Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469891/bmid_babicka-hs2-469891.jpg
4
4129
4129
Nejznámější prózu Boženy Němcové jistě netřeba blíže představovat – patří k nejčtenějším českým knihám. Poprvé vyšla v roce 1855 a od té doby byla publikována ve více než třech stovkách českých vydání a v mnoha zahraničních překladech. Své vzpomínky na dětství, prožité v ratibořickém údolí s babičkou Magdalénou Novotnou, autorka přetavila do částečně idealizované, ale přesto realistické podoby.... celý text
Přidat komentář
Knížku Babička jsem poměrně dlouho odmítala číst, ve škole jako četbu k maturitě jsem si ji nevybrala ( přišlo mi, že číst si nějaký století starý příběh o babičce nebylo pro mé pubertální já ono) . Proto jsem ráda, že mi kniha přišla do ruky později když už byla puberta nenávratně pryč, knížku jsem více ocenila a moc se mi líbila :)
Kdo by neznal Babičku od Boženy Němcové,která má několik knižních i filmových zpracování.Pamatuji si ji z dětství,jako povinnou školní četbu.O autorce jsme se taky učili.V knihovně máme snad první a nejstarší vydání Babičky.Po mnoha letech,jsem si ji přečetla znovu.
Tady tato kniha se velmi těžko hodnotí. Ano, zcela jistě se právem řadí mezi klenoty naší české literatury, na druhé straně díky povinné četbě na základní škole, tedy ve věku, který prostě ještě není dostačující pro tuto knihu, nám byla trošku znechucena. Díky za filmové zpracování, které této knize vrátilo naději a i ti, co nezvládli knihu přečíst, tak dokonale díky filmu poznali děj. Krásný příběh, jen do něj prostě člověk musí dospět.
Jako rodačka z Náchodska, jsem tuhle knížku měla samozřejmě nesčetněkrát přečíst povinně do školy. Vždycky to ale byl nadlidský výkon a jen jsem si znovu pustila filmovou verzi. Teď, už jako maminka, která Babiččiným údolím projede několikrát za rok a vždy si říká, že už by to měla přečíst, aby konečně věděla, "jak to bylo", jsem to zvládla. Musela jsem si k ní dospět, něčím projít a nakonec si říct, že ten život na vesnici musel být celkem příjemný a doufat, že úplně nejhorší to není ani dnes. Vydání po praprarodičích z r. 1891 s krásnými kresbami mi k tomu dopomohlo, i když prokousat se někdy tím místy pro nás už krkolomným jazykem mi dalo i tak zabrat. Ale je úžasné, jak ta klikatá cesta na Žernov je tam dodnes... Nebo až na mě zase jednou někdo bude koukat jako na exota, že si na Velikonoce pleteme dynovačku, odkážu ho na stranu 124 v Babičce a bude.
Knihu jsme měli v povinné literatuře ve škole, asi jsem byla jediná ze třídy, komu se kniha líbila. Díky tomu jsem si přečetla i jiné knihy od Němcové. Ale naprosto rozumím tomu, když se někdo s touto literaturou neztotožní.
Všichni ji známe...tím myslím jak Babičku, tak Boženu Němcovou...snad ve všech školách se o ní učí a právem. Toto dílo Boženy Němcové je považováno za realistické dílo. Prý se autorka sama zakomponovala do děje postavou Barunky , a také můžeme vidět úžasnou retrospektivu. Styl psaní, na tehdejší dobu běžný, je v dnešním světě lehce zmatený či nesrozumitelný, ale příběh je tak brilantní, že na tohle si během pár stránek zvyknete. Tato kniha je základem české literatury, doporučuji.
Jazyk mi nevadil, příběh, mohu-li líčení plynoucích dnů v chalupě okořeněné pár zajímavými historkami (Viktorka aj.) takto nazývat, taky nebyl kamenem úrazu, jazyk jsem kupodivu ocenila, jen stěžějní prvky (víra, lidové tradice, hrdost na svou zem, poctivost prostého lidu) mě míjely, holt jsem zhýčkaná a navyklá na jiný životní styl.
Povinná četba a klasika, ale mne osobně nedostala, protože vyluštit umělecký jazyk Němcové je horší než číst knížku ve slovenštině... 3* dávám jen za dojemný konec.
Nebudu lhát, popis tradic a života na venkově mě vysloveně nudil. Některé pasáže byly naopak skvělé, hlavně mládí babičky a setkání s Josefem II. nebo příběh o Viktorce. Je to ale klasika, není možné babičku nemilovat a konec vždycky naprosto dojme.
Asi nikdy do ní nedorostu, nebo spíš datum narození a její prvotní vydání se přeci jenom minuly o století...
Je divné tuhle knihu hodnotit. Kdo přečetl z povinnosti, tomu se líbit nebude. Kdo se k ní vrátil jako dospělý, pochopil, že tahle kniha do školní povinné četby nepatří, ale do povinné výbavy dospělého čtenáře ano.
Jen mě tak napadá o co všechno přicházíme.
Nejsem zase "až tak" stará,ale pamatuju ještě rodiny,kde se rodičům vykalo a líbala se jim ruka.Mělo to svůj smysl.
Když se v rodině narodilo dítě,rodina se sešla,aby ho přivítala na světě. Když někdo umíral,rodina se shromáždila,aby se rozloučila.
Staří lidé (jak se dnes sterilně říká"senioři") byli pamětí minulosti. Věděli a znali a byli proto v úctě. Dnes máme google a "seniory" máme za někoho,kdo už je dávno "out".Ale jak dlouho bysme přežili,kdyby došlo k nějaké katastrofě a my byli odkázaní jen na své ruce a hlavu? Nevím jak vy,ale já moc dlouho ne.
Kniha, která má své kouzlo. Obdivuji Boženu Němcovou, že i přes to, že to v mládí s babičkou neměla jednoduché, vylíčila příběh tak idylicky. Já bych to rozhodně nedokázala. I když na druhou stranu, každý rád utíká do vybájeného světa, kde je všechno hezké.
Tak to je klasika. Škoda jen, že ji dávají číst dětem brzy. Je to krásná kniha pro dospělé.
Babička ..., tak tuhle knížku jsem poprvé přečetla jako povinnou četbu na střední škole. Podruhé jsem ji četla svým dětem před spaním, když ji měl v páté!! třídě jako povinnou četbu můj syn a nevěděl si s ní rady. Právě teď jsem ji dočetla potřetí, protože je to oblíbená kniha mé maminky. Nyní se četla určitě nejlépe, v pohodě, v klidu. Našla jsem v ní i to kouzlo, které tam dříve nebylo. Prostě, jak už někdo přede mnou komentoval, na tuto knihu je třeba dozrát.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 | Povídky |
| 1988 |  Velká kniha pohádek |
Na takové knihy musí člověk asi nějakým způsobem dospět. Do nás ve škole cpali jen jména a díla, nijak si nepamatuji větší přiblížení ke knihám.. možná za to děkuju. Pravděpodobně bych se k těmto dílům nevracela. Takže se teď probírám antikvariáty, a matně vzpomínám na ta známá jména. Babička byla ale úplně první. Pro mě to je naprosto krásné dílo, krásná krajina, lidé se chovali tak čestně, krásně. Bylo to velmi krásné a klidné období. Babička byla tak moudrá, a její moudra mě hřály u srdce. V polovině knihy jsem si pustila film, a řekla jsem, že Babičku po druhé umřít nenechám.. bohužel mi to ale nedalo. A knihu jsem dočetla. Naprosto mě uchvátil příběh nebohé Viktorky.. chudák holka, zblázněná. Takže za mě 5*. Naprosto krásné dílo! :)