Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469891/bmid_babicka-hs2-469891.jpg
4
4154
4154
Nejznámější prózu Boženy Němcové jistě netřeba blíže představovat – patří k nejčtenějším českým knihám. Poprvé vyšla v roce 1855 a od té doby byla publikována ve více než třech stovkách českých vydání a v mnoha zahraničních překladech. Své vzpomínky na dětství, prožité v ratibořickém údolí s babičkou Magdalénou Novotnou, autorka přetavila do částečně idealizované, ale přesto realistické podoby.... celý text
Přidat komentář
Jedna z nejvíce vydávaných knih u nás, která přežila všechny režimy od Rakouska - Uherska až po současnost. Řadím ji mezi naše národní klenoty s poselstvím pro další generace.
Tato knížka se mi líbila už jako dítěti, tehdy jsem jí vnímala jako takovou pohádku. Pohádkou pro mne zůstala i dnes a je to krásná pohádka. Přenese člověka do starých časů, kdy čas plynul pomaleji a lidé k sobě měli mnohem blíž. Paní Božena Němcová líčí události a prostředí laskavě a mile, i když ne vždy jde o věci veselé. V současné generaci asi Babička nenajde mnoho nadšených čtenářů, nepasuje mezi akční "bestselery", ale pro mne zaujímá přední místo mezi mými oblíbenými knihami.
Mám ráda Divou Báru, Podhorskou vesnici i další knihy Boženy Němcové. Jenom Babička mě nějak nenadchla. A na rozdíl od těch ostatních knížek, bych se k ní asi nikdy nevrátila.
Co říct? Kdo by neznal babičku :) Jelikož jsem měla stejnou babičku, jako je hlavní hrdina, tahle kniha je mou nejmilovanější.
Četla jsem ji na základní škole a musím říct, že tehdy mě teda zrovna dvakrát neoslovila. Proto mám v plánu si ji přečíst někdy v budoucnu, protože věřím, že teď už ji dokážu ocenit určitě víc, než jako dvanáctiletá.
Neskutečný literární nářez. Kdyby rukopis Babičky nabízela Němcová v současnosti, bylo by to nakladateli považováno za nehorázný žert. Možná se však pletu a jsem příliš kritická, přeci jen nevím, co by se s Babičkou stalo při překladu třeba do esperanta.
Všichni tu píšou o nevhodnosti knihy jako povinné četbě na prvním stupni základní školy. To rád doložím autentickým "verdiktem" mého mladšího já ze čtenářského deníku v páté třídě, kdy jsem s velikou nechutí nakonec celou Babičku přeci jenom přečetl (pravopisné "zvláštnosti" jsem zachoval):
"Kniha se mi moc nelíbí. Nemá žádný souvislí děj. Je ale zajímavé se dozvědět, jak lidé dříve žili, jaké měli zvyky atd. (hodnocení 1,5 bodu z 5)"
*
Jeden můj učitel říká, že čím je člověk starší, tím je Babička lepší a mám mu víc co říct. Po druhém přečtení mu musím dát za pravdu. Byl jsem až překvapen, jak automaticky mi jednotlivé obrazy naskakovaly zpět, jako bych knihu četl včera. Jinak to ale tentokrát bylo vážně o něčem jiném. Třeba smrt člověk v deseti ještě moc nebere vážně (nebo aspoň já, šťastlivec?, to tak měl), zato dnes mě konec fakt dojal. Uvědomil jsem si, o jak citlivé, a zároveň chytře vystavěné dílo jde. Za na první pohled poklidným plynutím ročních dob a různých tradic se skrývá spousta nešťastných osudů a tragédií. Vůbec nejvíce mne zasáhlo vyprávění babičky, které se prolíná celým příběhem, mimo jiné o smrti manžela Jiřího a putování s dětmi domů.
*
Božena Němcová psala Babičku jako únik z kruté reality. Stejně jako ona v částečně fiktivním světě Starého bělidla a "údolíčka" nacházela klid, může i dnešnímu čtenáři Babička nabídnout podobný "únik" z každodenních strastí. Když se čtenář pokusí naladit se na poetiku, na kterou nejsme úplně zvyklí, na pomalý život na vsi. Nemusím to být jednoduché, ale myslím, že to stojí za to.
*
PS: Kam (a jestli vůbec?) tedy Babičku v rámci povinné četby zařadit? Na prvním stupni valnou většinu čtenářů odradí a na střední... Nejsou přeci jen kvanta skvělých knihy, které jsou pro dospívající relevantnější a zajímavější? A má povinná četba jako taková vůbec smysl? A co na to Jan Tleskač?
Krásné poetické dílo Boženy Němcové. Bohužel pro mě těžko čtivé, v jistých pasážích nostalgické a hlavně i z idealizované.
Klasické dílo, které by si měl přečíst každý. Chápu, že pro mladší generace je tato novela na čtení poněkud "těžká", ale kdo aspoň trochu čte, neměl by pro něj být problém si to přečíst. Je to silně idealizované, ale zároveň nám Babička (teď myslím hlavní postavu) ukazuje svoji moudrost. Dozvídáme se o životě na venkově, o svátcích, které se slavily a mnoho dalších zajímavých a poučných informací o českém venkově v 19. století.
Klasika.Toto dielko Boženy Nemcové nám ukazuje priam pohádkovo milú,vstřícnu a bohabojnú babičku čias minulých.
myslím že táto knižka patrí do rúk každej generácie a oslobodenie v nej nenájdu len deti ale i my dospelý ked sa k nej po rokoch vrátime.
Babička. Nevím, proč by měla být bez ceny pro dnešní dobu. Kdyby to bylo vydané dnes, je to označené za šovinistické dílo a možná na ní někdo pošle i nějaké to udáníčko o tom, jak tam píše o Němcích. Ale to asi i na Nerudu a jiné (co teprve takový Kosmas). Proto to čtu moc rád, byla to doba kdy se nebáli někteří otevřít ústa, nebo si vypsat ruku. Babička není vesnická idyla, ale musí tuto knihu dostat pozorný čtenář a né stroje dnešní doby. Odráží se tam národní hrdost, která se již dnes nenosí.
No ale pro kritiky tady... sama Němcová to dílko nepovažovala za příliš zdařilé a psala za něj omluvy do redakcí.
"Božena Němcová (*4. 2. 1820 Vídeň, rozená Barbora Panklová;
†21. 1. 1862 Praha), vynikající česká spisovatelka. Její kniha "Babička" se stala u nás nejznámější knihou. Vyšla po prvé v Praze r. 1855.
Na začátku svých knih uvádějí někdy spisovatelé heslo nebo myšlenku - říkáme jí moto - , která jim tanula na mysli, když knihu psali. Také Božena Němcová nadepsala své knize takovou myšlenku, výňatek z knihy německého spisovatele Gutzkowa, že nejsou chudí lidé tak ubozí, jak si myslíme, poněvadž i chudý život může býti rájem.
Božena Němcová uvedla tuto myšlenku tak (německy), jak ji napsal sám spisovatel Gutzkow.
Daraus siehst du, daß die Armen nicht
so ganz elend sind, wie wir uns denken,
sie haben wirklich mehr Paradies, als
wir uns einbilden und selbst besitzen!
(Gutzkow, Ritter vom Geiste)
---------------------------------
„Z toho vidíš, že chudí nejsou
tak docela ubozí, jak si myslíme;
jsou opravdu blaženější,
než si představujeme a než my sami jsme.“
Karl Ferdinand Gutzkow (1811–1878)"
(Úvod, kniha: B. Němcová: Babička, vydal: Státní nakladatelství v Praze [vydavatel oficiálně přetiskl název na: Školní nakladatelství v Praze], rok 1935)
Zvyklosti a tradice na vesnici behem celeho roku v podani jedinecne babicky. S ilustracemi Miroslava Huptycha naproto kouzelny zazitek, skoro jako z jineho sveta!
pro Domina CZ
nemůžu říct nic jiného, že ne a nemáš pravdu.
kdybych podle toho, jak ty posuzuješ Babičku, posuzoval knížky z jiných dob, musel bych se vysmát ze Tří Mušketýrů i Otce Goriota, Shakespeare by byl k zblití a takového Homéra a jeho Iliadu bych teda opravdu nikdy ani nevzal do ruky.
následkem toho by se ze mě vyklubal dokonalý ignorant, který nic neví a nic nezná a žije jenom pro přítomný okamih.
velikost Babičky netkví v tom, že idealizuje poměry nejenom na Starém bělidle a na zámku, ale v tom, že ukazuje sílu osobnosti obyčejné - neobyčejné vesnické ženy, která žila bohabojný život a celý život především milovala své bližní.
velikost Babičky, na rozdíl od současné "spotřební spisby", abych se vyjádřil kulantně, tkví v tom, že má co říct stále dalším a dalším generacím. a třeba i v tom, že je dokladem vyspělosti češtiny, ve které bylo možné v polovině 19. století sepsat takové dílo. opět - na rozdíl od současné produkce, kdy člověk občas nabývá dojmu, že autor je cizinec, minimálně mimozemšťan a čeština je pro něj neznámá pevnina.
samozřejmě, dnes, kdy frčí akční nabídka a jestli se na dvou stránkách nestrhne bouře, nezastřelí pět divných kreatur nebo neprocestuje svět třikrát dookola, se Babička čte poněkud složitě. ale o to přece jde - poznat hloubku jazyka, začíst se do příběhu z jiné doby...
a to jsem se nezmínil o lidových moudrech, která v té době vládla světem, o zvycích a tradicích, jimiž se řídili obyčejní lidé. kdyby je Božena Němcová nesepsala, byly by se ztratily. a pak by nám zůstaly už jenom blivajzy z televizních kanálů a stok.
je lepší být "staromilcem" nebo bezduchým konzumentem hambáčů?
mám niekoľko vydaní tejto klasiky, ale najradšej mám tie, v ktorých sú ilustrácie môjho rodáka Adolfa Kašpara.
a najradšej mám filmové spracovanie, v ktorom sa predstavila Libuška Šafránková v úlohe Barunky (ale viac sa mi tam páčila Divá Bára:)
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Jsou knihy, které bych zakázala číst jako povinnou četbu v dětském věku. Jediné, co nás ještě bavilo, byla historka o Viktorce a pubertálně jsme se smáli tomu, že babička „šukala po domě“. Teprve s odstupem času, s přibývajícími zkušenostmi a po přečtení knih Heleny Sobkové (Tajemství Barunky Panklové) nebo Otomara Dvořáka (Lásky princezen kuronských) jsem si Babičku znovu našla. Teprve pak jsem dokázala ocenit moudrost lidové tradice, životní osudy jednotlivých postav i krásu jazyka. S radostí jsem knihu rehabilitovala a určila jí čestné místo ve své knihovně.