozitivní náboj. Že to je kniha, kterou asi primárně Božena Němcová psala asi sama pro sebe - nakonec velcí spisovatelé primárně píšou pro sebe, Zbabělce napsal Josef Škvorecký vysloveně do šuplíku, vyšly mu až snad po deseti patnácti letech. Jiní svoje i řemeslně nepříliš zdařilá díla chrlí, až to hrozí zadřením tiskařských strojů. Osobně také pokládám povinnou četbu za nesmysl, mám to už jak na základní tak na gymplu hodně dlouho za sebou, ale asi jsem měl lepší pedagogy - mohli jsme už před dávnými lety číst, co jsme chtěli, hlavně abychom četli.
Podle mě byla Božena Němcová první moderní ženská v tomto národě. Emancipovanost ve jejím případě nebyla póza za každou cenu, jako tomu bývá nezřídka kdy dodnes. Pokrytecké rozhořčování nad jejím osobním životem mně neskutečně vytáčí, protože její mužští vrstevníci nebyli rozhodně lepší, ale u nich se o tom nějak tak moc "nemluví" (Neruda, ale třeba takový Smetana...). Dneska by sice paní Božena vydatně zaplňovala stránky bulváru, ale na rozdíl od řady dnešních celebrit by ony paparazzi přezíravě přehlížela a nikdy by se nesnížila k tomu, aby s nimi spolupracovala. Ti co píší o nudě v Babičce bych nechal přečíst za trest třeba Psohlavce a nebo jinou tlustou knihu profesora Jiráska. Nemohu si pomoct, ale Božena Němcová prostě psát uměla a ten kdo si stěžuje na její jazyk, tak podle mého názoru nemá šanci ocenit jazyk ani řady dalších českých spisovatelů včetně Karla Čapka. Inu - jak říká jedno, tuším ruské - přísloví: "Nenadávej na zrcadlo, když máš sám hubu křivou."
Ale zpět k Babičce jako takové. Nedá se říct, že by zde ty osudy byly tak idealizované. Jenom si je člověk musí sám domýšlet a těch tragičtějších poloh je tady víc, než jenom Viktorka. Co třeba komtesa Hortensie? A že na babičku i paní kněžna takhle dala? Poznal jsem v životě řadu lidí, kteří měli onu přirozenou autoritu a v kombinaci se skromností a onou vnitřní kázní dokázali zapůsobit i na mnohem výše postavené lidi. Kněžna je napsaná tak, že se jednalo o nesporně inteligentní ženu (rovněž), takže si živě dovedu i v reálu představit, že by se s babičkou, jednající s respektem, ale bez podlézavosti bavila jako rovný s rovným spíš, než s bandou devótních služebníků a sluhů. Jistě, takový ten svět nebyl, není a ani nebude. Ale střípky z toho, co Božena napsala lze nalézt všude. A v tom je podle mně cena tohoto díla. A skutečně jedna z největších v naší literatuře a to dodnes.