Babičky
Petr Šabach
Humorně laděný román je příběhem dvou babiček s naprosto rozdílným politickým přesvědčením, jak jej s odstupem vnímá jejich dospělý vnuk. Jako v celé Šabachově tvorbě se i zde mísí osobní zkušenosti a zážitky s literární fikcí.
Přidat komentář
Moje první kniha od tohoto autora a určitě ne poslední.Hezky napsaná. Jak se říká : "Četla se sama."
Na motivy povídek či knih Petra Šabacha jsem viděla nejeden film. Přesto jsem po Šabachově knize sáhla poprvé. Babičky mě zaujaly samotným názvem, aniž bych věděla, o čem novela vlastně je. A zaujala mě i samotná kniha, která na obyčejném životě obyčejných lidí vykresluje svou dobu. A přece ve mně vzbuzuje mix pocitů, stejně jako samotné hlavní postavy Matěj a Alenka. Minimálně jejich bezproblémové vycestování do Anglie v době po Pražském jaru mi samo o sobě není úplně srozumitelné. Vlastně je to spíše o nich a jejich vztahu - doma i v Anglii - než o politické situaci, když odhlédnu od protiněmeckého intermezza. Mí rodiče, když žádali a nakonec dostali výjezdní doložku, aby mohli vycestovat do sousedního Rakouska, dostali podmínku, že nesmí s sebou vzít nás, tři děti. A přesně stanovený termín odjezdu a příjezdu, žádné svévolné prodlužování. U mladých lidí je to zvláštní, zejm. když Matěj, který se sám a dobrovolně vrátil do Československa, zjevně vycestoval na dobu neurčitou.
Šabach nicméně v knize příhodně trousí semo tamo poznámky osvětlující dobu, kdy se příběh odehrává, typu "Opravdu se chceš vrátit?" od cizinecké policie na Matěje při návratu zpátky domů. Četla jsem, že Šabach aktivně proti režimu nevystupoval. Taky mu bylo umožněno vystudovat vysokou, i když dálkově, a pracovat v kulturní oblasti. Na druhou stranu, někdy stačí, že sem tam kápne, než když neprší vůbec. Babičky - Marie přívrženkyně a Daniela odpůrkyně komunistů a Sovětů - nabízí úsměvné čtení. A připomínají okamžiky z doby Šabatová dospívání, normalizace, na které bychom neměli zapomínat. I charaktery postav knihy Šabach pěkně využil k vykreslení atmosféry a povahy československého člověka v tehdejším Československu, když k nám vjely tanky spojeneckých armád... "Идите домой!". Jistěže se nikdo "nelekl", neposlechl a neodjel. Jenže my se nepřestali divit. Stěžujeme si na tohleto a támhleto, ale už nedoceňujeme spousty věcí, jako třeba že se dnes můžeme sebrat a svobodně jet do sousední země atp. Tedy pokud nás tam oni ovšem chtějí. Tři a půl hvězdy, hlavně za zmíněné nejasnosti.
Téma doby minulé je pěkně popsáno, dobře si mi útlá knížečka četla. jen 3 hvězdy dávám z důvodu, že jsem očekávala podle názvu, že babičky zde budou mít větší prostor. Je to jen můj subjektivní pocit a knížka určitě stojí za přečtení.
Taková klasická úsměvná šabachovka. Dobře se to četlo, ale za mě nepatří ke špičce autorovy tvorby.
Pěkná kniha.Vypráví o tom jak to všechno bylo. Babičky každá s rozdílnými názory,ale nevnucovali si je.Matěj,který měl obě babičky rád,každé toleroval ten její názor.To se my hrozně líbilo.
Krásná i smutná, hlavně druhá kapitola. Vtipně popsaná doba od narození Matěje roku 1951 po rok 1989, zážitky jeho i ostatních členů rodiny a hlavně dvě babičky, každá jinak politický orientovaná.
Doporučuji!
PS: ve druhé kapitole, ta reakce babiček na "tamtu situaci" hlavně ta jejich vzájemná výpomoc mi úplně vehnala slzy do očí a přitom spolu všichni úplně v pohodě vycházeli, fakt boží
Děsivá kniha; obzvlášť pro nás, mileniány, kteří ani jednu světovou válku nezažili.
Podle anotace jsem čekala od této knihy asi více konfrontací mezi babičkami a jejich životy...nicméně o tom ten příběh vlastně nebyl... až mě trochu děsí, že události popsané na pár stránkách vyplývají z historických událostí...jsem ročník 85 a stále si nejsem schopna plně uvědomit, co museli tenkrát lidé prožívat a jak se vyrovnali se vším, co jim světové události přinesly... A o tom zřejmě ta kniha byla. Byla to moje první Šabachova kniha, určitě ale ne poslední.
Krásná klasika od pana Šabacha a za mě jeho nejhezčí knížka, kterou si moc ráda schovám a někdy se k ní vrátím.. skvělý dárek.
Šabach prostě nezklame a tento příběh byl zase jedním z těch, kde se člověk musí zamyslet, jak se máme dobře. I přes naší teď dobu covidovou je to to s rokem ´68 a následujících 20 let nesrovnatelné.
Krásný. Krásný, smutný, nostalgický, lidský.
V jednu chvíli mě kniha rozesměje nahlas a za pár desítek stran mě bodne tak, že zůstanu s rukama v klíně jen pozorovat krajinu za oknem jedoucího vlaku...
Některý věci se nemění. Od narození Matěje, což bylo v padesátých letech minulýho století, proběhla v republice spousta změn, vystřídal se režim a formovala se společnost, ale faktem je, že jedno zůstává i v roce 2021 podobné. Lidi jako jednotlivci, jako rodina. Ze všeho nejvíc nám záleží na nás, na našich blízkých, na toleranci mezi námi, a když babička demokratka Irena slíbí babičce komunistce Marušce, že ještě neumře, přece se s ní musí dívat na televizi, tak to vidíme perfektně.
Je to Šabach a je tam vše, co od jeho knih očekáváme. Humor, láska, vrtání v hlavě.
Typická čtivá Šabachovská kniha, po jejíž přečtení jdete promptně navštívit svoji babičku.
Do této knihy jsem se pustila, protože mě zaujal popisek knihy, ale asi jsem zklamaná, je to moje první kniha od tohoto autora, ale asi jsem čekala více střetů mezi babičkami.
Je to typická "Šabachovina", místy se zachechtáte k slzám, místy vás to donutí přemýšlet a na konci máte takovou divnou pachuť v ústech, jako byste ještě nedojedli, řádně nevychutnali sousto a na talíři už nic nezbývá. Přesto se k autorovi pokorně vrátíte a žadoníte o přídavek.
Příběhy o naší předrevoluční době, předvedené na kontrastech, jejich vzájemném působení, tedy o velké toleranci. Babička Marie - komunistka, babička Irena – demokrat, celkem spolu ale vycházejí. Komunisté a fašisté v Řecku - rozdělené rodiny, ale na oslavě se sejdou a celkem spolu vycházejí. Rusové versus Češi v osmašedesátém, Němci versus Češi v Anglii po osmašedesátém, tady už to někdy nešlo ani s tolerancí. Hlavní hrdina Matěj je mánička, která v mládí tvrdě naráží, v pozdějším věku opatrně proplouvá komplikovanou schizofrenní společností, občas nakoukne do Evropy, kde zjišťuje, že nikde to není lehké. A to platí i dnes, přestože kniha přískoky doputuje jen do listopadu 1989.
80 % (zatím 318 hodnotících s průměrem 83 %).
…
Alenka vrtěla nevěřícně hlavou a prohodila: „To snad není možný! Sedm let se tu blbou ruštinu učíme. Sedm let! A to nejsme po tý době schopný napsat ani posranej transparent Okupanti, jděte domů! A ještě ke všemu se jmenuju Rusová!“
Mno, čekala jsem něco víc pelíškovského, možná i styl Báječných let pod psa. Tato kniha postrádala šťávu a špetka humoru by jí víc než prospěla. O útrpné době komunistické jsem četla už lepší kousky. A ten název byl taky trochu zavádějící. O babičky bohužel zase tolik nešlo a dovedla bych si představit, že by z tohoto námětu šlo vytěžit daleko víc. Tak nevím...
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hovno hoří |
| 2006 |  Občanský průkaz |
| 2010 | Opilé banány |
| 2012 |  Království za story |
| 2009 | Babičky |
Zaciatok knihy by sa dal prirovnat skoro az k takym intimnym detskym memoarom. Co sa vsak Sabachovi podarilo, boli vcelku mrazive pasaze augustovej okupacie 68. Naproti tomu, asi posledna tretina knihy sa pre mna akosi rozpada v koncepte, ktory som si v hlave nastavil... Na epizody kde sa tempom preskakuje akoby cez normalizacne roky, na ktore nechces spominat, na vcelku nie velmi dolezitu (podla mna) pasaz cesty do Grecka, az k dojemnejsiemu zaveru. Ten som ale tak nejak uz ocakaval. Urcite si doplnim vzdelanie a siahnem aj po dalsich Sabachovych knihach. Je v nich kusisko ludskosti.