Babičky na cestě za sluncem
Judy Leigh
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496307/bmid_babicky-na-ceste-za-sluncem-Tvo-496307.jpg
4
29
29
Mollyiny sedmdesátiny přicházejí jako šok. Žena, která se na ni dívá ze zrcadla, na sedmdesát let rozhodně vypadá, to je bez debat, ale Molly v hloubi duše cítí, že má před sebou ještě spoustu zážitků. Je vdova, žije sama jen s kočkou a začíná se bát, jestli už pomalu nesklouzává do čítankové podoby babičky. Když se u dveří objeví její sestra Nell, celá zoufalá, protože její manžel Phil, s nímž prožila přes čtyřicet let, si našel mladší milenku, rozhodnou se popadnout příležitost za pačesy. Ráno už mají koupené letenky i sbalené kufry a vyrážejí do Španělska. Slunce, moře, noví přátelé a uvolněná nálada jsou tím správným lékem na zlomené srdce i skomírající duši. Jenže ani Španělsko nestačí uspokojit Mollyina aktivního ducha, a tak se rozhodne pokračovat v cestě za sluncem i za štěstím sama. Nalezne to, co hledá, v nové zemi, nebo zjistí, že opravdová spokojenost se na žádné mapě najít nedá? Vychází v překladu Marie Frydrychové.... celý text
Přidat komentář
Kniha byla pro mě takovým pohlazenim na duši. Příběh plný optimismu, laskavosti, naděje.
Knížka o tom, že je možné se stále něčemu učit, zkoušet nové věci a že je důležité se stále radovat ze života.
Jak říká jedna z postav: "Zařídit si život, v kterém se budu cítit šťastný."
V některých pasážích byla kniha až příliš návodná, připomínala mi motivační knihy Suzanny Kubelky Konečně přes čtyřicet a Začínám znovu, které jsem kdysi četla.
Nevím, jak se budu cítit, až mi bude sedmdesát ( jsem zatím ve věku, kdy moje maminka šla do důchodu), ale mám tak trochu obavy, že nebudu tak vitální jako sestry Nell a Molly. V podstatě jak pozoruji, tak asi málokterá sedmdesátnice má tak málo zdravotních potíží jako tyto sestry.
Knize dávám tři hvězdičky: jednu za optimistickou náladu, druhou za to, že člověk by se měl podle svých možností ze života radovat, třetí za to, že nikdy není pozdě zkusit něco nového či začít znovu a lépe.
Kniha je po odbytí nezbytného úvodu velmi čtivá a dějově kompaktní, čtenář se dostává do plynoucí se atmosféry děje velmi snadno a cítí se, jako by se ho přímo účastnil.
Babičky na cestě za sluncem
Pěkné čtení o dvou sestrách v seniorském věku. Když je člověk zdráv, může si užívat v každém věku a to tyto dvě dámy opravdu umí. Prožívala jsem s nimi cestování, jen tak si sbalit kufry a odjet někam do tepla, třeba za španělským sluncem nebo do Mexika ... Kniha láká už krásnou obálkou. Dávám 5 hvězd a doporučuji.
Tato kniha mě pobavila a sestry Molly a Nelli jsou mi sympatické a jejich příběh cesty za sluncem mě pobavil. Kniha je psaná s humorem a skvěle popsanou atmosférou , jak si babči i ve svém věku užívají života- je to takový recept na život-nebát se stáří i když to není vždy jednoduché. Velmi příjemná oddechovka.
Malá ukázka z knihy:
Molly zamířila k posteli, ale jakmile zahlédla svůj odraz v zrcadle,zarazila se. Žena s veselým obličejem,hřívou břidlicově šedých vlasů v pytlovitém tričku a vytahaných džínách se také zarazila a zírala na ni.Molly se otočila bokem a ohlédla se.Usměvavá žena ji neohroženě hleděla do očí, Molly se rozesmála.
"Takže v sedmdesáti už to lepší nebude,co?
Potřebujete se zbavit podzimní deprese, kdy je venku sychravo, lezavo a stmívá se čím dál dřív? Tahle knížka vás zahřeje.
Judy Leigh opět vytáhla z rukávu příběh o ženě, která je sice věkem babičkou, ale duší mladicí. Molly oslavila sedmdesátiny, její život upadá do šedi, když se u jejích dveří objeví její sestra Nell s tím, že ji její manžel podvádí.
To je impuls sbalit si kufry a odjet někam do neznáma. Proč ne třeba za španělským sluníčkem. A když ani to nestačí, tak šup do Mexika.
Knížka vás pobaví, je tu spousta vtipných momentů. Molly působí až idylicky, rozhodně to není důchodkyně, které každé ráno vymačkává do kalíšku jeden prášek za druhým. Žije naplno. A v tom je zřejmě hlavní poselství díla. Nemít strach ze stáří.
Když k tomu přidáme skvěle popsanou atmosféru daných lokalit, vykreslenou národní kuchyni i drinky, je to výborná oddychovka.
Citace z deníku Molly:
"Dnes jsem měla zvláštní kulaté narozeniny. Nevadí mi, že jsem starší …, ale neznamená to, že je nutné držet se každodenního zaběhaného řádu. Budu se snažit o zpestření svého programu, abych neskončila jako chudák plukovník: osamělá a zahořklá. Musím mít v životě víc zábavy. Teď, když jsem vstoupila do nové dekády, potřebuju koníčka!"
Ještě to nebalím, vzkazuje babička – 296 stran. Babičky na tahu – 304 stran. Babičky na cestě za sluncem – 360 stran. I v tom pravděpodobně bude příčina toho, že třetí „babičkovská“ kniha Judy Leigh mě zklamala. Na setkáních se spisovateli často slýchávám, že největší umění je škrtání. A na to tentokrát autorka asi zapomněla.
Pokud můžete číst např. jen liché stránky a stále jste „v obraze“ či dokonce na tomtéž místě, nebo na dvou stránkách vedle sebe všechny odstavce začínají „Molly …“, pak se nudím, přeskakuji a často knihu odkládám. V tomto případě jsem si přečetla alespoň konec, abych věděla, co mě za deset let může čekat. :)
Dvě hvězdičky dávám za popularizaci psaní deníku a výše uvedený citát z téhož.
PS: Pokud si chcete přečíst skvělou knihu o babičkách na cestách, doporučuji vynikající Babky na divoko Mileny Holcové. Tento příběh má navíc mezigenerační přesah a je „vhodný“ i pro dcery. :)
Domov není místo. Je to člověk."
Bylo to hřejivé, letní, milé, dobrodružné, láskyplné.️ Já si čtení moc moc užila. Přesně tento typ oddechovek miluju.️ Molly a Nell jsou sestry v pokročilém věku a i když každá má jinou mámu, milují se nade vše. Jakmile se Nell zhroutí životní jistoty, akční Molly vymyslí plán, obě opustí svou zem a vydávají se na cestu, k moři, do tepla. Seznamují se s různými lidmi, zažívají všemožné vtipné i smutné situace... Čtení jsem si užila a pomohlo mi si znovu připomenout, že i naše babičky jsou osoby, kterým se stýská, které se můžou znovu zamilovat, které po něčem touží a ve kterých se pořád ukrývá ta mladá dívčí jiskra. Rozhodně doporučuju, velmi milé čtení!!!
PS: až se z toho člověk začne těšit na stáří
Vůbec nejsem čtenář takových románu,ale v knihovně mě zaujal překrásný přebal knihy,tak jsem si řekla, že to zkusím. Jsem nadšená,takto krásnou knihu jsem dlouho nečetla. Překrásný příběh dvou sester. Doporučuji,100%.
Štítky knihy
Španělsko cestování senioři sestry nový začátek stárnutí sedmdesátka (věk)
Autorovy další knížky
| 2018 |  Ještě to nebalím, vzkazuje babička |
| 2021 | Babičky na tahu |
| 2024 |  Strom čarodějnic |
| 2022 | Babičky na cestě za sluncem |
Bylo to milé čtení. Život může být pěkný i po sedmdesátce, jen mít tu odvahu ho změnit. Myslím, že v našich krajích to ještě dlouho nebude zvykem. Už jen to jak jsou děti "přivázané" k rodičům. Když se denně neslyšíte už je něco špatně. Aspoň někteří to tak mají. Připadá mi, že v zahraničí to moc neřeší, jsi dospělý, starej se.