Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69684/vybrane-spisy-babick.jpg
4
4109
4109
Nejznámější prózu Boženy Němcové jistě netřeba blíže představovat - patří k nejčtenějším českým knihám. Poprvé vyšla v roce 1855 a od té doby byla publikována ve více než třech stovkách českých vydání a v mnoha zahraničních překladech. Své vzpomínky na dětství, prožité v ratibořickém údolí s babičkou Magdalénou Novotnou, autorka přetavila do částečně idealizované, ale přesto realistické podoby.... celý text
Přidat komentář
Babičku, ako aj iné diela od B.Němcovej si vždy rada prečítam. Povinné či nepovinné čítanie - nevadí. Možno to je idylické, ale mne sa rozhodne viac páčia takéto diela,ako napr. Moliérov Lakomec, ten sa čítal oveľa ťažšie ako Babička:-) Politiku, prosím bokom!
Babičku je třeba vnímat v literárních a historických souvislostech. Což dost možná ne každý zvládne. Domnívám se, že nejen díky gymnaziálnímu nadstandartu, který do nás hustil neoblíbený češtinář a půl roku jsme nejeli nic jiného než babičku a to, kdo kde s kým v okruhu Boženy En. a kněžny souložil, jsem toto zvládla. Přesto jediné, co mi přišlo zajímavé, byl příběh Viktorky, jinak nuda, nuda, šeď, šeď.
To je kniha, ke které se ráda vracím, když chci v uspěchaném, hektickém a tragédiíplném světě najít klid, když jednoduše potřebuju pohladit po duši.
Když už nic, tak pro mne byla Babička fakt babičkou. Tak nějak si představuju, že by babička měla fungovat. Ano, je to těžké čtení. Vyžaduje mít něco odžito. Na tom si trvám. Zařazení do povinné četby pomalu na prvním stupni proto fakt nechápu.
Idylicky odvyprávěno, vesnice a práce kolem domu a hospodářsvtí tak můžou přijít panelákovým dětem jako pohádka. Navíc pokud to přirovnám k dnešní chrlení nadprodukci memoárové literatury - sorry, je to kus za pětku.
Četla jsem prvně ve čtvrté třídě, pak na gymlu a naposledy na vysoké (jo, jsem hrábnutá bohemistka). Pokaždé to mělo své kouzlo a pokaždé jsem tam našla to, co předtím ne.
Ačkoli jsem učitelka češtiny, Babička mě děsí. Musela jsem ji číst dvakrát, poprvé jsem ji nechápala, podruhé jsem zase nechápala, jak ji někdo může k přečtení dávat dětem na základní škole. Podle mě patří do knihoven každého, kdo se zajímá o vývoj české lietratury, protože ten určitě ovlivnila hodně, ale ne do ruky ubohých malých dětí, které u ní budou trpět. No, prostě nejsem big fan, no...
V téhle knížce nevidím jen klasiku, kterou je povinností si přečíst, pro mě se Babička stala příběhem krásného dětství, naplněného dětskými "spikleneckými" hrami, prostorem plným vzájemné sounáležitosti generací, prostorem, kde se dobře daří přátelským vztahům se sousedy, ... no ano, je to poetika, idyla, sen, ... ale krásný :-).
A ani v tomto idylickém příběhu se tomu nakonec nevyhneme, ...i radostné dětství, jak už to tak bývá, je nahrazeno starostmi dospělých, ... končí poetické dětství, strávené po boku milujících a pečujících osob ... a tak i Barunka odchází do života odkázána sama na sebe :-).
Tak jistě, tohle je klasika, nicméně pořád nerozumím tomu, proč se Babička neustále staví na piedestal coby nejlepší česká kniha všech dob. Je to naivní, nereálné, idylické a hlavně - určité pasáže jsou až k uzoufání nudné (Němcová třeba na třiceti stranách líčí krásy Ratibořického údolí). Kniha taky de facto nemá žádný pořádný děj a jediná skutečně zajímavá postava je Viktorka. Asi to je krásně napsáno (z jazykového hlediska), ale co se obsahu týče, je to prostě unylé a nezáživné.
Četla jsem jako školačka coby povinnou četbu a nijak zvlášť se mi nelíbilo. Jen historku o Viktorce jsem vzala na milost... Myslím, že to vůbec není vhodná kniha pro děti...
Jako dospělá se dívám na Babičku už zcela jinak, lze ji určitě přijmout a prožít, nutno ji ale číst jako knihu z 19.století a jako literární dílo ženy, jejíž životní osudy, životní hodnoty a myšlení jsou z pohledu dnešního člověka už možná méně srozumitelné. Hvězdičky uděluji až dodatečně, nějak se mi původně příčilo tuhle klasiku hodnotit, je to prostě součást českého literárního dědictví.
Souhlasím s názorem, že Babička je jen jinou stranou mince, která se dnes s takovým křikem všude razí...Němcová, na rozdíl od autorů severských hrůz, měla opravdu těžké živobytí a tak se logicky utekla k idyle. Ne že by proto Babička byla menším kýčem; jen je ten kýč řemeslně lépe zvládnutý a hlavně úmyslný. Oni ti vesničané zas takoví dobráci nebyli, pohodička to taky nebyla, kněžna Zaháňská, místo aby se dojímala nad babiččinou bohabojností, pletichařila s Metternichem proti Čechům atd. atd. Jenže ona to ta Božka dobře věděla!!
Nicméně tohle sentimentální biedermaierovské kouzlení je místy tak opojné, že ani cynický současník nakažený virem postmodernismu neodolá a docela upřímně se dojme (v mém případě Viktorka).
Nesmírně cenné jsou také detaily z každodenního života tehdejšího prostého lidu, detaily, které se z literatury faktu vyčíst nedají.
Ano, toto byli lidé 19. století, tak jednali, tak mysleli, takový to byl život. Pracovali, modlili se a umírali s jakousi netečnou pokorou, ještě stále mimo čas, neboť přece všechno bylo od Boha na věčné časy a myslet mimo kategorie božího úradku jim dosud nebylo dáno.
V posledku je Babička literaturou výsostně ženskou. Kterýsi slavný spisovatel kdysi prohlásil, že nenastane den, aby žena napsala opravdovou Knihu. Pravda, v Babičce není ani stopy po tom co tvoří skutečnou literaturu: tj. chladná, analytická studie činů a mravů zkoumaná nezaujatým okem, ostrý paprsek světla namířený přesně do srdce všech věcí. Místo tohoto se nám bohatě dostává oním autorem tolik vysmívaného ženského pohledu na svět; měkkého, subjektivního světla ženských citů a afektů ve výsledku nic neznamenajících a o ničem přesně nevypovídajících.
To je nejspíš pravda, ale existují na světě i horší hříchy, než úmyslně sentimentální, didaktické memoáry hrající na feel good strunu.
Nádherná česká klasika. Opravdu krásný příběh. Knihu jsem oplakala a u filmu potřebujeme s mamkou kapesníky pokaždé. Maminka hlavně proto, že jí to připomíná dětství u babičky v jižních čechách. Každý by jí měl alespoň jednou za život přečíst. Někteří tady nechápou, proč je kniha v povinné četbě, já si ale myslím, že tam má své místo. Ale sto lidí, sto chutí. :)
Není to tak strašné, jak jsem očekávala po důkladné masáži ze základní a střední školy. Proč se bez této knihy však žádný seznam povinné četby neobejde, nemohu pochopit.
Knihu jsem četla na základce a je to velice krásný příběh, můžu ho číst pořád dokola a pořád budu brečet.
Film jsem viděla snad 100x a s mamkou jsme pokaždé brečely. Moc krásné prostředí děj i postavy.
Rozhodně by neměla chybět v žádné knihovně. Já ji mám ještě po babičce z roku 1939. je to moje srdeční záležitost.
Knihu jsem četla někdy na základní škole a vím, že už ji nikdy znovu číst nebudu. I když mě vcelku okouzlila, není to typ knihy, ke které bych se ráda vrátila. Ovšem svoje příznivce si určitě najde
Četl jsem to jako povinně volitelnou četbu. Zprvu jsem se trochu bál, ale přijde mi to jako celkem dobré okno jak se žilo tenkrát a mnohem lepší než spousta knih z té doby. Koho ale minulost nezajímá, tomu to moc nedoporučuji.
Pochlubím se také, knihu jsem četla rovnou 4x. Jednou když jsem byla malý špunt (6. třída), pak když jsem byla krapet starší (9. třída), po třetí k maturitě (4. ročník SŠ) a naposledy teď na VŠ. V dětství čtenář nemůže pochopit podstatu této kouzelné knihy. Tu pochopí až ve chvíli, kdy se dozví něco málo o autorce apod. Když to tedy vezmu kolem a kolem, tak mají z této knihy větší požitek starší čtenáři, kteří už si něco málo, co je v knize naznačeno prožili. Nechápu tu podstatu toho, že se Babička ocitá stále v povinné četbě základních škol...
Podle mne typický příklad, jak může zařazení do povinné četby knize ublížit. V dětství jsem se ji pokoušela číst několikrát, ale nikdy jsem se nedostala řekněme přes první třetinu (a to jsem byla zvyklá číst hodně a všechno možné), přestože zfilmovanou Babičku jsem měla vždycky ráda. Vlastně nevím o nikom, kdo by si ji jako dítě oblíbil (i když samozřejmě nepochybuji, že řada takových čtenářů existuje). Teď v dospělosti jsem se ke knize vrátila a je to úplně jiná káva. Zvlášť si užívám úžasného jazyka. A i když to asi není kniha, ke které se budu pravidelně vracet, docela mě navnadila, abych si od autorky přečetla i něco dalšího.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov pro děti od 11 let babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 | Povídky |
| 1988 |  Velká kniha pohádek |
Dle mého názoru je to přesně ten typ knihy, ke které člověk musí dospět. V dětství, kdy to byla povinná četba, jsem ji bez zájmu a z povinnosti přelouskala, nic ve mně nezanechala. Až na vysoké jsem se k ní - ani nevím už proč - vrátila a musím říct, že mě naprosto uchvátila už jen tou krásou českého jazyka z pera této statečné ženy. Zařadila jsem ji proto mezi své nejoblíbenější knihy.