Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69684/vybrane-spisy-babick.jpg
4
4109
4109
Nejznámější prózu Boženy Němcové jistě netřeba blíže představovat - patří k nejčtenějším českým knihám. Poprvé vyšla v roce 1855 a od té doby byla publikována ve více než třech stovkách českých vydání a v mnoha zahraničních překladech. Své vzpomínky na dětství, prožité v ratibořickém údolí s babičkou Magdalénou Novotnou, autorka přetavila do částečně idealizované, ale přesto realistické podoby.... celý text
Přidat komentář
Číst některé zdejší komentáře je vážně na nic.
Vadí vám jazyk? Promiňte, ale je to jen necelých dvě stě let stará forma dnešní mluvy. Jenže když sami neumíme mluvit, jak bychom tomu mohli rozumět, že jo...
Zdá se vám nudná? Ale prosím vás. Životy lidí, o nichž Božena Němcová píše (byť jsou to často nejspíš postavy fiktivní), jsou mnohem naplněnější v tom, co ti lidé dělají, než ty naše rádoby existence. Ti lidé měli v co věřit, dennodenně dělali něco smysluplného, užívali si obyčejné radosti, oslavovali život a jeho krásu, trávili spolu volný čas a měli k sobě, když už ne vřelý vztah, alespoň úctu. Podívejte se teď na dnešní společnost. Já vám nevím, ale mě nepřipadá nudné, že se dobrá knížka obejde i bez akce, zabíjení, dystopických nebo hororových nebo naopak erotických nebo přeslazených prvků.
Ale co, každý to vidí jinak, že ano. (Možná, že kdybyste z přebalu odlepili nálepku "Povinná literatura", viděli byste knihu úplně jinak. Hmm, to je jedno.
Četla jsem snad ještě na základní škole a dokonce na prvním stupni. Pamatuji si jen to, že jsem se přes každou nahuštěnou stránku horko těžko dostávala. Proto také jsem byla ráda, když jsem se jí zbavila. Nemám na ni nijak dobré vzpomínky. Jinak tato kniha patří již do klasiky, ke které není co dodávat.
Nevie mi niekto povedať, prečo som doteraz považovala Babičku za nudnú knihu? To bude asi tým, že som to čítala ako dieťa vrámci povinnej literatúry. Mali by sa kompetentní vážne zamyslieť nad tým, čo nútia čítať deti v školách a tým im znechucujú literatúru. Ja som ako dieťa neznášala povinné čítanie a teraz chápem prečo. Po rokoch sa mi náhodou dostala do rúk opäť táto kniha a povedala som si, že jej dám znovu šancu. A neľutujem. Babička je úžasné, nádherné dielo, neskutočne relaxačne na mňa pôsobila, tešila som sa ako si k nej po večeroch sadnem po celom stresujúcom dni v práci. Sú tam nádherné opisy tak prírody ako aj zvykov voľakedajších. Čítalo sa mi to trocha ťažšie a pomalšie, pretože som to čítala v takej tej staročeštine, ale o to to bolo krajšie. Všetkým túto knihu odporúčam, ale až od istého veku. Ono človek musí dospieť do určitej životnej fázy, aby vedel naplno oceniť túto knihu.
Přečteno z donucení kvůli maturitě. Možná proto jsem jen přeskakovala očima od slova ke slovu a nestihla jsem ocenit klasické dílo. Jednou až bude čas, se ke knížce vrátím. Do té doby na mě bude Babička koukat z poličky :)
Přiznávám, že jako školní četbu jsem ji nemusela, léty jsem vyzrála a pochopila krásu příběhů naší paní Boženy. Přečteno třikrát a vždy se slzami v očích. Nezatracujte prosím naši klasiku.
Babičku jsem si chtěla přečíst už dávno, ted jsem se k ní dostala díky povinné četbě. Možná jsem od ní čekala trochu víc, ale přece jen jsem ráda, že jsem si ji přečetla. :)
Česká školní klasika. Povinná literatura někdy v sedmé třídě. Slovo povinná ve mně vždycky vyvolávalo nejvyšší odpor, takže i sebevětší literární skvost bych nedokázala objektivně ocenit. Navíc žák sedmé třídy může toto dílo těžko pochopit ve všech souvislostech.
Babička se mi moc dobře nečetla, přesto jsem z ní cítil něco zvláštního a líbivého. Hodnotím slušným nadprůměrem, méně bych si nedovolil.
Další klasická kniha české literatury. Roztomilá a prostě naše. Babičku vezmete za svou díky její laskavosti a za své vezmete i ostatní postavy v této knize. Kniha je známá takže není co dodávat, ale stejně se mi nejvíce libila postava myslivce, ten vždy přinesl do děje něco tajemného. Fungoval jako správný protiklad klidného života na Bělidle. Číhalo z něj nebezpečí.
Asi k žádné jiné knize české klasiky nepřistupuji s větší odtažitostí než k Babičce.
Dávat číst Babičku dětem na ZŠ nebo SŠ je velká chyba. V tom věku si z té knihy moc neodnesou.
Jinak Babička je samozřejmě klasika české literatury, dílo které bezesporu patří do nejužšího českého kánonu. Ale proč? Je to co je staré opravdu dobré?
Babičku dělá známou Němcová, její život a smutný osud. A taky to že, popisuje očima ženy idealizované prostředí, které se jakoby zastavilo v průběhu plynutí času. Hodně lidí tady píše jak to byla krásná, nezkažená, idylická doba atd. Tak určitě, když ji takhle Němcová popsala. A lidi si to rádi přečtou a vzdychají "jak to bylo tehdá na tom šírém světě krásné".
Realita byla asi někde jinde. Samozřejmě nemám nic proti tomu, že autorka chtěla popsat své niterné pocity, které na ni tehdy asi doléhaly a kvůli kterým se rozhodla vrátit knižně do míst a k osobám ji nejmilejším. Takové knihy vznikají i dnes. Nevidím ale ani jeden důvod proč ty dnešní příběhy číst. A ty starší taky ne.
Vlastně jo, jeden by byl. Ten literární kánon.
Po letech jsem se do ni začetla především s úmyslem přežvýkat to svému na komiksech vyrostlému potomkovi. A byla jsem překvapena jednak, jak si Babičku pamatuji, jednak že jsem se do čtení nemusela nutit. Když pomyslím, v jaké době knihu Božena Němcová psala ( po úmrtí syna Hynka, který jediný se zdál, že se vyvedl po ní), a že se tak vyrovnávala se svou depresí, musím přiznat, že je to na svou dobu skvěle napsaná kniha. Kdysi jsme se učili, že spadá do počátků realismu, ale že příběh Viktorky je romantický prvek. Bavilo mě si připomenout, jak probíhal život na venkově v jednotlivých ročních obdobích, jak byli tehdejší lidé spjati s přírodou. Možná přečtu i Maryšu, ta je také na seznamu k maturitě :-).
Babičku jsem přečetla kdysi na základní škole a hodně mě nebavila. Po letech jsem se k ní vrátila - a zase mě nechytla. Tahle klasika mě prostě nějak minula.
Myslím si, že babička je stará klasika českého národa a úcta k paní Němcové. Já jsem ve škole knihy nikdy nečetla, ani povinnou četbu, ale do čtení knihy Babička mě navnadila kolegyně z práce a jsem ji moc vděčná, protože kniha vystihuje lásku, víru k dobru a přátelství z tehdejší doby. Měl by ji přečíst každý a zamyslet se nad tehdejší dobou. Byla chudoba ale panovala mezi lidmi láska a ochota si pomoct. Když se zamyslíme, tak v tomto století jsou samé vraždy, kriminalita a sousedé mezi sebou spíše válčí než aby si pomohli. Vím, že paní Němcová některé úryvky v knize velmi idealizuje, ale pokud dílo psala ve smutku tak ji to nemůžeme zazlívat. Pokud ta kniha někoho nezaujala rozhodně já mezi ně nepatřím. A budu pokračovat ve čtení dalších jejích děl. Za mě knihu Babičky mohu jen doporučit.
Je to krásná kniha, četla jsem ji několikrát. Poprvé v páté třídě v rámci povinné četby, tenkrát jsem ji moc nepochopila, opravdu myslím, že to bylo brzy. Myslím, že nejvíc jsem si z ní vzala až jako dospělá A.
nechápu, co je na tom tak nudného. Já jsem se vůbec nenudila... Němcová babičku psala v době největšího smutku a někdy to tak bývá, že člověk ve špatných chvílích si potřebuje najít jiný svět, ten lepší. Němcová ho vykreslila do krásného idylického příběhu, plného tradic a venkovského lidu, který si zamiloval nejen český národ. Když někdo něco čte s odporem je jasné, že si zhnusí celý dojem z knihy , na takovou klasiku musí být člověk zralý, takže četba pro základní školu to opravdu není...
I když je to uznávaná klasika, není tato kniha můj šálek kávy. Četla jsem jí jen s obtížemi a pauzami. Uznávám bylo to na střední v rámci povinné školní četby, ale myslím, že by se v současnosti můj názor příliš nezměnil.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov pro děti od 11 let babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 | Povídky |
| 1988 |  Velká kniha pohádek |
noční můra mého dětství, příběh dobrosrdečné babky mě děsil ještě mnoho let po škole. Chápu, někomu se to líbí, mě ne. Osobně myslím, že by neměla býti povinná (ve škole), ale dobrovolná.