Babička
Božena Němcová
Nejznámější prózu Boženy Němcové jistě netřeba blíže představovat - patří k nejčtenějším českým knihám. Poprvé vyšla v roce 1855 a od té doby byla publikována ve více než třech stovkách českých vydání a v mnoha zahraničních překladech. Své vzpomínky na dětství, prožité v ratibořickém údolí s babičkou Magdalénou Novotnou, autorka přetavila do částečně idealizované, ale přesto realistické podoby. ------------------------------- Vydání s původními snímky, tištěnými Neubertovým hlubotiskem a v grafické úpravě Hermíny Melicharové, vydal na podzim roku 1942 Antonín Dědourek v Třebechovicích pod Orebem. Textovou část vytiskly Grafické závody V. & A. Janata v Novém Bydžově písmem Candida. Snímky provedl zčásti Jan Zeman, zčásti byly pořízeny podle snímků archivu Národního musea v Praze a Musea Boženy Němcové v České Skalici se svolením kuratoria obou museí.... celý text
Přidat komentář
Postavy značně zidealizované, děj v podstatě žádný, ale čekala jsem, že to bude o mnoho horší, proto jsem vcelku spokojená a vlastně i ráda, že jsem si Babičku přečetla. Jazyk mi nepřišel nijak náročný a myslím, že pokud bude někdo mít s přečtením téhle klasiky problém, bude to spíš kvůli (občas nekonečné) zdlouhavosti než kvůli stylu psaní a výběru slov Němcové.
Sice je to stará česká klasika, ale já ji ani za nic nemůžu přijít na chuť. Nudí mě, děj je nijaký a četla jsem ji prakticky z nutnosti.
Nelíbilo se mi ani jedno filmové zpracování a ani knížka.
S jazykem v knížce nemám problém, ani nejsem z těch, kteří jí museli číst povinně...
Jsem opravdu ráda za mou skvělou babičku, které se té Barunčině ani zdaleka nepodobá.
noční můra mého dětství, příběh dobrosrdečné babky mě děsil ještě mnoho let po škole. Chápu, někomu se to líbí, mě ne. Osobně myslím, že by neměla býti povinná (ve škole), ale dobrovolná.
Číst některé zdejší komentáře je vážně na nic.
Vadí vám jazyk? Promiňte, ale je to jen necelých dvě stě let stará forma dnešní mluvy. Jenže když sami neumíme mluvit, jak bychom tomu mohli rozumět, že jo...
Zdá se vám nudná? Ale prosím vás. Životy lidí, o nichž Božena Němcová píše (byť jsou to často nejspíš postavy fiktivní), jsou mnohem naplněnější v tom, co ti lidé dělají, než ty naše rádoby existence. Ti lidé měli v co věřit, dennodenně dělali něco smysluplného, užívali si obyčejné radosti, oslavovali život a jeho krásu, trávili spolu volný čas a měli k sobě, když už ne vřelý vztah, alespoň úctu. Podívejte se teď na dnešní společnost. Já vám nevím, ale mě nepřipadá nudné, že se dobrá knížka obejde i bez akce, zabíjení, dystopických nebo hororových nebo naopak erotických nebo přeslazených prvků.
Ale co, každý to vidí jinak, že ano. (Možná, že kdybyste z přebalu odlepili nálepku "Povinná literatura", viděli byste knihu úplně jinak. Hmm, to je jedno.
Četla jsem snad ještě na základní škole a dokonce na prvním stupni. Pamatuji si jen to, že jsem se přes každou nahuštěnou stránku horko těžko dostávala. Proto také jsem byla ráda, když jsem se jí zbavila. Nemám na ni nijak dobré vzpomínky. Jinak tato kniha patří již do klasiky, ke které není co dodávat.
Nevie mi niekto povedať, prečo som doteraz považovala Babičku za nudnú knihu? To bude asi tým, že som to čítala ako dieťa vrámci povinnej literatúry. Mali by sa kompetentní vážne zamyslieť nad tým, čo nútia čítať deti v školách a tým im znechucujú literatúru. Ja som ako dieťa neznášala povinné čítanie a teraz chápem prečo. Po rokoch sa mi náhodou dostala do rúk opäť táto kniha a povedala som si, že jej dám znovu šancu. A neľutujem. Babička je úžasné, nádherné dielo, neskutočne relaxačne na mňa pôsobila, tešila som sa ako si k nej po večeroch sadnem po celom stresujúcom dni v práci. Sú tam nádherné opisy tak prírody ako aj zvykov voľakedajších. Čítalo sa mi to trocha ťažšie a pomalšie, pretože som to čítala v takej tej staročeštine, ale o to to bolo krajšie. Všetkým túto knihu odporúčam, ale až od istého veku. Ono človek musí dospieť do určitej životnej fázy, aby vedel naplno oceniť túto knihu.
Přečteno z donucení kvůli maturitě. Možná proto jsem jen přeskakovala očima od slova ke slovu a nestihla jsem ocenit klasické dílo. Jednou až bude čas, se ke knížce vrátím. Do té doby na mě bude Babička koukat z poličky :)
Přiznávám, že jako školní četbu jsem ji nemusela, léty jsem vyzrála a pochopila krásu příběhů naší paní Boženy. Přečteno třikrát a vždy se slzami v očích. Nezatracujte prosím naši klasiku.
Babičku jsem si chtěla přečíst už dávno, ted jsem se k ní dostala díky povinné četbě. Možná jsem od ní čekala trochu víc, ale přece jen jsem ráda, že jsem si ji přečetla. :)
Česká školní klasika. Povinná literatura někdy v sedmé třídě. Slovo povinná ve mně vždycky vyvolávalo nejvyšší odpor, takže i sebevětší literární skvost bych nedokázala objektivně ocenit. Navíc žák sedmé třídy může toto dílo těžko pochopit ve všech souvislostech.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literaturaAutorovy další knížky
1958 | V zámku a v podzámčí |
1942 | Divá Bára |
2021 | Babička |
2002 | Povídky |
1988 | Velká kniha pohádek |
Nudná klasika, ale číst se dala :)