Babička
Božena Němcová
Nejznámější prózu Boženy Němcové jistě netřeba blíže představovat - patří k nejčtenějším českým knihám. Poprvé vyšla v roce 1855 a od té doby byla publikována ve více než třech stovkách českých vydání a v mnoha zahraničních překladech. Své vzpomínky na dětství, prožité v ratibořickém údolí s babičkou Magdalénou Novotnou, autorka přetavila do částečně idealizované, ale přesto realistické podoby. ------------------------------- Vydání s původními snímky, tištěnými Neubertovým hlubotiskem a v grafické úpravě Hermíny Melicharové, vydal na podzim roku 1942 Antonín Dědourek v Třebechovicích pod Orebem. Textovou část vytiskly Grafické závody V. & A. Janata v Novém Bydžově písmem Candida. Snímky provedl zčásti Jan Zeman, zčásti byly pořízeny podle snímků archivu Národního musea v Praze a Musea Boženy Němcové v České Skalici se svolením kuratoria obou museí.... celý text
Přidat komentář
Kdo nečetl Babičku... kromě mistra Jana Husi? (Nemravnou spisovatelku já nečtu :-D ) Jako školou povinné dítko jsem ji teda FAKT nečetla. Poprvé jsem ji četla v 19ti letech a ohromila mě - na 19. století je to skvělé prozaické dílko. Takže jsem se k ní již několikrát vrátila.
Učitelka nám řekla, kdo nečetl babičku není Čech a tak jsem ji ze zvědavosti a dobrovolně četla, ale popravdě mě vůbec nezaujala, ani jsem ji nedočetla, já už nemohla, na mě moc obyčejné.
Rozhodně to není kniha pro základní školy. Právě na ZŠ to pro mě bylo nezáživné a stupidní čtení...dnes na to koukám jinak....
Tak, jako většinu lidí, ani mě Babička v dětských letech, kdy byla jako povinná četba, nezaujala. Teprve daleko později můžu s klidným svědomím říct, že jde skutečně o literární skvost. Ano, spoustu lidí nezaujme nikdy, ale pořád je to dílo plné životních hodnot (možná dneska pro někoho naivních), naděje a víry v lepší dny a lidi.
Knihu jsem četla v rámci povinné četby dvakrát. Poprvé na základní škole a podruhé na střední. Na základní škole totálně nepochopeno a na střední škole, mě již zaujala více. Věřím, že kdybych si jí opět přečetla, tak by bylo hodnocení jiné. Nechápu proč se toto čte již na základní škole, podle mě naprosto nevhodná četba pro děti. Věřím, že tyto knihy odrazují řadu dětí od četby, protože toto nejsou knihy pro děti (dále například Povídky malostranské,....).
Ačkoliv je to prý první moderně napsaná česká kniha, její kvalitu jsem díky povinné četbě nedocenil a už nedocením. Jestli mi kniha něco dala, tak to, že nutit kohokoliv do čehokoliv může být velká chyba. Howgh.
Odpad Babičce může udělit pouze sociální analfabet neznalý souvislostí.
I když můžu mít k textu výhrady, tak z hlediska popisů a charakteristik postav autorka vytvořila plastické dílo. Navíc v dobách, kdy české země byly sužovány nepřízní osudu, Babička dávala obyčejným lidem naději.
Proč asi filmové adaptace vznikly v r. 1940, respektive v r. 1971?
Co jen lze dodat k tak báječné a k české kultuře patřící knize od neméně obdivuhodné autorky? Lze snad jen apelovat na rodiče, aby knihu pořídili svým ratolestem.
A. G.
Setkávám se s těmi co knihy různých vydáni sbírají a pro tento účel Babička od mé babičky naprosto vyhovuje. Číst? No ano, kapacitě mozku neuškodí a do budoucna si pár souvětí, situací ucho váš.
Bohužel kniha Babička mě vůbec nechytla, z celé knihy mě jenom zaujal příběh o Viktorce, jinak čtení Babičky mě vůbec nebavilo, bohužel.
Nevím do jaké míry téhle knížce "ublížilo" zařazení do povinné literatury :) a taky si nejsem zcela jistá, jestli moje hodnocení není ovlivněno tolika superlativy, které na knížku pějí všichni učitelé češtiny na základních školách nebo i na těch středních. Každopádně na čtení Babičky nemám až tak záporné vzpomínky, jak by se od povinné literatury dalo čekat. Ruku na srdce, normálně bych si jí asi nepřečetla.
Nic jiného, než naprostý brak. Celý život čekám na to, kdy na tuhle knihu změním názor. Ale i po všech těch letech musím konstatovat, že to je nudný, laciný, literární brak, který se nedá číst, natožpak dočíst. Možná by pomohlo celý příběh zkrátit a převyprávět soudobou češtinou. Jediné, co stojí za úvahu, je vydání s ilustracemi Zdeňka Buriana.
Protože jsem ke knize přičuchla naposled někde v páté třídě, čekala jsem, že budu nudou klimbat pravidelně každých pár stránek, proto mě překvapilo, že se mi kniha lehce četla a vcelku mě i bavila. Tedy ne že by se tím nějak zdvihla hladina napětí, ale předčilo to mé (beztak nízké) očekávání.
Kniha je možná více cennější pro ty, kteří se snad učí žít s Bohem. Dříve bych byl Babičku asi nepřečetl celou a pokud ano, určitě ne s takovým zájmem a porozuměním jako nyní. Nejednou se mi draly slzy do očí. Krásný příběh o člověku, který žije s Bohem.
Já si nemůžu pomoct, ale opravdu nechápu, co na té knížce všichni vidí, vždyť to je jen velmi dlouhý popis života ve vesnici. S vyjímkou příběhů o Viktorce nebo třeba o Kristle mě kniha nijak nezaujala
Láska a pokoj. Tak by se dal vystihnout život babiččin i celého údolíčka. I v obtížích tam ta láska byla.
I když při samotné četbě mě nijak zvlášť nenadchla, teď mi poklidná atmosféra knihy chybí. Až zpětně si uvědomuju, jak jsem to ráda četla.
Děj plyne souvisle a lehce kupředu bez zbytečné vaty.
Dobrý dokument + 4 příběhy, aby si i tehdy čtenáři přišli na trochu děje. Babička je sice součástí literární historie, ale je to spíš čtení pro fajnšmekry, rozhodně pak ne pro děti na ZŠ. Přečetl jsem jednou a stačilo.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Poprvé jsem ji četla asi tak ve čtvrté třídě. Tehdy mě tedy moc neoslovila... TEdy až na poslední stránku kdy Babička zemela... Dnes po pár letech jsem šťastna , že tuto knihu mám doma a mohu nahlédnout do české historie. Ne historie vznešené ale prosté vesnické... Mně nejbližší.